Autor: Paul S. Kemp
Rok vydání: originál 2003, česky 2012
Počet stran: 255
Nakladatelství: Fantom Print
Žánr: fantasy
Erevis Cale je zabiják. A jedná dle rozkazů Masky, svého boha, díky němuž může také používat magii. Když se setká v krčmě s Rozklanem, také zabijákem, kterému rozkazuje Maska, a někdo na to místo zaútočí tak, že jsou všichni mrtví, je jim jasné, že je něco špatně. Cale se vydá do bouřnovských Věží, místa, kde nějakou dobu přebýval, a tam se vše vyjasní - oni útočníci po něm šli, protože získal něco, co oni chtějí. Jakousi kouli, o které si myslel, že je to jen pouhá cetka. Nezbývá mu, než se o předmětu dozvědět více. Na pomoc si povolá svého kamaráda Jaka a i spolu s Rozklanem se vydávají za jakýmsi záhadným polobláznivým mudrcem jménem Sefris, který by mohl vědět, co je koule zač. Jejich protivníci však čekají ve stínech a nehodlají se jen tak lehce vzdát. Takže kteří nakonec zvítězí? Ti temní nebo ti ještě temnější?
Od Soumraku jsem čekala, že to bude správně temná fantasy. Plná různých podivných bytostí a krve. A přesně taková také byla...
Ač jsem se chvílemi v některých postavách ztrácela, stihla jsem si jich za těch 250 stran poměrně dost oblíbit. Samozřejmě jsem fandila Caleovi a jeho parťákům. Z nich se mi nejvíce líbil půlčík Jak, který svým smyslem pro spravedlnost a nechutí přidat se na temnou stranu dobře vyvažoval dynamiku v jejich malé skupině. Ač byli Cale a Rozklan chvílemi nemilosrdní zabijáci, vlastně to tady byli "ti dobří". Líbilo se mi, že měl každý svůj nějaký vlastní malý příběh, něco, co ho dělalo více člověkem a chvílemi z něj mohlo sejmout onu Masku zabijáka. Bláznivý Sefris si mě získal okamžitě. Jeho posednutí čísly a naprosto úchvatná mysl mě nutili litovat, že jej nemohu potkat osobně. Docela mě mrzí, jak se v knize jeho příběh vyvíjel.
Přesto, že jsem fandila Caleovi a jeho partě, nemohla jsem si pomoci, aby se mi nelíbila i ta druhá strana. Namyšlený půldrow Azriim, do temnoty oblečený Vraggen a jejich pomocník Dolgan byli pořádná cháska. Žasnula jsem nad tím, co všechno dovedli. Jejich síla a využití magie byly velmi působivé.
V knize se objevila spousta různých bytostí - půlčík, půldrow, mágové, gnolové, psionik (který byl mimochodem taky skvělý) nebo třeba slaadové - stvoření chaosu, kteří na sebe mohou brát různé podoby. Soumrak nabízí opravdu nepřeberné množství postav různých druhů a to se mi vážně líbilo, bylo to v mnohém nové a tedy i žádoucí. Také mi přišla zajímavá víra, která knihou prostupovala. Respektive víry, protože tu nebyla jen jedna.
Co se děje týče, byl to zkrátka fantasy příběh. Temnota, víra, Bohové, vraždy, moc, schopnost přežít, chuť zabíjet, boj... Nenudila jsem se a ač bylo tak nějak jasné, jakým směrem se příběh pohybuje, nebyla jsem si nikdy jistá, jestli někdo z mých oblíbenců na další stránce neumře, takže mě autor pořád držel ve střehu. A musím říct, že několikrát měli vážně na kahánku. Snad nikdy jsem nečetla knihu, ve které by bylo potřeba tolik léčivých kouzel, schopností regenerace a zkrátka různých vymožeností, které člověku zachrání život.
Soumrak skončil všelijak, ale rozhodně mě nechal na pochybách ohledně toho, co bude dál. Myslím, že tahle série bude ještě zajímavá, takže jsem ráda, že mám po ruce další díly a mohu v ní kdykoliv pokračovat. Věřím, že autor ještě ani zdaleka neřekl vše, co by chtěl a tak nějak doufám, že to bude ještě pořádná jízda. Aby taky ne.
Knihu bych doporučila všem milovníkům fantasy. Líbit se bude určitě těm, co mají radši spíše temnější osudy hrdinů a nepotřebují mít vše "sluníčkové". Hodí se pro ty, co si libují v poznávání různých druhů bytostí a nezaleknou se trochy krve.
Světlo vycházejícího slunce se pomalu plížilo po podlaze Caleova příbytku. Polovina jeho pokoje byla osvětlená, druhá byla zahalená ve stínu. Cale si pomyslel, že je to příhodná metafora pro jeho život.
Cale měl vždycky rád čas těsně před rozbřeskem, i v Západní Bráně, i v Selgauntu. Města jsou v tu dobu jiná. Noc ještě pořád schovává špínu a tiché ulice se zdají být téměř bez poskvrnky. Na několik hodin před úsvitem patří město pekařům, rybářům a metařům trusu.
A nájemným vrahům, pomyslel si Cale.
V kruhové knihovně s vysokým stropem to bylo cítit inkoustem a esenovým kořenem, bylinným konzervantem na papír. Police u zdí byly tak nacpané knihami, svitky a papíry, že to vypadalo, že zdi jsou postavené z knih, a ne z kamene a dřeva. Tamalonova knihovna oproti téhle vypadala nicotně. Tato jediná místnost mohla směle konkurovat výpůjční knihovně v Deneirově chrámu. Knihy a papíry, pokryté čísly a rovnicemi, ležely poházené na podlaze, jako by je rozfoukal vítr. Všude po knihovně se válely malé vyučovací tabulky podobné těm, jaké používali Caleovi učitelé jazyků v Západní Bráně. Všechny byly hustě popsané malým, pedantským písmem psaným křídou.
Víra nemusí muže oslabit, nebo ho dokonce přivést k šílenství, jak se často stává - Rozklan pomyslel na Gaustona, Spravedlivého, Verdrinala a toho blázna Sefrise. Rozklana víra posilovala. Cítil, jak ho mění. Maska po něm nic nevyžadoval. Řekl mu: Zde je cesta k síle. Vydej se po ní, pokud chceš. Rozklan se po ní vydal, protože k síle choval respekt - a k těm, kdo ji mají a kdo se s ním o ni podělí.
Díval se, jak holčičky odběhly přes ulici zpátky do postranní uličky a měl o ně starost. Co s nimi bude, pokud zemře?
Odmlčel se a pak řekl: "Dvě a dvě jsou čtyři."
Cale se usmál. Kdyby to bylo tak jednoduché.
"Nevěřm na osud, moudrý muži."
Sefris otevřel oči a řekl: "To jen proto, že ještě nerozumíš matematice."
"Takže budeme konat zlo, abychom zlu zabránili?" zeptal se. "Přesně to tvrdíš, víš?"
"Neztrať v tom sám sebe, Erevisi. Neproměň se v Draska Rozklana. Ty už takový nejsi."
To Cale zarazilo. Kolikrát si přesně tohle říkal?
Sklopil zrak k Jakovi a řekl: "Já vím. Neboj se." Položil půlčíkovi ruku na rameno. "já se jen učím matematiku."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář potěší. Děkujeme :)