Åsa Larsson - Obět Molochovi

Název: originál Till offer át Molok, česky Obět Molochovi
Autor: Åsa Larsson
Rok vydání: originál 2012, česky 2013
Počet stran: 321
Žánr: detektivka (aneb ta nejlepší kniha roku 2013)

S autorkou se už pár let znám (bohužel jen platonicky), ale většinu jejích knih jsem četla od Vánoc do teď, protože jsem od ní měla na chvíli pauzu, naštěstí jsem se k ní vrátila a nyní ji opravdu celým svým srdcem miluji a je to jedna z mých nej nej spisovatelek, být její kamarádka, jsem spokojená na celý život. :D A nemít kluka, požádala bych ji o ruku. Třeba by řekla ano.
Rebecka Martinssonová stále žije v malém městečku ve Švédsku zvaném Kiruna, oplétá se okolo ní zamilovaný Krister, její přítel Måns je stále ve Stockholmu a nesouhlasí s tím, že je Rebecka zašitá někde v horách s nízkým platem a dvěma psy. Objeví se další vražda a Rebecka se na ní má podílet jakožto prokurátorka, ovšem jen do chvíle, než jí místo vyfoukne namyšlený blbec Carl Von Post.
Když umře postarší žena Soll-Britt, zbude po ní jen její vnuk Markus, o kterého se dočasně postará policista a specialista na psy Krister. Vražda Soll-Britt prve vypadá jako zločin z nenávisti, hlavně kvůli tomu, jakým způsobem byla Soll-Britt zavražděna, když se však ukáže, že už je mrtvá téměř celá rodina a okolo všech úmrtí se motá mlha záhady, nabídne se i druhá možnost - někdo se snaží zlikvidovat celou rodinu. Ale mezi vraždami jsou obrovské rozestupy. Je vůbec možné, aby spolu tato úmrtí souvisela?
Současnost se prolíná s rokem 1914, kdy do Kiruny přichází mladá a krásná paní učitelka Elina, která nosí otřepané a staré šaty, ale vláčí sebou kufr plný knih, které si kupuje místo všeho ostatního. Zamiluje se do místního vlivného muže, ale později je zavražděna a jejich vztah je tak náhle ukončen. Zbude po ní jen její malý synek, který se jí narodil pouze pár týdnů před její vraždou. Tímto chlapečkem také začíná celá rodina, která končí zatím u Markuse.
Máme tu tedy dvě časové linie, tu s Elinou z počátku 20. let a poté současnost s čerstvě mrtvou Soll-Britt. Aby toho nebylo málo, vypadá to, že někdo usiluje o život i Markusovi. Rebecce to samozřejmě nedá a i přes to, že byla z případu odvolána, se snaží tomu všemu přijít na kloub svým vlastním způsobem a dopátrat se, co se vlastně s všemi těmi mrtvými lidmi stalo a zda to tedy spolu nějak souvisí. To, co se dozví, bude poněkud děsivé a neobejde se to bez dalších obětí...

Miluji postavy, které v knize vystupují. To mrazivé a surové švédské okolí. Tu přirozenost, chladnost...
Myslím, že autorka to s postavami a příběhem opravdu umí a musela jsem se zuby nehty držet, abych knihu nepřečetla během jednoho dne, proložila jsem ji nějakými dětskými knihami a stejně jsem ji měla sfouknutou během dvou dnů. Každá postava zde má své specifické a důležité místo a tento příběh mi opravdu sedl. Celé to zpestřila postava knihomolky Eliny, která mi byla velmi blízká, jak věkově tak svou povahou, nebo mi to tak alespoň připadalo.
Z Rebecky se stala od prvního dílu naprosto jiná žena. Přešla od bohaté právničky ze Stockholmu přes ženu, která dostávala elektrické šoky až po tuhle silnou osobnost, kterou ale v nitru vždy byla. Je pracovitá, svědomitá, upřímná a plná lásky, kterou mimo jiné věnuje i svým krásným pejskům a Stavingovi, který je tu tak trochu jako její děda. V jejím životě jsou dva muži, kariérista Måns, který nikdy nepochopí, že ona už se do víru velkoměsta nevrátí a tak trochu samorost Krister, jehož srdce je jí otevřené a její situaci chápe...

Jestli milujete švédštinu, detektivky, dokonalé knihy, skvělé postavy, zajímavý děj, knihu, kterou přečtete jedním dechem, trochu humoru, pár zajímavých mrtvol nebo třeba psy, rozhodně si knihu kupte a přečtěte si ji. Pokud s Åsou začínáte a první kniha se vám až tak nelíbila, žádný strach, autorka je lepší a lepší a tak od třetí knihy jsou její díla naprosto dokonalá, alespoň pro mě, takže plnou parou do obchodu a k poličce s Åsou. Nebudete litovat!



A historicky poprvé (a na dlouhou dobu naposled):

"To jsou knihy."
Líza vytřeští oči.
"Knihy! Božíčku! Kam je dáme?"
"Myslela jsem, že si pořídíme knihovnu."
Líza zírá na Elinu, jako by právě navrhla, že budou v bytě chovat tygry a slony. Knihovna! Tu má přece jenom panstvo!

"Řekla jsem mu, že leze von Postovi do prdele."
Krister vybuchl smíchy.
"To je dobře, že sis zachovala chladnou hlavu."
Rebecka se ušklíbla a pofoukala horkou kávu.
"Nesmím si to brát osobně," dodala mírným hlasem. "Tak jsem se snažila jeho chování pochopit a dívat se na to z jeho pohledu."
"Z pohledu vlezdoprdelisty."

Mrchy novinářský. A proč vlastně nalil na tabák vodu?
Opatrně vysypal obsah piksly na papírovou utěrku a vložil ho do mikrovlnky. Po půlminutě sušení byl tabák zase použitelný, i když nebyl nejkvalitnější.
"Nežaluj," řekl Veře a usoudil, že je čas na snídani. "Jinak ji nebudu smět nikdy políbit."

Manžel čekal na Annu-Mariu Mellaovou u příjmu úrazového oddělení. Před hlavním vchodem už číhali novináři.
"Miláčku," oslovil ji něžně, když nastoupila do auta.
Naklonila se k němu a nechala se obejmout.
"Víš, co chci?" zeptala se, zatímco ji drbal ve vlasech tak, jak to uměl jedině on.
"Jet domů a udělat si další miminko?"
"Protentokrát ne. Chci kamarádku. Mám v úmyslu si pořídit kamarádku. Pokud to půjde."