Stephanie Perkins - Lola a kluk od vedle

Název: originál Lola and the Boy Next Door
Autor: Stephanie Perkins
Rok vydání: originál 2011, česky 2013
Počet stran: 305
Žánr: romantika

Lolu jsem původně neměla v plánu číst, moc knih přímo o lásce nečtu, ale pořád o ní všichni mluvili a narazila jsem na autorčiny knihy na tolika blozích, že jsem si ji nakonec ve Zlíně přece jen koupila a rozhodla se to zkusit. Vím, že Anna byla první z tohoto setu (není to žádná série, ale companion novel, což absolutně netuším, jak bych mohla začít říkat v češtině - kdyby jste někdo byli chytřejší, tak mi prosím poraďte), ale mě Francie moc netáhne a Lola je vtipné jméno jako pro psa, tak jsem skočila po ní. A čekala jsem hodně. A byla jsem trochu zklamaná. Ale vlastně až tak moc ne. Rozhodně to nebyla pro mě ztracená noc čtení.
Lola má dva otce (matku samozřejmě taky, ne neporodil ji pán, ale jeden z jejích otců je vlastně její strýc a "dala" mu ji jeho sestra alkoholička), nejlepší kamarádku, která je celkem obyčejná a stále nosí své oblíbené červené conversky, o pět let staršího kluka, který má rockovou kapelu a je dle ní velice cool a v srdci svého občasného souseda Cricketa, který se náhodou na začátku knihy vrátí a začne zase bydlet vedle ní. A protože je Lola spokojená a konečně má kluka, kterého moc chce a navíc po dvou letech má pocit, že na Cricketa už zapomněla a on si ji navíc nezaslouží, začne ji její přitažlivý soused uhánět. Chodí k ní na návštěvy, dokonce s ní a jejími táty jede na rodinný výlet, seznámí se s Loliným známým Étiennem, kterého už většina zná z Polibku pro Annu jako trochu namyšleného Brita, vždy se točícího okolo Anny.
Lola není obyčejná holka, rozhodně tak alespoň většinu času nevypadá. Žije kostýmy. Nikdy nenosí stejný ohoz. Vyrábí si sama oblečení. Chodí na brigádu, aby si mohla kupovat nové třpytivé věci a každý den se obléká jinak včetně nějaké slušivé paruky. Jednou je z ní jahoda, potom má zas chuť vypadat jako hvězda z

filmu 50. let. Její přítel Max má její převleky většinu času rád, snaží se protrpět její rodiče a tvrdí, že jejich věkový rozdíl pro něj není problém (ono 17 a 22 není podle mě až takový děs, ale budiž). Max je nadaný, chytrý a přitažlivý. Ale také umí být zlý, protivný a není mu vůbec po chuti Lolina kamarádka ani Cricket.
Lola má zkrátka pocit, že má svůj život pevně v rukou, že miluje svého přítele, že je ráda za své rodiče a matka jí nechybí, že už umí žít bez Cricketa a jeho sestry dvojčete. Jenže Cricket se vrátí. A je okouzlující. Umí se oblékat. Nevadí mu Lolini tátové. Obdivuje Lolu. Je chytrý. Nadaný. Je to vědec, který nosí proužkované kalhoty a barevné ponožky a píše si na ruce vzkazy typu vajíčka nebo carpe diem, aby náhodou něco ve svém dni nezapomněl. Ti dva mají podivnou minulost plnou zvratů a nevyřešených věcí. A Lola začíná zjišťovat, že ne vše je takové, jak se zdá. Možná že Cricket nebyl ten špatný, možná to byla ona, kdo si ho nezasloužila. Možná, že přece jenom není zamilovaná výhradně do svého úžasného Maxe a něco na tom klukovi od vedle přece jenom je. Naše barevná Lola zkrátka stojí před rozhodnutím - Max nebo Cricket? Hodný kluk nebo rocker? Zůstane-li s jedním, ublíží druhému, půjde-li ke druhému, možná udělá chybu. Rozhodně se má nad čím zamyslet. A má okolo sebe spoustu lidí, co jí do toho mohou kecat.

Lola se mi celkem líbila, byla to zajímavá holka, trochu neuvěřitelná a já bych tedy nebyla schopná se tak předvést v různých oblečcích a utrácet nevím kolik peněz za stále nové a zajímavé oblečení a doplňky, ne snad, že by neměla můj obdiv, jen mezi námi nebylo nic moc společného a já se s ní nedokázala nějak sžít. Cricket se mi samozřejmě líbil moc. Chytrý, stylový, zmatený, vysoký, podceňuje sám sebe a nosí v sobě kletbu svého rodu, všechna pozornost je většinu jeho života zaměřena na jeho nadanou sestru. Samozřejmě jsem fandila mu a né Maxovi, kterému pod rukama prochází určitě mraky bab a po večerech hraje v klubech pro zpocené fanynky, které si rády nechají podepsat prsa. Ale rozhodnutí musela udělat Lola, ne já, ani Cricket a dokonce ani její rodiče. Lola.
Byla jsem zvědavá, co na knize všichni mají a snad jsem to i pochopila. Ano, vůbec to není špatné. Jazyk je zajímavý, jsou tam hezké momenty, pár zajímavých postav, je to taková oddechovka, kterou si ráda budu číst v noci a nebudu se potom bát vylézt z postele. Občas jsem se pousmála, možná že se mi i zaleskly oči nebo jsem si zanadávala. Byla jsem celkem spokojená. Tak, a teď si budu muset přes svou nevalnou radost z francouzštiny koupit i Annu. A pak tu třetí knihu, co vyjde. Lolina máma věštkyně mi to asi vyčetla z čajových lístků.





Jistě, že ho chci zpátky ve svém životě. Vždycky do něj patřil. Jakýsi jeho úlomek v něm přebýval dokonce i tehdy, když byl on sám pryč. Cítila jsem ho v prostoru mezi našimi okny.

Muir Woods jsem nenavštívila už roky, ale ještě dnes mám pocit, jako bych vkročila do pohádky. Jsem si jistá, že tenhle les je začarovaný. Mezi stromy se ukrývají ďábelští šotci, víly vábí smrtelníky na zlaté ovoce a rostou tu červenobílé muchomůrky. Sekvoje na mě působí konejšivě, podobně jako měsíc. Zdají se být stejně staré jako on. Pradávné, krásné a moudré.

"Takže věříš na druhou šanci?" Kousnu se do rtu.
"Druhou, třetí, čtvrtou. Může to trvat dýl. Když jde o správnýho člověka," dodá.
"Když jde o... Lolu?"
Tentokrát mému upřenému pohledu neuhne. "Jedině, pokud je ten druhej Cricket."