Norah McClintock - Přes okraj propasti

Originální název: Over the edge

Počet stran: 187

Rok vydání: 2008 / originál 2006

Žánr: Detektivka

Anotace:

Šestnáctiletá Chloe se přestěhovala do malého a zdánlivě nudného města. Když však záhadně zemře nenápadný spolužák, začnou na světlo přicházet utajované věci.

Peterovo tělo se našlo na dně propasti... Není divu, byl to osamělý hoch zajímající se jen o astronomii. Jenže Peterově matce se okolnosti úmrtí nezdají - a taktéž i Chloe, dívce co je v malém městě i se svou rodinou nová. Navíc je hrdinčin otčím velitelem policie, takže Chloe ví o případu něco víc. Když se pak začne dovídat od svého přítele o zajímavých situacích a podivných úmrtích, vypadá to, že tu něco nesedí a Peterova smrt sebevražda rozhodně nebyla...

Mé hodnocení:

Na to, že jsem nevěděla do čeho jdu mě tahle kniha příjemně překvapila. Děj byl svižný, napínavý a tajemný. Přesně na tenhle tip jsem měla chuť.

Hlavní hrdinka Chloe byla tak trochu podivínka. Teda když bydlela v Montrealu byla oblíbená, ale v malém městečku East Hastings se ne a ne začlenit. Není to jednoduché když váš nevlastní otec pracuje u místní policie.

Hned na začátku knihy se Chloe dozví, že její spolužák, který, jak se později dozvíme, tvrdil mámě, že Chloe je jeho dobrá kamarádka, skočil z útesu. 

Jeho máma tomu nevěří, její Peter by přece nic takového neudělal…

V knize se dostaneme i o pár měsíců dopředu, kdy se stalo pár věcí, do kterých později nahlédneme detailněji. Mají tyto věci něco společného s Peterovou smrtí nebo má Chloe příliš bujnou fantazii? 

Když Chloe pozve na rande místní fotbalová hvězda Thomas, je šťastná, možná i začíná být zamilovaná. “Parta”, do které se Chloe infiltruje díky vztahu s Thomasem, je poněkud zvláštní, ale to poznáte sami.

Chloe postupně rozkrývá spletité nitky vztahů v městečku a čtenář nedýchá.

Citace:

Lidé nemají jen jednu stránku. Jsou to složité bytosti s mnoha různými povahovými rysy.

Podíval se na mě tím samým pohledem, jakým se díváte na skvělý román, který jste právě dočetli. Stejným pohledem, jaký vrháte na montrealské Fórum po koncertu, při kterém jste si přáli, aby nikdy neskončil, nebo na talíř, na kterém vám donesli nejlepší pokrm vašeho života, když dojíte poslední sousto.

Ale ještě mě doprovodil domů a dal mi pusu na tvář. Takový ten polibek z povinosti, který dáváte jen proto, že máte pocit, že byste měli - očekává se od vás, ale nic víc za ním není. Je to takové poslední políbení před rozchodem.