Johan Theorin - Zkamenělá krev

Název: originál Blodläge, česky Zkamenělá krev
Autor: Johan Theorin
Rok vydání: originál 2010, česky 2012
Počet stran: 428
Žánr: detektivka, mystery

Od Johana Theorina jsem v poslední době četla tři knihy, z nichž tato vyšla nejpozději a taky jsem ji četla až nyní. Chybí mi z české produkce už pouze kniha Spoušť, na kterou se ale velmi těším a to téma vypadá opravdu úchvatně.
Znovu se ocitáme v švédské divočině zvané Stenvik. Příběh je rozehráván hned z několika směrů. Je Per, jehož otec je známý majitel porno-časopisů a pornofilmů, který už je však v penzi a dále do této branže nedělá. Per má dvě děti, nemocnou Nillu a Jespera, dvojčata. Poté je tu Gerlof (už klasicky, jak to tak v knihách od pana Theorina bývá - už konečně vím pravdu jak to s tím Gerlofem je), který se rozhodne odejít z domova důchodců a vrátit se zpět do svého domku a začte se tam do deníků své dávno mrtvé ženy. A pak tu máme příběh z pohledu Vendely, který je zde zachycený v současnosti, kdy je Vendela dospělá žena s příšerným egoistickým manželem, který je rádoby spisovatel, ale jeho knihy píše právě Vendela a poté je tu také Vendela jako dítě, když ještě žila se svým otcem ve Stenviku na statku.
Jsou tu jakoby dvě linie, protože se prolíná skutečnost - smrt, násilí, sex - především to, že se někdo pokusil zabít otce Pera a on se pak začne hrabat v minulosti a dozví se mnohé, co by možná ani nečekal - s prvky mystickými. Druhá linie je více tajemná, týká se starých legend a povídaček o Švédsku a o tom, že se zde vyskytují víly a trollové. Vendela celý svůj život zasvětila právě vílám, jako malá chodila pravidelně k vílímu kameni a přála si různé věci výměnou za nějaký šperk nebo peníz. Z deníků to vypadá, že na trolly věřila zase manželka Gerlofa, která měla pravidelné návštěvy od "nezbedy".
Život Vendely je plný různých špatných okamžiků a špatných věcí, dá se říct, že její rodina nemá dobrou pověst a že se mnohé stalo, naštěstí  to většina ostatní lidé ani neví. Vendela nežila na statku se svým otcem sama. Byl tu také Invalida. Kdo to je, neprozradím, to bych pokazila. Nejdříve byla spousta záhad okolo toho, že někdo statek zapálil a poté se ještě vypařil za záhadných okolností právě Invalida.
Per měl vždy plné zuby toho, co jeho otec dělal. Už když byl poprvé zamilovaný do Reginy, sebral mu tuto "lásku" právě jeho otec velice hnusným způsobem v lese... Nikdy nechtěl mít nic společného s tím, co jeho otec dělá. Když však našel Jerryho téměř mrtvého, něco se v něm hnulo a vzal si jej domů. Poté už se roztočil kolotoč otázek, nejasností, špíny, pátrání v minulosti... A jak už to tak bývá, když se člověk šťárá v něčem, co nemá, nedopadlo to ani pro Pera zrovna dobře.
Kniha je plná zajímavých postav, které spojuje místo bydlení i nějaká ta minulost a jejich hříchy. Nejvíce jsem nemohla přijít na jméno manželovi Vendely. Byl to s prominutím naprostý kretén a to, co jí provedl, za to ho měla nakopat a shodit do lomu, který měla zrovna stejně po ruce. Gerlof jako vždy nezklamal a byl to fajn chlap, který na mnohé přišel a hezky zapadl mezi své o mnoho mladší spoluobyvatele. Per se mi prve zdál tak trochu jako blbec, ale nakonec se i jeho příběh značně pohnul a začala jsem ho mít více ráda. To, jak kniha dopadla, jsem nečekala, i když jsem tahala z mámy různé rozumy a lstí se snažila přijít na spoilery.

Řekla bych, že Theorin nepíše klasické detektivky (myslím ty dnešního rázu), jeho knihy jsou spíš takovou cestou do duše lidí, jsou plné záhad a jsou tu i nějaké detektivní prvky, ale onen "zločin" stejně vyšetřuje v knize nějaká hlavní postava, laik, není zde žádný policista nebo právník nebo prokurátor, jak tomu tak bývá. Je těžké, kam knihu správně zařadit... Ať už je její škatulka jakákoliv, jisté je, že se to autorovi daří. Umí hezky vykreslit postavy. Pohrává si s jejich osudem a s tím, aby čtenář byl překvapený, což se mu myslím v tomto díle obzvlášť povedlo. Byla to vlastně taková skládanka, která do sebe na konci zapadla. Mám ráda nějaké ty fantasy prvky, takže jsem uvítala, že v knize se prolínala běžná skutečnost s příběhy plnými víl a trollů a tyto "postavy" hrály v příběhu důležitou roli. Jestli si rádi pohrajete se svou myslí a líbí se vám míšení reality s trochou folkloru, rozhodně to zkuste. Já nelituji.

Jakmile zapadne slunce a uklidní se vítr, začnou být hranice mezi oběma světy méně zřetelné. Tehdy přichází naše chvíle. Tehdy má člověk, který do přírody vstoupil bez pocitu neklidu a stresu, šanci zažít to, jak přestávají platit tradiční časoprostorové zákony a otevírají se brány do jiných světů. Tehdy se ten, kdo má otevřenou mysl, může setkat s vílami.

Jeden žlutý a druhý šedočerný - jak si to vyložit? Gerlof vždycky prvního motýla považoval za znamení, které mu napoví, jak bude vypadat zbytek roku: bude rozjasněný, optimistický, anebo černý a pochmurný? Byl na vážkách. Měl pocit, že vztyčuje vlajku, která se nejprve zastaví v půli žerdi a teprve potom dosáhne vrcholu.