Jussi Adler-Olsen - Zabijáci

Série: Carl Mørck #2

Originální název: Fasandræberne

Počet stran: 429

Rok mého vydání: 2013 / originál 2011

Žánr: severská detektivka

Nakladatelství: Host

Anotace:

Na severu Dánska dojde k brutální vraždě; oběťmi jsou bratr a sestra. Policejní vyšetřování naznačuje, že mezi podezřelými je skupinka žáků místní internátní školy, kterou navštěvují děti nejbohatších Dánů. Jeden z žáků se po letech k činu skutečně dozná, je odsouzen a případ se zdá být vyřešen. Uplyne ovšem pár let a složka s případem přistane na stole komisaře Carla Mørcka z oddělení Q, zabývajícího se odloženými případy zvláštní důležitosti. Zprvu má za to, že jde o nějaký omyl, ale brzy mu dojde, že něco je velmi, velmi špatně. Spolu se svým asistentem Asadem a novým členem oddělení, mladou prostořekou Rose, se pouštějí do pátrání, které je provede všemi patry společnosti: od toho největšího chudáka na hlavním nádraží až po muže na vrcholu. Lov začíná…

Mé hodnocení:

Jelikož jsem záviděla Veru, že měla tu čest poznat Asada a Carla, tak jsem musela sáhnout po dalším dílu z oddělení Q. Taky proto, že jsem se dozvěděla, že se chystá film, tak abych vlastně věděla na co se mám těšit a že je na co!

Carl úspěšně vyřešil případ Merete a proto jeho popularita stoupla a vypadá to, že oddělení Q přece jen nebude taková zašívárna jak si myslel. Jednoho dne přijde do práce a na stole mu leží složka s již vyřešenými, dvacet let starými, vraždami. Carl se snaží vypátrat, kdo mu složku dal přímo na stůl a jaký to má smysl, když si vrah již odpykává svůj trest. 

Jakmile se dozví o co vlastně jde, začne pomalu vyšetřovat i se svým asistentem Asadem. Zdá se, že někdo nechce aby pokračoval v pátraní, které ho zavadí čím dál blíž k velmi vlivným osobnostem. Přes komplikace a klacky, které mu hází pod nohy se nevzdá a zuby nehty se snaží případ vyřešit. 

Jde to sice ztuha, ale Carl dostal novou posilu. Temperamentní, drzou Rose, se smíchem, který se mu zavrtává hluboko do mozku. Carl je na ni vyloženě alergický a snaží se ji dávat nesplnitelné, hromadící se úkoly, jen aby měl záminku ji propustit. Ale Rose se nevzdá a já jsem si tu “držku” oblíbila, stejně jako Asad, kterému padla do noty. 

Vypadá to, že po jediné svědkyni, která by mohla k případu něco říct se slehla zem. Je tomu opravdu tak?

Zabijáci se mi moc líbili a byli srovnatelní se ženou v kleci. Některé věci byly znepokojivé, hlavně  Florinova záliba v honech a divoké zvěři. 

Hlavní postavy z prvního dílu jsou tu opět a my odkryjeme něco z jejich minulostí, ale pořád je tady ta rouška tajemna, která ještě pořád zůstala skryta… V dalších dílech se mám na co těšit.

Citace:

Asad mu podal světle zelenou složku a čekal, co se bude dít. Ani nedutal.

"To tady nade mnou budeš stát?" 

"Jo," odpověděl mu Asad a odložil šálek na stůl. 

"Naopak. Představil jsem se jako asistent kriminálního asistenta. Lidi zkrátka neposlouchají, Carle," rozhodil rukama. "Copak za to můžu?"

Asistent kriminálního asistenta! Bože můj, co si ještě nebude muset vyslechnout! Jednou z něho dostane žaludeční vředy.

Florin si klidně četl knihu. Nohy měl opřené o podnožku, v krbu plápolal oheň, na mramorovém stolku se leskla sklenka whisky se sodou. Vše působilo harmonicky, až na vytrhané listy z knihy, rozházené po vlněném koberci.

Carl si několikrát odkašlal, ale starý finančník nezvedal oči od knihy. Otočil se k nim, teprve když dočetl stránku, vytrhl ji a hodil na zem k ostatním.

"Takhle vím, kam jsem dočetl," řekl.

Už v mládí Carlův otec prokoukl, co na kluka platí. Když mu výslovně zakázal orat podmáčenou louku, Carl se do toho obratem pustil. Varoval ho, aby se armádě vyhnul velkým obloukem, a Carl se dobrovolně přihlásil. I holky mu prohnaný tatík dohazoval. Ta a ta ze statku nestojí za nic, nechal se doma slyšet, a Carl už jí ťukal na okénko. Byl zkrátka takový, odjakživa. Nikdo o něm nesměl rozhodovat, a proto bylo tak snadné ho ovlivnit. Dobře to o sobě věděl. Otázkou zůstávalo, zda to věděla i policejní ředitelka. Asi sotva.