čtvrtek 9. ledna 2014

Emmy Laybourne - Monument 14 - Nebe v plamenech



Originální název: Sky on Fire
Počet stran: 224
Rok vydání: 2012 / originál 2013
Žánr: dystopie

Anotace:

Svět neskončil… Ještě ne.

V pokračování příběhu Monumentu 14 se skupina přeživších, donedávna uvězněných v supermarketu sérií ničivých katastrof, rozdělila ve dví. Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem na letiště v Denveru. Doufají, že se tam setkají se svými rodiči, budou odvezeni do bezpečí a zachrání svého umírajícího přítele.
Ale svět venku je temný a zaplavený nebezpečnými chemikáliemi, které mění lidi v krvežíznivá monstra, a ne všechny děti jsou ochotné nastoupit do autobusu. V útočišti, jež bylo již jednou narušeno, se snaží zbývající děti obnovit přátelství. Ale pokud se máte rozhodnout mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, komu můžete doopravdy věřit?

Mé hodnocení:

Dean je v Greenwayi.
Alex v autobuse směrem do Denveru.
Kniha je napsaná stylem, že každá kapitola je z jiného pohledu. První kapitolu vypraví Dean, druhou Alex a tak se to střídá až do konce knihy. Líbilo se mi to, až do té chvíle kdy se v Greenwai stalo něco dramatického a skončila kapitola a další byla z pohledu Alexe. Bylo to na nervy.
Kniha byla dobře napsaná a ráda jsem zase četla o hrdinech a jejich útrapách. Na můj vkus bylo v knize až moc akce, takže jsem si ani na chvilku neoddechla a byla jsem pořád jak na jehlách.
Mrzí mě, že kniha byla tak krátká autorka mohla všechny díly nacpat do jedné knihy a bylo by to fajn, ale pokud je to na díly tak mi to nevadí, tak se ždímají peníze z knihomolů, ale i kdyby to bylo na sto stran a na deset dílů, taky bych si to koupila a vy jistě taky. 
Knihu doporučuji, je to vynikající pokračování, ale konec byl otevřený, opět. Takže nezbývá čekat na další nervy drásající pokračování.

Citace:

"Henry, copak nemáš strach o Caroline?" zeptal jsem se.
Jen pokrčil rameny, v pihovaté tvářičce měl spokojený výraz.
"Už je jí líp," řekl mi.
"Opravdu? Jak to víš?"
"Prostě to tak cítím," odpověděl stručně.

Občas nám v domě vypadly pojistky. To jsem se pak moc bál jít jen do sklepa, abych je znovu nahodil. Bál jsem se, protože ve sklepě byla tma a ve tmě se ukrývají stvůry. Nikdy je nevidíte, ale cítíte je. Naskládané krabice, tátovo nářadí, sekačka - nic z toho není za světla strašidelné, ale kdykoliv za tmy jsem se toho bál. Měl jsem strach, že se ve stínech schovává zabiják a čeká na mě, i když to bylo naprosto nesmyslné.
Jít po silnici bylo jako jít dolů do temného sklepa, až na to, že tady se ve stínech zabijáci ukrývat mohli.

Zasloužíme si šťastný konec. Všichni si ho zasloužíme. A myslím, že se ho dočkáme. Jen si tím zatím nejsem tak jistý.






Aktualizovaný seznam Velké čtecí výzvy najdete tady.

3 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Jsem myslela,že už ji máš dočtenou, takže recenze bude na první díl?

      Vymazat
    2. Jj na první jsem ve skluzu :D

      Vymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)