neděle 29. prosince 2013

Yrsa Sigurðardóttir - Ohnivý anděl

Název: originál Horfðu á mig, česky Ohnivý anděl
Autor: Yrsa Sigurðardóttir
Rok vydání: 2009, česky 2013
Počet stran: 372
Žánr: detektivka

Knihy od Yrsy Sigurðardóttir čtu pravidelně už spoustu let, toto je pátý kousek, ve kterém je hlavní postavou právnička Tóra, a bohužel je to také i kus poslední. Nebyla jsem úplně připravená už postavy opustit a mám pocit, že to nebylo uzavřené úplně tak, aby s dalo smířit s tím, že už nic více z života Tóry neuvidíme. Vše skončilo, jako by za rohem už čekaly další příběhy.
Tóra dostane nabídku na vcelku podivný případ. Týká se jakéhosi zařízení pro různě postižené lidi, je tu chlapec jménem Jakob, který byl před nějakou dobou obviněn, že založil požár, a připravil tak o život několik lidí. Teď žije Jakob v jiném zařízení a je Jósteinn, prznitel dětí, který z nepochopitelného důvodu chce, aby se na případ podíval někdo další a Jakoba osvobodil. Tóra začne získávat informace o tom, jak se vše vlastně stalo a zjistí, že na Jakobově nevině možná přece jenom něco bude.
Je možné, aby v tom měl prsty těžký autista Tryggvi? Nebo snad noční hlídač a břídil v jedné osobě Margeir? Souvisí požár nějak s tím, že jedna z pacientek v kómatu byla v době svého tragického úmrtí těhotná? Kdo mohl provést něco takového? A je to stejný člověk, který jednou v noci přejel mladou dívku, která se teď vrátila do domu k chlapci, kterého hlídávala a vypadá pevně rozhodnutá, že jej bude hlídat i po smrti? Může se zdát, že případ je neřešitelný a má příliš mnoho otazníků, Tóra však zatne zuby a spolu se svým přítelem Matthiasem se rozhodne to rozlousknout.
Líbí se mi, že autorka vždy přijde s nějakým zajímavým tématem a zaplete do toho i trochu tajemna a chladu, takže je to pak zajímavé čtení. Je to jediná islandská spisovatelka, kterou pravidelně čtu. Musím přiznat, že jsem tentokrát byla trochu zklamaná, protože jsem na díl čekala docela dlouho a doufala jsem v něco víc, tím spíš, že je to poslední kniha s Tórou a její rodinou. Nemůžu to ale jen odsuzovat, stále tu bylo hodně super věcí. Líbí se mi, že Tóra i Matthias jsou normální lidé, nejsou nijak odlišní, ale tím,
že každý pochází z jiného prostředí a snoubí se v nich tak dvojí život, tvoří zajímavou dvojici. Matthias sice už pár let bydlí na Islandu, přesto ho však každý den něco překvapí, ať už je to podivné rčení nebo to, jak může tak rychle zapadnout celé auto sněhem. To, že Tóřin mladý syn má přítelkyni a malé dítě a navíc se k ní zrovna nastěhovali její rodiče, přidává příběhu taky na trochu jiném podtónu a občas to vytváří humorné situace.
Mám ráda téma, které bylo v knize probírané a těšila jsem se na náhled do života lidí z tohoto zařízení. Musím ale říct, že to, co jsem dostala, nebylo až tak pikantní a neobvyklé. Skoro jako by autorka neměla sílu dělat pořádný průzkum a tak se na některé věci vykašlala. Přesto tu byly zajímavé postavy, třeba jako Jónnason, který dělá vše jen pro zlo a nemá slitování, nebo dívka, která dokáže komunikovat pouze očima. Moje nejoblíbenější kniha s Tórou to není, ale myslím, že si sérii určitě ještě někdy přečtu. Jestli máte rádi zlehka psychologická témata, chladné prostředí nebo zdánlivě nevyřešitelné záhady, rozhodně Yrsu zkuste, alespoň některý z prvních dílů.





Zamířili k malé kavárně v blízkosti, a když si Tóra přečetla na jídelním lístku za oknem, že podávají vajíčka na slanině, byla rozhodnuta. Matthias už tak nadšený nebyl. Lokál byl obestavěný knižními regály, které hrozily zřícením. Stolků tu moc nebylo. Tóře to tady připadalo útulné, ale Matthias tiše zapochyboval, že tu pravidelně vysávají prach. Tóře to tak dalece nevadilo, ale držela raději pusu, protože dávno věděla, že Matthias nejradši jí tam, kde vládnou asi taková pravidla čistoty jako na operačním sále. "Dávej prostě pozor, aby ses omylem nezakousl do nějaké knihy." Vrhl na ni nepříjemný pohled a dále studoval jídelníček.

"Někdy je dobro zlé a zlo dobré," prohlásil Jósteinn, spustil ruce a pohlédl knězi do očí, poprvé od té doby, co sem přišel. "Ale zlo může být taky prostě zlé, a tak je to u mě. Můžeš mi věřit, že myslím jenom na zlo."

Existovaly různé věci, které nedokázala Matthiasovi vysvětlit - ráno se například pokoušel nalít její matce přesně deset kapek kávy podle rčení užívaného na Islandu. Rozuměl většině jednotlivých slov, ale když se spojila, nabývala často docela jiného významu. Každý den přinášel nějakou léčku a leccos, co bylo pro Tóru přirozené, jemu připadalo absurdní. Když sněžilo, ona setřela z čelního skla úzký pás sněhu ve výši očí, zatímco Matthias svědomitě očistil všechna okna, střechu, kapotu motoru, světlomety, záď vozu i kola od sněhu i ledu, ačokoliv chtěl jenom zacouvat na příjezdovou cestu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)