TOP 10 za rok 2015

Loni jsem vám touto dobou ukazovala knihy, které se mi nejvíce líbily za rok 2014 a 2013, pokud si chcete osvěžit paměť, podívejte se sem.

Už jsem vám tak nějak shrnula, co jsem vše za rok 2015 ve světě knih stihla (článek zde). Z celkového počtu 67 přečtených knih jsem sestavila žebříček deseti, které se mi líbily nejvíc. Pokud jsem nějakou četla znovu, a umístila se v loňském nebo předloňském žebříčku, znovu jsem ji sem samozřejmě nezahrnovala.

Jako vždy bylo rozhodování boj, ale nakonec se mi povedlo utvořit zhruba dvacítku knih, které se mi líbily opravdu nejvíc, a z těch jsem nakonec horko těžko vyždímala onu pověstnou desítku. Hodnocení není ani trošku objektivní, posuzovala jsem to, jaký jsem měla z knihy pocit, jak jsem se cítila, když jsem ji zrovna četla, jestli mě něčím překvapila, stála za to, chtěla bych si ji přečíst znovu atd., možná, že bych za půl roku vybrala trošku jinak, ale nyní jsem si svým výběrem (téměř stoprocentně) jistá.

Jak můžete vidět, do desítky se dostala vpodstatě samá fantasy, troška té severské krimi a něco málo z jiných žánrů - ač čtu i jiné knihy, tyhle u mě nakonec vždy bezkonkurenčně vítězí.

Nebyla jsem si jistá, jestli se mi bude kniha Jsme přece sestry líbit, ale nakonec jsem jí byla úplně uchvácená. Pamatuji si, jak jsem o ní vykládala všem, kteří byli zrovna poblíž a má sestra to vyprávění slyšela tím pádem minimálně pětkrát a už jej pak uměla nazpaměť. Je to kniha plná bolesti, ale také krásy a sesterské lásky. Líbilo se mi, že hlavní postavy byly všechny opravdu staré dámy a střídaly se tu časové linie, takže se postupně odkrývaly jejich příběhy a křivdy z minulosti. Mám takové příběhy ze života ráda, jsou plné opravdovosti a mají něco do sebe. Myslím, že kniha si mě hodně získala i právě tím, že byla o sestrách, mám tuto tematiku moc ráda a přijde mi jako bezedná studnice možností pro zápletky knih. Jestli máte také tak rádi příběhy, určitě knihu zkuste.

Smaragdový atlas jsem četla poměrně nedávno a byla to moc milá fantasy, kterou jsem si rychle oblíbila. Shodou okolností jsou tu hlavními postavami trojice sourozenců (že by si mě kniha získala i tím?). Je to sice čtení spíše pro mladší, ale to mě osobně vůbec nevadí - naopak, mám takové knihy moc ráda. Smaragdový atlas byl rozpustilý, protkaný nespravedlností a zlem a zároveň plný naděje a dobroty. Byla jsem při čtení opravdu napnutá, a snad i proto získala kniha tak vysoké hodnocení - málokdy jsem do knihy tak zažraná a zvědavá na to, co se s postavami stane. Navíc tu byl velice zajímavý způsob cestování časem a několik postav, které si mě hned získali svou podivností nebo hrubostí. Takže jestli máte rádi fantasy pro mladší - přečtěte si Smaragdový atlas.

Knihy od Larse Keplera čtu už léta a vždycky se na ně těším. Jsou to příběhy přímo nadupané bolestí a surovostí tak typickou pro chladné severské prostředí. Hrozně jsem se těšila, až se znovu setkám s postavou Joony a jeho bojové schopnosti a schopnost jít do extrému mě úplně zvedly ze židle. Byla jsem opravdu napnutá a rychle četla dál a dál, abych se dozvěděla, kdo je v příběhu ten špatný. A nakonec jsem samozřejmě dočetla s otevřenou pusou a musela upřímně uznat, že mě dvojice Kepler zase napálila. Tematika stalkingu je hodně aktuální a ráda jsem si přečetla o něm knihu. Vraždy a jejich provedení byly tak nemilosrdné a děsivě nechutné, že mě to opravdu bavilo. A finální rozuzlení stálo za to. Jestli máte rádi severskou literaturu, určitě Keplera zkuste, ale radím začít prvním dílem této série (Hypnotizér) a ke Stalkerovi se postupně prokousat - nebojte, stojí to za to.

Ač mám Gaimana moc ráda, některé jeho knihy mě vyloženě zklamany - nebyly takové, jak bych si přála, byly až příliš zmatené a beze smyslu nebo mi prostě nesedly. S Mezisvětem to bylo jinak. Je to možná útlá kniha s jednoduchým námětem, ale mě vyloženě padla do noty. Moc se mi tu líbila ta hra se jmény a to, že hlavní postava tu vlastně měla samé své dvojníky, všichni byli stejní, ale zároveň každý jiný. Zamilovala jsem se do Mezisvěta již od první věty o chlapci, který se kdysi ztratil ve svém vlastním domě. Tak moc mi svou zmateností připomínal mě, že nebylo možné si ho neoblíbit. A když došlo na bublinu Hua, bylo mi jasné, že tahle kniha bude tak trochu moje srdcovka. Přecejenom - jak často potkáte někoho, kdo komunikuje pomocí barev? Možná, že kdybych knihu četla jindy, tolik by u mě nezabodovala, ale četla jsem ji ve správný čas a na správném místě a už navždy ji budu mít spojenou s hromadami písku a slaností mořské vody. Pokud máte Gaimana rádi, určitě tuhle jeho jednohubku zkuste a vůbec se nebojte ne až tak pozitivních hodnocení - mě se to líbilo mnohem víc něž některé jeho hitovky.

Čtení Pratchettových knih je kapičku složitější. Nesednou každému a občas je to s ním opravdu divoká jízda. I mě chvíli trvalo, než jsem si v nich našla tu krásu, kouzelnost a hlavně jedinečnost, díky níž jeho příběhy zaručeně poznáte. Hned v počátcích jsem přešla z českého překladu na anglický originál a byla to úžasná volba. U čtení Witches Abroad (Čarodějky na cestách) jsem se válela smíchy a užívala si každou stranu. Kniha je plná úžasných vtipů a narážek, a i kdybych pochopila jen třetinu (jakože tak nějak to nejspíš bylo), stálo by to za to. Pratchett bortí veškeré zákony a pere se se známými tématy s nebývalou vervou jemu vlastní. Čarodějky jsou tak výstředními postavami že to nejde jinak, než si je zamilovat. Mám ráda knihy, ve kterých je chytrý humor a tahle je ho plná. Jestli jste Pratchetta ještě nezkusili, rozhodně vám doporučuji to napravit - třeba za slunného dne na zahradě spolu s výborným dortem, jak jsem to udělala já. Onen výsledný efekt je potom naprosto bez chyby.

Třetí díl Harryho Pottera - tedy Vězeň z Azkabanu, je můj nejmilejší už celá léta, takže bylo opravdu krásné jej číst poprvé v originále. Musím říct, že jsem si to celé náramně užila - všechny ty názvy, kouzla, bytosti a to celé zahalené v hávu angličtiny - stálo to za to. Miluji postavu Siriuse a vždycky jej ráda v tomto díle znovu potkám, i spolu s Lupinem. Ještě dnes si pamatuji, jak hrozně zmatená jsem poprvé při čtení byla a jak jsem se pak rozzářila, když jsem se dozvěděla o Siriusovi a jeho proviněních pravdu. Myslím, že je to bezpochyby ten nejlepší díl Harryho. Už to není takový ten rozjezd, ale zároveň je ještě dostatečně nevinný a jaksi bez přehršle mrtvol, které se nachází v některých pozdějších dílech. Sice jsem tuhle knihu četla už mockrát, ale je to zkrátka moje srdcovka a nezahrnout ji do svého topu by mi asi zlámalo srdce. Možná jsou tu mezi námi ještě tací, kteří Harryho vůbec nečetli. Pokud ano, radím vám - zkuste to, ony za to ty knihy vážně stojí.

Myslím, že ne každý knihomol je z téhle série na větvi. A většina z vás ji četla ještě jako děti někdy na základní škole. Já jsem ji tenkrát bůhví proč nepřečetla a dostala se k ní až teď v dospělosti a rozhodně toho nelituji. Knihy se mi tak líbí, že si je šetřím a každý rok čtu pouze jednu. Už druhým rokem to byla kniha, kterou jsem si přečetla po dokončení celého ročníku a tedy také první kniha léta. Asi nikdy nezapomenu na ten slastný pocit, kdy jsem konečně udělala státnice, všechen ten stres ze mě spadl a po spoustě týdnů beze čtení jsem vzala do ruky Eragona. Kniha mě okouzlila okamžitě. A to kouzlo nezmizelo doteď a doufám, že ani nezmizí. I Eldest se mi hodně líbil. Paoliniho knihy jsou plné krásné čisté magie a působí na mě dokonale uklidňujícím dojmem. Miluji lesy, po kterých se Eragon se Safirou prohání a to, jak jsou ti dva propojení. Jejich pobyt u elfů jsem si skvěle užila a vůbec nebyla z knihy zklamaná, tak jako někteří. Už teď se těším, až letos ukončím ročník (a doufejme i udělám další státnice) a vezmu do ruky třetí díl Eragona s tím nezaměnitelným pocitem štěstí po tak velkém úspěchu. Jestli milujete draky a příběhy plné všepřítomné magie, sáhněte po Eragonovi. Za mě je to zaručeně dobrá volba.

Knihu Pamatuji si vás všechny jsem četla až úplně na konci roku, v rámci (po)Vánočního read-a-thonu a nemohla se dočkat, až se mi dostane pod ruku. Už léta netrpělivě na knihy od Yrsy Sigurdardóttir čekám, protože vím, že mě tahle autorka nezklame. Její severská chladnost a napětí spojené s nadpřirozeností funguje prostě skvěle. Tentokrát to opravdu dotáhla daleko a já se po dočtení i bála jít spát. Celou dobu mě autorka držela v pozoru a dokonale mi motala hlavu. Po čtení jsem si stejně nebyla jistá, na čem vlastně jsem, ale vzhledem k tomu, že je to moje oblíbenkyně, jsem jí to ochotna znovu a znovu odpustit. Myslím, že Pamatuji si vás všechny je vůbec jedna z nejlepších jejích knih a už pár let se mi od ní žádná kniha nelíbila až tak moc jako tahle. Líbila se mi tak, že si tím získala třetí místo v rámci mého žebříčku, což vůbec není špatné. Máte rádi severskou literaturu? Příběhy s příměsí nadpřirozenosti a tajuplnosti? Pak byste si tenhle kousek měli určitě přečíst. A dokonce ani není součástí žádné série!

Knihy od Jany Richterové jsou zaručenou kvalitou. Moc se na její příběhy těším a každý rok se netrpělivě vrhám na další díl Zahrady. Její postavy jsou tak dokonalé realistické, že si nemohu pomoct a vždy si znovu sama sebe představuji, jak vstupuji do jejích životů. Mám je ráda všechny, ale Tomáš Roháč si vydobil speciální místo v mém srdci, a na tohohle valašského kluka se zemitostí medvěda zkrátka nedám dopustit. Je hrozně těžké knihu nějak uchopit a popsat, o čem vlastně je, nebo jaký je to žánr. Je to zkrátka příběh. Příběh o lidech. A je tu dobro. A také zlo. Jsou tu ti špatní, ale naštěstí i ti dobří. Je tu les a v něm spousta nebezpečí, ale samozřejmě také lákavé krásy. Jsou tu osudy tak samozřejmé, až to bolí. Návrat mě tak upoutal, že jsem rozloučení s ním prožívala až s fyzickou bolestí. Na pár dnů jsem si připadala jako by mi někdo kus mě samotné ukradl a nechtěl mi ho už nikdy vrátit. Ale šla bych do toho znovu, pro Janu, pro sebe, pro Tomáše. Máte někdy pocit, že knihy, které čtete, jsou pořád stejné? Tak u Zahrady se vám to nestane. Přečtěte si ji a pak mi napište. Přečtěte si ji a budete chtít do Zahrady vstoupit také.

A nakonec první místo. Myslím, že Zahrada mi až příliš ublížila, abych ho dopřála jí, zato Gerald si ho určitě zaslouží. Sérii o Zaklínači znají asi všichni. A našel by se málokdo, komu se nelíbí. Sapkowski je opravdu pan spisovatel. Jeho fantastika je tak propracovaná, že nejde si jeho příběhy neoblíbit. Mám ráda všechny knihy, které jsem zatím četla, ale Meč osudu byl opravdu bezvadný. Zasmála jsem se, tajila dech, byla naštvaná i dojatá. Znovu jsem potkala své oblíbence, měla tu možnost se potloukat světem s Marigoldem, zápasila jsem s tvrdohlavostí Yennefer a narazila na množství bytostí, ze kterých mi možná stály vlasy na hlavě, ale v mžiku oka bych se za nimi rozběhla, kdybych věděla, kde je hledat. Povídky byly svižné, zajímavé a zábavné. Nebyla tu nouze o boj a - protože je to Sapkowski - krásné ženy, které jsou součástí všech příběhů světa. Zaklínač si vydobyl své místo ve světě právem a stal se vlastně takovým fenoménem. Knihu jsem podobně jako Mezisvět četla v naprosto dokonalou chvíli, a ač je navždy poznamenaná mořskou vodou a mám ji celou zvlněnou, za nic bych ji nevyměnila. Máte rádi skvělé knihy? Kdo by neměl, že? Pak si přečtěte Zaklínače a třeba zrovna Meč osudu. 

Původně jsem vám chtěla ukázat jen tu desítku nejlepších knih, ale při vybírání jsem zjistila, že to nebude tak snadné. Přečetla jsem mnoho knih, které mě nějak zasáhly. Některá mě překvapila, jiná dojala a ta další zase rozesmála. A tak jsem nakonec vybrala ty opravdu nejlepší a ukážu vám jich o trošku více, než původních deset.

I tyhle vypadají vpodstatě na samou fantasy, ale to už by se asi dalo tak nějak čekat. Jsou to kousky, které se do desítky nejlepších sice nedostaly, ale někdy to bylo opravdu o fous a i tak si zaslouží trochu té pozornosti.

Rozepisovat se o každé zvlášť už nebudu, protože bychom tu strávili spoustu hodin, ale všechny tyto knihy si mě opravdu získaly a neváhala bych při jejich doporučení.  Konečně jsem si našla cestu ke příběhům Stopařova průvodce a pořád se uchechtávala u Restaurantu. Nechala jsem se okozlit dobrodružstvím v trochu děsivé Panence z kostí a příjemně mě překvapil Bílý žár - kniha, která byla opravdu vyjímečná a krásně syrová. Poklad čarodějky ze severu mi celou dobu držel úsměv na rtech a Píseň krve mě zase nutila listovat dál a dál, až dohrály i její poslední tóny. Oblíbila jsem si Čaroděje Zeměmoří a byla dojatá příběhem Volání netvora. Železná zkouška mi předvedla, že i chladné jeskyně mohou být krásné. Tvrdost a agresivita Soumraku utvořila krásný protipól ke kladným Dětem magie. Líbila se mi chytrost Dashe a Lily a znovu jsem se ráda prošla po Středozemi prostřednictvím Pána prstenů.

Toto jsou teda knihy, které se mi za celý rok 2015 líbily nejvíce. 22 knih. 22 příběhů. Spousta emocí. A úžasných zážitků. Rok 2015 byl plný dobrodružství a jsem moc šťastná, že jsem si ho mohla užít v roli knihomola. A co vy, které knihy byly ty nejlepší?