Knižní leden s Veru

Leden byl velmi neobvyklý tím, že jsem si v průběhu celého měsíce nekoupila ani jednu knihu. Nakupovala jsem hodně jiných věcí, hlavně různé zdravé dobroty a zásoby, abych mohla pořádně rozjet vaření. No a na knihy už mi jaksi nezbylo pomyšlení. Mám jich doma mraky, takže by takových měsíců mohla být spousta, než by začala nějaká krize toho, že nemám co číst.

Co se přečtených knih týče, byl leden tak nějak průměrný. Nečetla jsem nějak extra moc, ale málo to asi taky nebylo. Zkrátka tak jako vždycky.

Celkem jsem přečetla 4 knihy a 1 komiks. Také jsem ještě stihla rozečíst jednu další knihu, ale dočítala jsem ji až v únoru, takže se o ní zmíním v příštím článku.

 Jednou za čas si vždycky vzpomenu a ponořím se do dalšího kousku Death Note. Jsem teprve u třetího dílu, ale opravdu mě to baví. S mangou nebo anime moc zkušeností nemám. Pár jsem jich zkusila a nijak extra velký úspěch to teda nebyl. Ale Zápisník smrti se mi líbí hodně. Myslím, že základní nápad je dobrý a docela si užívám rozvíjející se boj mezi Kirou a L. Mám ráda chytré lidi. A tady je jich hned několik. A pomstychtivost je také občas fajn. Alespoň v malých dávkách - a pokud není směřovaná vůči mě. Takže mě to celé dost baví. Brzy se pořádně ponořím do čtvrtého dílu. Pokud budu mít velké štěst, jednou tuto sérii i dočtu.

Nositele dubového listu jsem rozečítala ještě loni, ale velkou část jsem přečetla právě v lednu. Líbilo se mi to. Připadá mi, že postavy dospěly a jsou mi teď ještě bližší než v předchozích dílech. Děj nabírá spád a celé se to hezky posunuje vpřed. Množství akce v Hraničářově učni mi dokonale vyhovuje - máme tu zastoupenu ono sílu s mečem v ruce i obratnost a důvtip schované za lukem a šípy. Halt byl jako vždycky bezvadný a dokonce se tu objevilo pár překvapivých postav, které mě bavily. Určitě sérii zkuste. Nebo si ji přečtěte znova.

 Po nepochopitelně dlouhé době jsem se pustila do dalšího Zaklínače. A byla to pořádná jízda! Čas opovržení se mi hrozně líbil. Příběh se Ciri se začíná rozvíjet zajímavým směrem. Mnohé jsem se o ní dozvěděla a mám pocit, že tu Sapkowski do velké míry ukázal, co má s touto postavou vlastně v plánu. Bylo to realistické a mystické zároveň. Ona podivná věšťba o Ciri mě nenechává chladnou. A její putování a noví známí byli více než zajímaví. Také jsem ocenila linku s Geraldem a Yen. Především jejich návštěvu plesu, která byla tak dokonale čarodějná, až to bolelo. Intriky se vesele dějí dál, Gerald nad nimi kroutí hlavou, čarodějky se z nich snaží vytřískat co nejvíc a Marigold mezitím s úsměvem skládá nové písně a brnká si na svou loutnu. Už se těším na další díl a doufám, že tentokrát mi to nebude trvat rok, než se k němu dostanu. Ale na druhou stranu - čím déle to bude trvat, tím delší dobu si tuhle sérii budu moci vychutnávat. A to také nezní špatně.

Finální říši jsem prubla hned v lednu, přesto že jsem ji kupovala teprve na konci prosince. No a bylo to příjemné čtení. Nestrhlo mě to tolik jako některé fandy Sandersona, ale rozhodně chápu, co ostatní na tomto autorovi vidí. Jeho magický systém byl opravdu zajímavý. Čerpání síly z různých kovů, jejich kombinování a pálení. Neotřelé, zajímavé a naprosto vyhovující. Možná to na mě bylo trošičku moc politické a také to byla spíše taková ta "urban fantasy", takže co se týče prostředí, mě osobně by více sedělo trochu jiné místo, možná i jiné okolnosti, ale to už bych byla příliš umrčená. Postavy se mi ale líbily. Dokonce jsem si užila i jeden drobný románek, který se v knize objevil. Ha, nebudu nic říkat, protože já nikdy neříkám spoilery! Ale ano, těším se, co se bude dít dál. Jak se to vyvine. Chvílemi jsem byla lehce zmatená. Úryvky z deníku vládce mi pořádně pletly hlavu. Ale věřím, že v průběhu čtení dalších dílů se to celé pěkně usadí a já se do toho dostanu. Takže Sanderson určitě ano.

 Měla jsem onen stále se vracející nostalgický pocit, že si zkrátka musím přečíst něco ze světa Harryho. A hned jsem tedy využila možnosti popadnout ilustrovanou Tajemnou komnatu. Je to pro mě spíše jeden ze slabších dílů, vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem jako malá pořád dokola hrála hru k tomuto dílu a už mě to popichování hada na konci prostě nebavilo. Hrozně mě to štvalo. Ale za to kniha samozřejmě nemůže. Bylo hezké znovu se projít po Bradavicích, smát se s Fredem a Georgem nebo míchat lektvar na dívčích záchodcích. Doufám, že nikdy nevyrostu ze své obliby tohoto světa. Byla by to věčná škoda, kdyby se pro mě jednoho dne brána do Bradavic uzavřela a já už nebyla schopna si vychutnat kouzlo těchto knih. Ale ne, to se samozřejmě nikdy nestane. Always!

 Ilustrace jsou v tomto dílu ale nádherné. 

Jednou z mých nejmilejších je právě procházka Příčnou ulicí. Dechberoucí.

V lednu jsem tedy přečetla dohromady pět kousků. Dělalo to 1762 stran. A co jste stihli přečíst vy? Měli jste dobrou ruku nebo vybrali něco úděsného?