Tuomas Kyrö - Mrzout

Název: originál Mielensäpahoittaja, česky Mrzout
Autor: Tuomas Kyrö
Rok vydání: česky 2017
Počet stran: 176
Nakladatelství: Argo
Žánr: humoristická

Je to veselá kopa a všechno v životě bere s humorem. No a taky je to protivnej starej chlap, kterej se rád mračí na svět a neustále si stěžuje. Říkejme mu třeba Mrzout, jiné jméno stejně nemáme. Je mu osmdesát a žije sám. Nejlepší kamarád mu už umřel, aby taky ne, měl na to věk. Manželka leží v nemocnici a možná ho ani nepoznává. Dětí má sice šest, ale jsou tak nějak rozhozené po světě a potkává hlavně jednoho svého syna. Dívá se na svět a ke všemu má co říct a naneštěstí je toho se světem hodně špatně, takže ho často dožírá. A to mu pak nezbývá nic jiného než své promluvy začínat oním pověstným: "To jsem se zas jednou dožral."

O tomto autorovi jsem vůbec nevěděla, ale naštěstí jsem byla na jeho besedě v rámci Světa knihy a Mrzouta jsem si zamilovala během pár minut, takže jsem si knihu taky hned koupila a ve vlaku zpátky do Olomouce ji rozečetla. Původně to měly být krátké úderné "cosi" do rozhlasu, takže jestli hledáte čtení na cesty nebo třeba po pěti minutách čtení usnete, Mrzout je pro vás naprosto dokonalý.

Severskou literaturu miluju, ale většinou čtu spíše jejich detektivky nebo thrillery, popř. občas něco pro děti. Humor ovšem dokáží vpracovat i do těchto žánrů, takže mě nepřekvapuje, že může vzniknout taková kniha, která je vlastně celá o tom se pobavit. Nebo si poplakat. Záleží, jak to budete brát. Tuomas Kyrö věří, že humor se dá nacpat do úplně jakékoliv knihy a žánru, třeba i do kuchařky, kterým se mimo jiné věnuje taky. Jeho literárním hrdinou je třeba Krtek (jak se nechal slyšet na SK) a jeho Mrzout pomalu vznikal už od roku 1989, kdy poprvé uslyšel větu "To jsem se zas jednou dožral."

Mrzouta dokáže dožrat úplně cokoliv. To, že nasněžilo. To, že svítí sluníčko. Že mu jeho doktor tyká a ještě k tomu nespisovně. Že ho syn pozval na Vánoce k sobě domů nebo mu koupil mobil a on teď musí vždycky zastavit, když jede na saních, aby mohl hovor zvednout. Dožírá ho, že se prodává příliš měkký chléb, a že se o silnici může tvrdit, že je rychlá, když přece každý ví, že cesty mají jen jednu rychlost - žádnou.

Mohlo by se zdát, že Mrzout je jenom protivný zatrpklý starý dědek bez srdce, ale opak je pravdou. Občas mě jeho myšlenkové pochody až dojímaly. Bylo vidět, že je to člověk, který toho spoustu zažil, na svět se sice dívá s humorem a tak trošku skepticky a s notnou dávkou sarkasmu, ale srdce má na správném místě. Minimálně co se jeho manželky a kamaráda týče. A občas i jeho rodiny. Sice nezapomenul reptat, že mu na návštěvě povlékly peřinu do květovaného povlečení, ale zároveň s dojetím přijal kresby svých dětí nebo láskyplně vzpomínal na to, jak se s manželkou dřív dohadovali a potom spolu dlouhé dny mlčeli, než je ono naštvání přešlo.

Zkrátka a jednoduše, Mrzout je přesně můj člověk. Je protivný a tak trochu otravný. Umí si zanadávat, ale má všech pět pohromadě. Má rád jídlo, ale i tak zastává víceméně zdravý životní styl. I na stará kolena si sám odháže sníh nebo jde lyžovat. Svou láskou k lidem navíc umí šetřit, což je hezky vidět i na tom, že za celý svůj život si vlastně našel jen jednoho kamaráda. Proč taky ne, i s tím se dokážu ztotožnit. Ale i přes všechno to jeho nadávání můžete velice rychle poznat, že je to láskyplný a dobrý člověk. Ale hlavně -Mrzout je neskonale vtipný. On o tom možná neví, ale je to tak. Jeho každodenní hudrování mě rozesmívalo jednou nahlas a podruhé jen tak vnitřně, ale na dlouhou dobu. Myslím, že tuhle jeho (a Tuomasovu) větu už z hlavy jen tak nesmažu a dál se budu na svět dívat jako někdo, kdo se zas jednou dožral... A to je rozhodně dobře. Nebo ne? Ale ano, určitě je.

Mrzouta bych tedy doporučila všem, kteří mají rádi kvalitní severskou literaturu. Rozhodně je vhodný pro ty, co se rádi zasmějí a netrápí je troška sarkasmu. No a nakonec si ji mohou užít třeba všichni ti, co mají pocit, že na čtení nemají čas. Těch pět minut u každého dožrání si totiž najde každý a Mrzout vás navíc nenechá ho opustit na dlouho. Vrátíte se k němu. V myšlenkách. V knize. Až se zas příště dožerete... Takže si to přečtěte, určitě se vám to bude líbit!

Z toho pokoukání mi vyschlo v krku. Zašel jsem do kavárny a požádal o sklenici vody, ale chtěli po mě peníze. To jsem se zas jednou dožral. Vždyť já už vodu letos jednou zaplatil na daních. Je snad úplně jedno, nachází-li se kohoutek za pultem v obchodě nebo u mě v kuchyni. Pořád je to jedna a ta samá zdaněná voda a já mám na ni coby občan téhle země právo.

Tykat mi smějí jen ti, co mě náležitě znají, čili tři z mých šesti dětí, manželka, než přišla o schopnost mluvit, Yrjänä, budiž mu země lehká, a vedoucí keramického kroužku Kannu-Lipasti, poněvadž to je tak veselá kopa, že jsem mu udělil čestnou výjimku.

Syn se ptá, proč se s ním dohaduju, podle něj k tomu není důvod, vždyť každý ať si to dělá po svém. Jistě, akorát někteří to dělají po svém blbě.

To jsem se zas jednou dožral, když mi syn oznámil, že vyházel z lednice všecko prošlé jídlo. Na zkaženost usuzuje podle značek na obalech, já radši přičichnu a ochutnám. Z džusu a marmelády lze plíseň odstranit lžící. 

Ale když jsem si pak prohlídl obal, přešla mě chuť. Mravenčím písmem tam zas stálo to známé slovo: el, í, gé, há, té. Prý se to čte lajt. A u toho čisílka a procenta. Lajt znamená, že z jídla někdo vycucnul všechen tuk a spolu s ním veškerou chuť.

To jsem se zas jednou dožral, když mě kluk pozval k sobě na Vánoce.

Jen co jsem se usadil na místo, vzpomněl jsem si, kde mám svačinu. Doma na lavici na verandě. Vzteklo mě to tak, že mi začala třeštit hlava. Pročež jsem si umínil, že cestu absolvuju o hladu, nemám totiž peněz na vyhazování. Sotva půl hodinku po vyjetí jsem začal mít na své chleby neodbytnou chuť, ale vytrval jsem.

No samozřejmě mě dožralo, že jsem ji dožral, třeba jsem nic neprovedl. Třebaže jsem si dával velký pozor, aby mi na návštěvě nevyklouzlo něco nepatřičného.

Tasnilu jsem měl rád, protože jsem ho nesnášel. Na ničem jsem se s ním neshodl, a proto jsem mu taky v průběhu let zaslal vícero nesouhlasných dopisů.