Knižní březen a duben s Veru

Už uběhl celý týden z července, ale já se musím vrátit trochu více zpátky, zapátrat v mysli i svých knihovničkách a teprve nyní vám ukázat, jaké knihy jsem si pořídila v průběhu března a dubna. Vzhledem k tomu, že jsem s článkem čekala takovou dobu, shrnu alespoň dva měsíce k sobě.

BŘEZEN

V březnu jsem moc nenakupovala, snažila jsem se spíše krotit, takže jsem jen udělala objednávku některých Gaimanových knih a objednala si Doctora Who. Celkem mi za březen přibylo 5 knih.

 Chtěla bych nejdříve koupit co nejvíc knih s desátým doktorem a Rose, tak jsem začala těmi. I Am a Dalek jsem už i přečetla, tak se o tom zmíním v nadcházejícím článku.

 Z gaimanovských knih mi přišlo Naštěstí (ne)máme mléko a Stříbrný sen, tedy pokračování Mezisvěta.

Krom toho jsem si rovnou koupila také soubor různých "povídek" nebo bůhvíčeho (je to Gaiman) s názvem Křehké věci a jakousi antologii, kterou sestavil právě Gaiman - Velká kniha příběhů pro XXI. století.

 V březnu se mi i přes chození do školy a šprtání povedlo přečíst poměrně velké množství knih. Četla jsem jich celkem osm, ale jednu nedočetla, takže dohromady 7 přečtených.

 Tom's Midnight Garden byla skvělá fantasy pro menší, která mě dokonale okouzlila. Představte si, že v domě, kde trávíte prázdniny, stojí staré hodiny, které nikdy nejdou správně. A když v noci odbijí potřinácté, otevře se pro vás nový tajuplný svět - Půlnoční zahrada. Stačí už jen do ní vstoupit a zažívat všechna ta skvělá dobrodružství, která jsou tu skryta ve stromech a různých zákoutích. 

 Povolání: Zaklínačka je právě kniha, kterou jsem nestihla v březnu dočíst, takže o ní řeknu pár slov v dalším článku.

 Naštěstí (ne)máme mléko byl naprosto dokonalý kousek. Je to kraťučká kniha, kterou můžete přečíst při odpoledním cestování vlakem - alespoň já to tak udělala - ale vážně si mě získala. Je plná gaimanovského humoru, vtipných okamžiků a naprosto geniálních a absurdních okamžiků. Věřím, že děti ji budou milovat a líbit se může i dospělým, pokud to nejsou nějací umrčení bručouni, co se zapomněli smát. Přečtěte si ji, je suprová!

 Před nějakou dobou jsem četla první díl Téměr ctihodné ligy pirátů. Teď jsem se vrhla na druhý, tedy na Postrach Jižních teritorií. Malá pirátka tu spolu se svým mluvícím chrličem zažívá další z dobrodružství, která se mohou stát jen pokud jste tím nejděsivějším pirátem v okolí. Je to vtipné, srdečné a prostě bezvadné čtení. Nikdy sice nebylo mým snem stát se pirátkou, ale dokážu si sama sebe představit, jak se plavím spolu s chrličem vzhůru za dobrodružstvím.

 Jsem už dlouho fanynkou Asy Larssonové, takže přečtu cokoliv, co vydá. Její série Pax není výjimkou. Grim příznak se mi líbil. Je to krátký příběh plný děsivých a nádherných ilustrací, ze kterého občas člověku běhá mráz po zádech. Tahle série má jedinou chybu - každou knihu přečtu za hodinku či dvě, takže knihy mizí strašně rychle.

 První díl Magisteria se mi líbil. Připomínal mi Harryho Pottera, ale vůbec mi ta podoba nevadila. Měděná rukavice nebyla o nic horší. Zápletka se začíná pomalu stupňovat a vychrlilo se na mě množství drobných i větších překvapení, která jsem nečekala, ale přivítala je. Jestli máte rádi fantasy ze školního prostředí, ve kterém se mladí adepti učí magii, určitě Měděnou rukavici zkuste, podle mě za to ta kniha stojí.

 Netopýři. Podivná zvířatka, která vypadají jako ptáček, který se převlékl za myš. Nebo spíše jako myš, která se rozhodla jít na maškarní bál za upíra. Nikdy jsem si je nepředstavovala jakožto hrdiny fantasy sérií. Ale vypadá to, že jimi mohou být. Stříbrokřídlý o takových netopýrech píše. Líbilo se mi tu především to, jakým způsobem netopýři komunikují, přemýšlí, vzpomínají. Netuším, do jaké míry je to pravdivé, ale věřím, že tady je větší část fantasy, než realita. Příběh se zatím teprve rozjíždí - netopýři se skrývají před sovami a snaží se zjistit, co znamená to, že někteří z nich mají jakési kroužky. Je možné, že jsou to jacísi vyvolení? A mají v tom prsty lidé? To se asi dozvím v dalších dílech...

Kruh smrti byla poměrně zajímavá detektivka, která příliš nezklame, ale ani nepotěší. Četla jsem ji hlavně kvůli prostředí, protože děj mě až tolik nezaujal. Bylo to na mě až příliš právničiny a překrucování různých tvrzení a chyběla mi tu po většinu času ona úžasná severská syrovost a chlad, ale přesto to byl zajímavý příběh. Autorovi chválím především konec, protože to dopadlo poněkud jinak, než jsem čekala. Ale to vám nemohu prozradit, takže jestli vás to zajímá, budete si Kruh smrti muset přečíst.

Celkem jsem tedy za březen přečetla 1788 stran. Slušné číslo. Asi příprava na tak chudý duben.

DUBEN

 V dubnu mi do knihovničky přibylo dohromady 11 knih. 10 jsem si koupila sama a jednu jsem dostala od Terezky.

Objednávka z Book Depository měla zpoždění a zbytek doktorských knih přišel až v průběhu dubna, ale naštěstí dohrazily všechny. Přišly mi knihy The Nightmare of Black Island, The Price of Paradise a The Feast of the Drowned.

Krom těch mi dorazily také Stone Rose a The Resurrection Casket. Moc se na všechny těším a ještě nevím, jestli je budu číst postupně, nebo si udělám nějaké doktorské období.

 

Od Terezky jsem ještě dostala sbírku povídek o různých doktorech - 11 doktorů 11 příběhů, která vypadá naprosto úžasně. Terezka mi tím udělala velkou radost a věřím, že se mi bude kniha líbit.

 Krom doktorských knih jsem si také dokoupila zbytek série Čaroděje Zeměmoří. První díl mám doma a už jsem jej četla a líbil se mi. Doobjednala jsem tedy Atuánské hrobky, Nejvzdálenější pobřeží, Tehanu...

 ... Jiný vítr a Příběhy ze Zeměmoří. Hlavně pátý díl ma strašně krásnou obálku a na všechny se těším. Měli by tam být v některých dílech i draci, tak doufám, že to bude bezvadné.

 V dubnu už to bylo ve škole poněkud krušnější, měla jsem zkouškové a dokončovala a odevzdávala jsem diplomku, takže mi na učení nezbýval vůbec čas. Výsledek můžete vidět - přečetla jsem tři knihy.

Knihu Povolání: Zaklínačka jsem rozečetla už v březnu, ale větší půlku jsem dočítala právě v dubnu. Příliš jsem od knihy nečekala, protože nemá kdovíjaká hodnocení, ale líbila se mi. Mladá Zaklínačka je poslána svou školou do obydlí upírů, jelikož zde poslední dobou záhadně mizí (umírají?) lidé. Jako zápletka nic zvláštního, ale byla to právě hlavní postava - Volha - která dodala knize šťávu. Jednalo se o osobu s naprosto úžasným humorem, prořízlou pusou a někým dokonce zvědavějším, než jsem já, což je něco opravdu nevídaného. Volha dokázala natropit povyk kamkoliv přišla a nebrala si servítky vůbec s nikým. Její dokonalá bezprostřednost si mě hned získala. Při dočítání mě mrzelo, že je knihy tak krátká a nemá pokračování. Rozhodně příběh doporučuji, především kvůli Volze, která je prostě bombová!

 

 Guildwars: Duchové Ascalonu jsem četla neuvěřitelně dlouho. Kniha jaksi neplynula a trvalo mi týdny ji přelouskat. Ale přesto mi připadala vážně skvělá. Příběh se mi líbil. Parta různých bytostí, které by se spolu neměly vůbec bavit, ale spíš se pozabíjet, putuje za společným cílem a dostává se po cestě do různých malérů a hádek. Líbila se mi ona pestrost jednotlivých postav - každý byl jiný, jiné rasy, jiné zvyky, jiná historie. A navíc mám ráda fantasy s prvek putování, takže jsem si tady přišla náležitě na své. Sice jsem Guildwars nikdy nehrála, ale po přečtení knihy bych to ráda zkusila. Těším se na další díl, protože konec zůstal natolik nejistý, že prostě potřebuju číst dál a zjistit víc. Určitě doporučuji, přečtěte si Duchy Ascalonu!

 

Děti z Bulerbynu jsou moje srdcovka. Čtu je vždycky, když na mě padne smutek. Nebo když mám dobrou náladu. V průběhu jara. Nebo okolo Vánoc. Občas taky v létě. Doma zabalená do deky i na zahradě. Jsou to úžasné příběhy několika dětí, které budu milovat vždycky. I tentokrát mě kniha nezklamala. Znám ji víceméně nazpaměť, ale stejně se zas a znova těším na to, jak půjde Lisa s Annou nakupovat, jak se budou v Bulerbynu slavit Vánoce nebo se všichni vydají hledat vodníka. Děti z Bulerbynu jsou věční. Jestli jste je čirou náhodou nikdy nečetli, napravte to. Stojí za to.

V dubnu jsem tedy dohromady přečetla pouhých 594 stran. Smutné, já vím. Bohužel na mě škola dorážela všemi směry a já nebyla schopná jejím tesákům uniknout.