Jonas Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Název: originál Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvan,
           česky Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Autor: Jonas Jonasson
Rok vydání: originál 2009, česky 2012
Počet stran: 400
Žánr: satira, detektivka, humorná literatura


Stařík mi padl do noty a potěšil mě, bůhví proč jsem si původně představovala, že to bude klasická severská detektivka, asi už to mám tak zažité, že mě nic jiného ani nenapadlo, ale byla jsem mile překvapená, co se z knihy nakonec vyvrbilo.
Kniha začíná přesně podle svého názvu, jednoho krásného dne se prostě čerstvě stoletý Alan rozhodne vylézt z okna a zmizet, vzhledem k tomu, že žije v domově důchodců, to vytvoří docela rozruch, zvlášť potom, co se jim ho hned nepodaří nalézt a podle všech neschopný, senilní dědek za sebou začne nechávat mrtvoly. V příběhu figuruje jeden hodně starý chytrák, velký kufr plný peněz, slonice, která má ráda jablka a udělá pro ně cokoliv a pár zajímavých lidí z různých koutů světa. 
Kniha má vlastně dvě části, které se pravidelně střídají, jedna se zabývá tím, co se stalo po tom co Stoletý stařík vylezl z okna a zmizel, druhá vtipně a velice dobře shrnuje jeho sto let života, za které se stihl setkat s různými zajímavými lidmi jako byl například Stalin, Mao Ce-tung nebo Herbert Einstein (který byl dost možná fiktivní postavou, ale nejsem si tak úplně jistá). Alan je hodně dobrý na výbušniny a tak se mu párkrát podaří nechtěně prokecnout, jak se dělá atomová bomba, což ho zavede do spousty problémů, ale on vůbec hrozbu atomové bomby nepotřebuje, dokáže si s tvořením problémů vystačit úplně sám, jen se svou myslí a řečmi.
Vypravěčův styl je svižný, vše má vtipný podtón, dokonce i situace, které vlastně až tak vtipné nejsou. Více mě bavily asi části, které se odehrávaly po staříkově vylezení z okna, tudíž po jeho stých narozeninách, které tvořily menší část knihy, ale i všechno okolo bylo dobré.
Nedá se říct, že by děj snad nějak gradoval nebo došlo k nějakému velkému vyvrcholení, je to prostě jen řada událostí a osobností a k tomu Alan, mě osobně to, jaký průběh kniha měla, vůbec nevadilo, nepotřebuji při každém čtení zadržovat dech a strachovat se, jak to dopadne a bylo mi tak nějak jasné, že to dopadne tak, jak to nakonec dopadlo.
Jsou zde postavy, které mi přirostly k srdci a dokázaly mě ze srdce pobavit, právě to čte mamka a zrovna kterýsi den jsem ji načapala s knihou v ruce a slzami smíchu v očích a myslím, že jí to hned spravilo den, takže to opravdu za něco stojí.
Alan, který má vždycky nějakou připomínku, s nikým se nepáře a prochází svým životem s tím, že „je jak je a bude jak bude“ zatímco on vyhazuje mosty a domy do povětří a vždy unikne svému zániku jen o vlásek, je prostě k pomilování a nekazí to fakt, že je mu už vlastně sto let a je vykastrovaný (nebo není?).
Mile mě překvapilo a potěšilo, jaká kniha byla, opravdu se mi hodně líbila a byla jsem dost nešťastná, když jsem ji po třech dnech přečetla (snažila jsem si ji šetřit, ale moc to nepomohlo). Myslím, že autor dokázal, že Švédsko není jen o detektivkách, ale zabředl do něčeho i trochu jiného, na druhou stranu se mi zdá, že spousta švédských spisovatelů nějakým způsobem komentuje společenskou situaci a politiku, což se dělo i tady, takže to nakonec až taková vyjímka není.
Cokoliv by bylo spoilerem, tak snad jen krátká ukázka toho, co pero Jonase Jonassona, který má mimochodem rád našeho Haška a jeho Švejka, takže možná jeho humor má co dočinění i s tím.


„A?“ chtěl vědět Alan. „A… ten frajer vevnitř je dočista mrtvej.“ Alan se ustaraně poškrábal na zátylku a pak se rozhodl, že si kvůli nějakému lajdáctví nenechá zkazit den.
„To je zlý,“ připustil. „Ale musím uznat, že vajíčka se ti povedly perfektně, ani moc natvrdo, ani moc naměkko.“

Navíc byli pro sebe jako stvoření. On byl alergický na všechny řeči o ideologii a náboženství, zatímco ona nevěděla, co slovo ideologie znamená, a za nic na světě si nemohla vzpomenout na jméno boha, kterého měla uctívat.

Protože tohle je první recenze, co se tady na blogu objeví, chci sem jen napsat, že jsme se rozhodly a pomocí jednoho šikovného chlapce také uskutečnily toto rozhodnutí a jako hodnocení budeme používat sovičky a to celkově deset, jedna je brak, deset je špica.