I'm obsessed with...

Meme od Emily.L

Už delší dobu jsem se hrabala v různých stránkách právě s tímto projektem nebo jak to nazvat a krom toho, že se mi hrozně líbil ten úvodní obrázek, se mi taky převelice líbil ten nápad, takže konečně i má vlastní obsese.

Pohádky

Musela jsem samozřejmě začít s něčím, co je knihové a psát sem rovnou knihy nemá žádnou cenu, to je očividné a naprosto jasné. Většina lidí čte knihy, které odpovídají jejich věku a nebo knihy, které patří do takových těch pro mladší, i když je jim třeba o pár let víc, než je uvedeno na obálce, pár takových knih si taky klidně přečtu, ale abych pravdu řekla, spíše čtu buď knihy pro všechny věkové kategorie, tudíž se spíš předpokládá že pro dospělé nebo knihy, které jsou určeny opravdu dětem.

Miluji to, když jsem byla menší, byla jsem obklopená knihami, četla mi maminka, dostávala jsem knihy a dělalo mi to radost, sama jsem si četla, hned jak to trochu šlo a prošly mýma rukama různé knihy od pohádek pro ty úplně nejmenší přes detektivky pro ty tak desetileté až po nějaké fantasy nebo sci-fi pro 13ti leté chlapce.. Pak jsem tyto knihy na pár let odložila a pustila se do "dospělácké" literatury a teď musím s potěšením uznat, že čím jsem starší, tím více se vracím k těmto dětských knihám... 

Zamilovala jsem si Roalda Dahla a jeho dokonalé Pohádky, pro které se opravdu hodí velké P, Karlík nebo třeba Matilda jsou nezapomenutelní, miluji Pavla Šruta a jeho Lichožrouti, ale třeba také Verunku a kokosového dědka nebo jiné jeho naprosto úchvatné knihy, miluji Annu ze zeleného domu a celá se třepu na další knihy, ve kterých je tahle copatá bláznivá holka s fantazií, která by se nevlezla ani na dlouhý nákladní vlak, miluji Oscara Wilda a jeho smutné pohádky, ale i ty veselejší (Ta o raketě je stejně nejlepší), miluji všechny možné příběhy pro ty nejmenší (dala jsem tomu název pohádky, i když moc dobře vím, že něco z toho je taková ta příběhová próza s dětským hrdinou)... A hlavně jsem milovala, miluji a budu vždy milovat naši milou Astrid Lindgrenovou a její Děti z Bullerbynu, kteří tu byly se mnou celé mé dětství, část mého zatím ne moc dlouhého dospělého života a budou tu dále, a až mi bude osmdesát, pořád se budu chechtat u toho, jak šly Anna s Lisou nakupovat falunskou uzenku, tu nejlepší..

Řekla jsem si, že mé první Obsessed by mělo být jak se patří sentimentální a tak je to tady, Veru a pohádky,

na které není člověk nikdy dost starý a čím starší, tím snad i líp...

Myslím, že spousta žánrů knih mě jednou přejde nebo alespoň na pár let upadne, ale asi nikdy mě nepřestane bavit číst o lichožroutech, našlehané čokoládě, začarovaných lesích, kouzlech...

Pohádkový svět je totiž takový, do kterého se dá vždy utéct, když ten reálný není zrovna ideální a ať už si zajdu na procházku do začarovaného lesa nebo přespím na tajemném hradě, vždycky mě tam bude hřát u srdce... A není to snad celé o tom?