Mark Haddon - Podivný případ se psem

Název: origjnál The Curious Incident of the Dog in the Night-time, česky Podivný případ se psem
Autor: Mark Haddon
Rok vydání: originál 2003, česky 2003, 2009
Počet stran: 175
Žánr: nedokážu říct... ze života autismu

Podivný případ není kniha, která by člověka jen tak každou chvíli cvrnkla do nosu, já jsem se o ní ale doslechla z jedné recenze a jelikož mám k takovým tématům celkem blízko, protože jsem dříve doufala, že budu studovat psychologii, chtěla jsem ji zkusit.
Christopher je autista, který jednou v noci ke svému zděšení zjistí, že někdo zabil vidlemi Wellingtona, psa jeho sousedky. A on se rozhodne, že vraha najde a bude postupovat podobně jako Sherlock Holmes, jeho oblíbená literární postava. Chlapec žije jen s otcem, maminka mu totiž umřela. Nebo si to alespoň myslel, jenže pak najde doma dopisy, které ukazují, že není tak docela mrtvá, jen odešla od svého manžela se sousedem.  A to Christophera naprosto vyděsí, znamená to
totiž, že mu otec lhal. Když se mu potom táta přizná, že ve smrti Wellingtona má prsty on, zděšenému chlapci se rozpadne jeho svět pod rukama a on začne jednat. A teprve teď začíná jeho opravdové dobrodružství.

Christopher je chytrý, nadaný, velmi všímavý, zásadový. Je to zkrátka autista. Má svá pravidla, která se nesmí měnit, má rád rozvrhy, protože díky nim cítí bezpečí, nesnese nová místa a lidi, protože je to moc práce pro jeho mozek, který vidí úplně všechno. A také si už od svých čtyř let vše pamatuje. Jeho mozek zkrátka pracuje úplně jinak než ten obyčejného člověka. Je složitý, ale zároveň určitým způsobem úžasný. A samozřejmě jedinečný. A my máme možnost nahlédnout alespoň na okamžik do mysli takového chlapce, který žije ve složitém světě a snaží se najít si svou cestu skrze problémy, které ho bolí.
Bylo to těžké čtení, nemůžu říci, že ne. Sice se tu občas naskytly nějaké skoro vtipné situace, jež byly vyvolány právě bezprostředností Christophera a jeho naprostou neschopností lhát nebo něco pochopit polopatě. Vše prokládat svými zkušenosti a tím, co se naučil a co chápe. Takže když mu bylo úzko, prostě začal vřískat a počítal v duchu matematiku. Christopherův příběh je pozoruhodný, ale také bolestný. Je opravdový, není nijak zaobalený nebo vyumělkovaný. Přišlo mi to celé naprosto upřímné a vůbec jsem nepochybovala, že přesně takto by nějaký chlapec podobný Christopherovi jednal nebo přemýšlel. A právě proto to bylo tak těžké číst. Všechna ta beznaděj. Ta bolest, kterou někomu může způsobit i to, že přijede metro nebo že mu někdo lhal. Rozhodně zajímavé. Jestli vás taková témata alespoň trochu lákají, dejte Christopherovi šanci. Pokud nic jiného, alespoň se dozvíte pár matematických výpočtů a poslechnete si velmi nevtipný vtip o krávách.

Paní Forbesová říkala, že nemít rád žlutou nebo hnědou není nic než hloupost. A Siobhan říkala, že by takové věci neměla říkat a že každý má své oblíbené barvy. A Siobhan měla pravdu. Ale paní Forbesová měla taky kus pravdy. Protože to svým způsobem hloupé je. Ale v životě musíme udělat spoustu rozhodnutí, a kdybyste se nerozhodli, nikdy byste nic neudělali, protože byste trávili všechen čas vybíráním mezi věcmi, které můžete dělat. Takže je dobré mít důvod, proč některé věci nesnášíte a jiné máte rádi. Je to jako když jste v restauraci, jako když mě táta občas vezme do Berni Inn, a podíváte se na jídelní lístek a máte si vybrat, co si dáte. Vy ale nevíte, jestli vám to bude chutnat, protože jste to ještě nejedli, takže máte svoje oblíbené jídlo a to si vyberete, a máte jídla, která nemáte rádi, a ta si nevyberete, a pak je to jednoduché.

A proto jsem tak dobrý v šachách a v matematice a v logice, protože většina lidí je skoro slepá a většinu věcí nevidí a mají v hlavách spoustu volné kapacity a ta je obsazená hloupostmi bez souvislostí, jako "Dělá mi starost, jestli jsem nenechala puštěný plynový sporák."

A ten člověk řekl, "Tam, nebo zpáteční?"
A já řekl, "Co znamená tam nebo zpáteční?"
A on řekl, "Chceš jet jenom jednu cestu, nebo chceš jet taky zpátky?"
A já řekl, "Až tam dojedu, tak tam chci zůstat."
A on řekl, "Jak dlouho?"
A já řekl, "Než půjdu na univerzitu."
"Takže tam," řekl a pak řekl, "Bude to 17 liber."