Rosamund Luptonová - Sestra

Název: originál Sister, česky Sestra
Autor: Rosamund Luptonová
Rok vydání: originál 2010, česky 2012
Počet stran: 380
Žánr: román (detektivní prvky)

Beatrice se po telefonu dozví, že její mladší sestra Tess zmizela, a tak se ji z Ameriky rozjede hledat do Londýna, kde bydlí. Nebo možná bydlela. Vzápětí policie totiž najde Tess mrtvou. A případ uzavřou jako sebevraždu. Bee však zná svou sestru, nikdy by si život nevzala, přišli totiž o bratra, který měl cystickou fibrózu. Tuto zákeřnou nemoc mělo také dítě, které Tess čekala. Krátce před svou smrtí jej však porodila, umřelo a ona potom spáchala sebevraždu. Nebo ne? Bee ví, že tady něco nesedí a rozhodně se udělat naprosto cokoliv, aby odhalila pravdu. Začíná tak dlouhý proces plný bolesti, obviňování, otázek a boje. Z Bee, která má vždy vše pod kontrolou, sází na jistotu a nikomu se nevměšuje násilně do života, se stane zoufalá žena, která lidem bez problému vtrhne do bytu, hází obvinění ze smrti své sestry na všechny strany a je skálopevně přesvědčená, že odhalí pravdu. Svému okolí se to
možná zdá bláznivé a Bee o spoustu ze svého života přijde, mnohé ale také získá a na této cestě za pravdou se více a více podobá své malé sestře, Tess, která milovala život a užívala si ho plnými doušky. Čím vším musí projít žena, která potřebuje znát pravdu? A nebude to vést k jejímu bolestnému zániku? Může být vůbec pravda lepší než bolestná nevědomost?
Přesto, že na první pohled je hlavním tématem knihy vražda a ztráta a také hromada nesrovnalostí a lží, je to v prvé řadě kniha o sesterství. O vztahu, který je jedinečný a nevysvětlitelný. O vztahu, který chápou pouze ti, co mají svou vlastní sestru. Kniha dokonale zachycuje všechny ty maličkosti, které ve výsledku tvoří právě to, co mezi sebou sestry mají. Všechno to škádlení, odlišnosti, láska, spojení, to všechno tu je vykresleno v těch nejhezčích barvách. Najdeme tu okr, Tessinu nejmilejší barvu, kterou měla ráda proto, že žlutá pomáhá dětem vidět, ale jsou ty také různé tmavé odstíny, barva krve a bolesti. Je totiž asi jen jedna věc těžší než být sestrou. Najednou jí už nebýt.
Bee je úzkostlivá a bojácná, do vztahů nedává to, co by měla, drží se zpátky a nerada vylézá ze své ulity, k lidem nemá příliš blízko, nezvládá jednoduše lidský kontakt, dalo by se říci, že je zapšklá a bez života. Její mladší sestřička Tess je pravý opak, je to umělkyně, která žije naplno, vidí všechno v krásných barvách a věří na zázraky, dokáže ji potěšit to, že narcisy jsou žluté a lidé mohou mít děti, což jsou vlastně takové malé zázraky. Celý její život se skládá z radosti a touha žít z ní přímo vyřazuje. Každá jsou jiná, ale přesto mají něco společného. Hlavně jsou to však sestry, které o sobě vědí všechno. O to více není Bee ochotná uvěřit, že by Tess opustila dobrovolně tento svět. A o to bolestnější je zjišťovat, čím si musela projít, než navždy odešla. Má v její smrti prsty její kamarád, který jí byl posedlý? Nebo snad muž, který byl otcem dítěte a k Tess se nehlásil? Nebo to vše nějak souvisí s cystickou fibrózou a tím, že se Tessin chlapeček jako zázrakem uzdravil? Vypadá to, že vodítka jsou všude, jen je potřeba se na ně správně podívat. Očima milující sestry.
Kniha mi připadala zvláštní. Přesto, že Tess byla od začátku vlastně mrtvá, cítila jsem její živoucí postavu

skoro z každé stránky, milovala jsem rozhovory mezi sestrami, na které Bee vzpomínala a často mi v různých situacích hrál úsměv na rtech. Nemohu příliš prozrazovat to, jakým způsobem je kniha napsaná, ale přišlo mi to dost neobvyklé a zajímavé. Bee byla opravdu svědomitou vypravěčkou a byla radost pozorovat vývoj její osobnosti od tiché myšky po silnou ženu, která bojuje za svou rodinu. Krom sester jsem si ještě velmi jednoduše zamilovala postavu Kasji, cizinky, která byla přítelkyní Tess a Bee si ji po smrti sestry vzala pod svá ochranná křídla. Kasja je silná žena, která si podobně jako Tess umí užívat života, přesto, že jí zatím mnoho radosti nenadělil. Tancuje, když má zrovna chuť, je srdečná a anglicky se učí jen ta krásná slova, ta negativní ignoruje a odmítá si je zapamatovat.
Kdybych měla popsat své pocity v průběhu čtení knihy a hlavně na konci, asi bych
musela říct, že jsem byla rozčarovaná. Vystřídalo se u mě překvapení a vztek. Zrovna nedávno jsem si stěžovala, že mě poslední dobou knihy neumí pořádně překvapit a ráda bych, aby se vyhoupla některá, která to dokáže. A toho jsem se u Sestry dočkala. Tenhle příběh pro mě byl strhující a tak dokonale procítěný, že jsem ani nemohla být pořádně smutná ohledně všech těch špatných věcí, co se tu staly. Po dočtení jsem měla chuť jít a pořádně zlíbat svou malou potvoru sestru, která mi taky občas dává zabrat, ale samozřejmě ji mám ráda. Vždyť jsme Sestry.





Máma mi řekla, že dokud jsi nepřišla na svět ty, moc jsem toho nenamluvila, a pak se mi narodila sestřička a já od té doby nezavřela pusu. Nechci ji zavírat ani teď. Kdybych to udělala, ztratím část své bytosti. A jde o tu část mé bytosti, kterou bych postrádala. 

"Narcisy jsou žluté právě díky vitaminu A - není to paráda, Bee?"
"Ano, to rozhodně." ...
"Tisíce dětí osleply, protože stravou nepřijímaly dostatek vitaminu A. Jenže až teď budou dostávat tu novou rýži, uzdraví se... Děti uvidí díky žlutému barvivu z narcisů."
Jako zázrak ti nejspíš připadalo právě to, že by zrak mohla zachraňovat nějaká barva.

A ještě si představ, že se při osvojování nového jazyka učí jen slovům, která popisují nádheru světa, a odmítá pochytit slova, odkazující ke světu zachmuřenému, čímž jazykově formuje svět, jejž obýváme. Myslím, že to není naivita, ale fantastický optimismus.