neděle 5. ledna 2014

Wm. Paul Young - Křižovatky

Název: originál Cross Roads, česky Křižovatky
Autor: Wm. Paul Young
Rok vydání: originál 2012, česky 213
Počet stran: 282
Žánr: román

Tony je protivný zbohatlík, který nemá s nikým slitování, trpí paranoiou a má pocit, že celý svět je pro něj vlastně hrozbou a on se tak může spolehnout jen sám na sebe. Už dávno zavrhl svou rodinu a přátele vlastně nemá. A jediní lidé, kterým alespoň trochu důvěřuje, jsou už vlastně mrtví. Je sám. Opuštěný. Zlý. Utápí svůj žal v alkoholu, myslí na špatné věci ze své minulosti, vydělává hromady peněz a když to na něj přijde, schovává se ve svém tajném obydlí, o kterém nikdo neví. Jenže pak se jednoho rána probudí se strašnou bolestí, vypotácí se stěží ze svého bytu a na parkovišti zkolabuje. Ihned je převezen do nemocnice, kde leží v kómatu s poraněním hlavy a nádorem. Zdálo by se, že právě tady jeho pouť končí. Ale právě naopak. Pro Tonyho vše teprve začíná.
Ve chvíli, kdy je jeho fyzické tělo v nemocniční posteli a bojuje posledními silami o holý život, Tony se vypraví na svou pouť na pomezí času, kde se potkává s Ježíšem, babičkou, je mu mnohé vysvětleno a také se hodně věcí stane ještě více komplikovanými. Tony je na jakémsi velmi nehostinném místě, je zde plno plevele, různé ošklivé chatrče a spousta zdí. A také postavy, které tvrdí, že tam patří, že on sám je tam pustil a oni tam teď bydlí. Třeba Ego
nebo Vydřiduch. Tohle místo je totiž Tonyho život. Jeho nitro. On tu ale není sám. Nikdy není člověk sám. A on se musí teď pokusit dát do pořádku to, co natropil. A jako bonus na svou pouť na pomezí života dostane i dar. Může někoho vyléčit. Kohokoliv. Jenže Tony ani nemá žádné kamarády. Alespoň zatím. To se ale v jeho kómatu rychle změní.
Cabby je mladý chlapec s Downovým syndromem, který se při svých toulkách nemocnicí a hře na schovávanou ocitne v pokoji, kde právě leží polomrtvý Tony. A jakýmsi záhadným způsobem se Tony dostane do Cabbyho hlavy, může k němu mluvit a vidí jeho očima. A tak pozná, jak takový život onoho chlapce může vypadat. Cítí jeho lásku, jeho radost, jeho chápání. A mění ho to. Nezůstane však v Cabbym dlouho. Jeho "hostitel" se totiž mění pomocí polibku. A tak se pomalu přesouvá do Maggie, ženy, která patří do Cabbyho života, černošky, která má
obrovské srdce. A Tony se od ní má mnohé co učit. A pak je tu Clarence. A jeho matka. Tony vystřídá několik hlav a s těmito lidmi promlouvá. A mnohé mu dochází. To, jak se choval. To, jak své rodině ublížil. Ale je ještě možné to změnit? Odpustí mu ještě jeho bratr? Jeho bývalá žena? A co Angela, jeho dcera? Může člověk, který většinu svého života strávil nenávistí a samotou, najednou povstat a vše napravit? A koho by měl Tony vyléčit, dát mu novou šanci? Na to, že Tony vlastně skoro nežije, má toho hodně na přemýšlení a rozhodně neodejde jen tak. Pokud vůbec odejde. A kam že to vlastně jde? Mohlo by se zdát,
že nadešel Tonyho čas a on už nemá možnost se změnit. Ale není tomu tak. A tak je tu příběh muže, který se učí milovat. A věřit lidem. Myslet pro druhé. Zkrátka být dobrým člověkem. Ale nedá se říct, že by to byla kniha plná smutku a zpytování svědomí. Tony umí být i vtipný. A stejně tak jeho společníci. Když má zrovna člověk pocit, že ho kniha drtí, nějaká postava ho rozesměje a zase se jde dál.
Trochu jsem se obávala, co od Křižovatek čekat, ale přišlo mi to jako příznačná kniha, kterou bych udělala vstup do nového knižního roku. od pana Younga jsem četla před nějakou dobou Chatrč a přesto, že to není přímo typ knihy, který by mi vždy padl, tenkrát to jaksi fungovalo. A tak jsem to chtěla zkusit znovu. A ono to znovu šlo. Křižovatky jsou kniha, ve které je bolest, ale taky láska. Je tu zlo, ale také odpuštění. Nenávist, kterou vyvažuje přátelství. Je to kniha o tom, že nikdy není pozdě se napravit a i člověk, který většinu svého života kopal kolem sebe a vnitřně se užíral a ničil, může nalézt novou cestu a změnit se k lepšímu. Z téhle knihy si odnáším naději. V lidi. V budoucnost. Ale taky v současnost. Naději v člověka.





Tahle možnost už tedy neplatila a zbývalo jediné: cesta.
Na jejím kraji zaváhal, zatímco čekal, až se jeho oči přizpůsobí šeru lesa. Naposledy se otočil na vyhlídku za sebou, nechtělo se mu vyměnit její hřejivé objetí za chladnou nejistotu. Znovu se musel rozkoukávat, aby viděl na pěšinu, která se necelých deset metrů před ním ztrácela v podrostu. Bylo tu chladněji, ale ne nepříjemně, korunami stromů pronikalo slunce a vrhalo paprsky světla, v němž se zachytávala zrníčka prachu a sem tam i hmyz. Svěží, hustá vegetace zřetelně ohraničovala kamenitou stezku, takže to skoro vypadalo, jako by ji pro něj někdo čerstvě položil. 

Začala kolem něj poskakovat, takže se mu chvílemi ztrácela ze zorného pole a pak se zase objevovala před očima, a přitom se bez nějakého konkrétního pořadí dotýkala svých prstů, jako by něco počítala. Do toho zpěvavě pronášela: "Pane Tony, jste také mocný bojovník, nejste sám, jste člověk, který se učí, jste vesmír zázraku, jste babiččin chlapec, jste adoptivní syn taťky Boha a nemáte dost velkou moc na to, abyste tohle změnil, jste nádherný zmatek, jste melodie..."

"A teď vezmi svrchu asi deset sešitých svazků a rozlož je vedle sebe na podlaze."
"To jsou všechno tvé poslední vůle?" divila se Maggie.
"No jo. Co ti na to mám říct? Byl jsem poněkud vrtkavý. Trpěl jsem výkyvy nálad."

"...Já už jsem byl mrtvý. Byl jsem mrtvý po většinu svého života a ani jsem o tom nevěděl. Chodil jsem si po světě v domnění, že jsem živý, a svou smrtí jsem každého kolem ničil. To už neplatí. Žiju. Poprvé ve svém životě jsem naživu, svobodný a schopný opravdu svobodné volby, a už jsem se rozhodl. Volím si život..."


Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)