A. D. Miller - Sněženky

Název: originál Snowdrops, česky Sněženky
Autor: A. D. Miller
Rok vydání: originál 2011, česky 211
Počet stran: 190
Žánr: ?

Rusko. Moskva. Zima. Ženy. Chudoba. Spousta klišé. Ano, tohle všechno najdete v této naštěstí útlé knize, nebýt toho, že se právě snažím naučit rusky a tudíž mě věci okolo Ruska zajímají, možná bych knihu odhodila po padesáti stranách do kouta...
Nicholas je právník z Británie, který strávil několik let v Rusku kvůli práci (a taky tomu, že chtěl prostě utéct sám od sebe a předstírat, že je někdo jiný), leccos tam zažil a snaží se to teď retrospektivně a bez skrupulí povyprávět své současné přítelkyni. Celou dobu je patrné, že příběh nebude mít šťastný konec, což je velice nefajn, protože jsem se ani na chvíli u čtení neuvolnila a na konci nepřišlo absolutně žádné překvapení.
Nicholas potkává dvě sestry, Mášu a Káťu, sestry, které vlastně nejsou sestry ale pouze sestřenice. Hned od začátku je jasné, že ty dvě nejsou žádné čestné dívenky, které by stály o jeho přátelství nebo lásku. Ale on do toho přesto jde, Máša se mu neskutečně líbí, a tak si s ní něco začne. Něco tak trochu zvláštního. Asi bychom to mohli nazývat vztah. Tráví s těmi dvěma čas na různých místech, většinou po klubech nebo barech, popřípadě také v posteli (to tedy jen s jednou), někdy navštíví ti tři také jejich tetu (která vlastně není jejich

teta). Další celkem důležitou postavou je tu Nicholasův přítel, s kterým se občas schází, je taky cizinec, ale je s Ruskem spjatý, jako by tu byl odjakživa, nikdy snad není doba kdy nepije buď kávu nebo víno, užívá si, rád se dívá na nahé ženské a myslí si, že v ničem nemůže být ani kapka dobra, všichni lidé jsou špatní a ti v Rusku obzvlášť, a on je toho velice rád součástí. Nicholas vypráví něco ze své práce, popisuje jaké obchody uzavírali a s jakými velkými zvířaty se občas setkal (a nechal se jimi oškubat). To, okolo čeho jsem myslela, že bude celá kniha omotaná, je vlastně jen celkem nepatrná součást příběhu - Koljův soused hledá kamaráda, ten zmizel a on chce, aby mu ho Nicolas pomohl najít, tomu je to tak nějak jedno, nakonec se ze ztraceného přítele vyklube sněženka, mrtvola, kterou zakryl sníh a na čas zmrazil mráz, aby mohl potom na jaře vykouknout celý zelený z auta, které bylo celé měsíce zakryté sněhem... Kojla je do Máši opravdu dost zblázněný, takže je ochoten udělat leccos, aby jí udělal radost. Chodí k její "jakoby" tetě, které pomáhá, aby se mohla přestěhovat do nového domu, pořeší všechna možná povolení a papíry, dokonce jim půjčí 25 tisíc dolarů, protože se majitel nového domu dostal do finančních potíží. Jenže něco se

zvrtne a dojde na slova Nicolasova přítele, že jeho "vztah" s Mášou nemá reálnou šanci a ona se ho určitě jen snaží využít. A nic z toho nemůže Nicolase ani čtenáře překvapit.
Kdybych chtěla najít knihu, která je plná stereotypů, klišé, nemá v podstatě žádný děj ani gradaci, přijde mi celkem zbytečná a moc mě nebavila, tahle by nejspíše získala první cenu. Už to nenápadné občasné vhození ruských slov do textu mě celkem vytáčelo (hlavně když je ruština přepsána latinkou, protože to je opravdu děs). Najdete tu opravdu všechno, co se o Rusku říká. Strašná zima, sníh, korupce, šlapky, sex za peníze, spousta chlastu, kouření, opilí řidiči, chudoba, vzpomínky na minulost, špatný politický systém, ruská jídla, podvody, nouze o bydlení, protekce, chudé dívky, které se snaží najít něco lepšího a najdou si cizince, aby jim v jejich cestě k polepšení svou hloupostí pomohl. Je to zkrátka kniha o Moskvě. Ne o Sněženkách, ne o lásce, ne příběh člověka, který si něco zažil a snaží se to zajímavě vyprávět. Ono to totiž moc zajímavé není. Je to ploché. Chatrné. Nelíbivé. Opravdu mě to vůbec neoslnilo. Dost možná za to může i to, že jsem absolutně nemohla mít ráda hlavního hrdinu. Ani žádnou jinou postavu. Celou dobu bylo jasné, jak

to dopadne a že to bude špatný konec. A ta retrospektiva tomu taky moc nepomohla (a hlavně všechna ta druhá osoba, jak vlastně promlouval ke své posluchačce). Všechny ty kecy okolo ve stylu ne, nelituji toho, ano byl jsem takový, prostě ti vážně nechci lhát, nojo děti jsem nenáviděl, ale vím, budeme je mít, dohodli jsme se tak... Když se nad tím tak zamyslím, byl mi hlavní hrdina vlastně dost protivný. Byl to celkem hnusák, který se snažil zapadnou do Ruska a pár let se prostě choval bezohledně a nedělalo mu problém si občas zaplatit za sex, ale teď ten příběh vypráví své přítelkyni, kterou si chce vzít, ne vůbec nelituje všeho, co dělal, ano, stále se mu stýská po Máše a chtěl by ji, ale to přece vůbec nevadí, jeho nová přítelkyně bude určitě za ten příběh ráda...
Válí se mi doma spousta knih, které bych si chtěla ještě jednou (nebo desetkrát) přečíst, ale tady ta k nim rozhodně nepatří, Sněženky totiž nemají co říct krom spousty hnusu, který mi akorát tak kazil den. Možná jsem dneska v hodnocení moc přísná, těžko říct. Ale vzhledem k tomu jak úžasné knihy jsem poslední dobou četla, promyšlené, krásné, plné dobrých postav, zajímavých myšlenek, s promyšlenou kompozicí a zajímavým dějem, nemohu, prostě nemohu téhle dát hodně soviček, to by nebylo fér vůči všemu tomu, co se mi kdy líbilo...

Svrchu byla vidět změť spletených přivázaných koz, a odlesk zamrzlého rybníku někde mezi stromy. Nad tím svítilo nesměle slunce skrz mléčnou listopadovou oblohu, staré, ale silné. V dubnu - v období mezi táním a explozí džunglovité zeleně léta - nebo v sychravé půlce října by byl ten samý výhled holý a depresivní, to se vsadím. Ale když jsme tam stáli, všechny ty kusy starých traktorů a vyhozených ledniček, kupy prázdných lahví od vodky a mrtvá zvířata, která znečišťují ruský venkov, byly neviditelné, zahlazené každoročním zapomněním ve sněhu. Sníh ti dovolí zapomenout na šrámy a úhony, jako dočasná amnézie pro špatné svědomí.

"Život je nebezpečný," poznamenala Máša a pokapala mě paží. "Zatím ho nikdo nepřežil."

Rusové udělají nemožnou věc: věc, o které si myslíš, že ji nemůžou udělat, věc, která by tě ani nenapadla. Zapálí Moskvu, když přicházejí Francouzi, nebo otráví jeden druhého v zahraničních městech. Udělají to a pak se chovají, jako by se vůbec nic nestalo. A když zůstaneš v Rusku dost dlouho, pak jsi taková i ty.