Justin Cronin - Přechod

Série: Přechod #1

Originální název: The Passage

Počet stran: 688

Rok vydání: 2010 / originál 2010

Žánr: sci-fi, fantasy, thriller

Anotace:

Šestiletá Amy Harper Bellafonteová, agent FBI Brad Wolgast a trestanec Anthony Lloyd Carter mají odlišné životní osudy, ale spojuje je jedna věc: tajná podzemní laboratoř v Coloradu, kde se uskutečňují vládou posvěcené lékařské experimenty. Vědci se zde pokoušejí vyvinout virus, který by posílil imunitní systém člověka a prodloužil mu život. Testují jej na odsouzencích na smrt a mezi nimi se Wolgastovým přičiněním brzy ocitne i Carter. Wolgast podle rozkazu také unese opuštěnou Amy. S jejím předáním do laboratoře váhá, ale pozdě – nakonec v ní skončí nedobrovolně oba. Pokusné objekty však jednoho dne uniknou z cel. Do světa se společně s nimi dostává i nebezpečný virus, který mění lidi v novodobou verzi nemilosrdných, vraždících upírů. Virus se nekontrolovatelně šíří, mutuje a svět ovládne chaos. Města pohlcují plameny, umírají miliony lidí. Zdá se však, že Amy má v sobě skryté schopnosti, které by mohly zkáze lidského rodu zabránit. Ale nákaza se nevyhýbá nikomu…

Přechod přináší výpravný a zároveň akční apokalyptický příběh z nedaleké budoucnosti, jenž podle kritiků dosahuje úrovně Svědectví Stephena Kinga či Cesty Cormacka McCarthyho.

Mé hodnocení:

Konečně po třech týdnech jsem se dobrala k závěru této skvostné knihy. Posledních sto stránek změnilo můj názor a rozhodla jsem se dát vyšší hodnocení, než jsem měla z počátku v plánu. Ale to přeskakuji.

Na Přechodu mě zaujalo, že je srovnáván s knihou Svědectví od Stephena Kinga, která je moje druhá nejoblíbenější. Byla jsem zvědavá co je na tom pravdy, přece jen když něco k něčemu přirovnávají, tak se šílene pletou, ale k mému překvapené přirovnání ke Svědectví sedlo na sto procent.

Máme tu virovou nákazu, několik málo přeživších, dobro, zlo, sny o divné paní. Svědectví je úžasná kniha, která tyto prvky má a stejně tak má i prázdnou díru vyplněnou bláboly mezi začátkem a koncem knihy.

Stejně jako Přechod, začátek se mi líbil, hodně příběhů, hodně pohledů, nakonec spojení a po první části, která končila někde kolem strany číslo 200 jsem měla pocit, že kniha tady v tomto bodu, klidně mohla končit. Pak přijde druhá část knihy (kniha je rozdělena na 12 větších částí), příběh se posunul o sto let a vaší oblíbenci z první části jsou pryč. Autor vám cpe nové postavy, které vám pořád nesedí a postrádají hloubku, kterou měl na začátku například vězeň Carter, jehož příběh jsem oplakala, ale i tak čtete dál, čekáte, že se objeví někdo z doby Předtím. Stane se tak, ale musíte si pár set stran počkat, mezi tím je to hluché místo, které se objevilo i ve Svědectví. Jenže ve Svědectví si kniha to hluché místo žádala. V Přechodu je to zbytečné. Prostředek knihy bych zkrátila minimálně o sto stran nebo bych přidala trochu více akce, přece jen je tam desítky milionů novodobých upírů. To přímo volá po nějakém větším boji. 

Jak jsem řekla, v první části knihy jsem si zamilovala snad všechny, v druhé části jsem si nikoho pořádně neoblíbila, možná to bylo tím, že všichni postupně umírali a já se bála si někoho oblíbit aby náhodou taky neumřel.

Knize by klidně stačil i jen jeden díl, ale jelikož autor chtěl, tak je kniha ukončena, tak jak je a mně nezbývá nic jiného, než se vrhnout (ne hned samozřejmě) na další díl. 

Upřímně jsem zvědavá jak to bude pokračovat a jestli se v knize objeví někdo z prvního dílu, pokud ne, budu zlá, jelikož některé postavy neměly řádně ukončený příběh a to mě fakt vytáčí.

Pokud máte rádi Svědectví od pana Kinga, tak si na knihu a jejích skoro 700 stran najděte čas, myslím, že nebudete litovat. Já taky nelituji. 

Citace:

"Nechápeš," pronesl tiše, "že tě můžu na místě zastřelit, jen abych viděl, jak se ten muž usměje?"

Nebo to možná nebyla hrůza, jen čiré nepochopení. Jako by vstoupily do filmu, který nedává žádný smysl.

Jestli je smrt místnost, kam vstoupí duše, pak stála na prahu.

Taky nechápal, k čemu je to dobré, ale tak to bylo s většinou věcí z doby Předtím. Jak lidé žili? Co jedli, nosili, o čem přemýšleli? Chodili ve tmě, jako by to nic nebylo? A když nebyli viráci, čeho se lidi báli?

Chápala, že zármutek je místo, na kterém je každý sám. Jako místnost bez dveří, a  co se v ní stane, všechna ta bolest a hněv, kterou cítíte, musí zůstat uvnitř. Nikomu do nich nic není . Je to vaše věc.

Celá ta léta jsme čekali na armádu - a teď se ukázalo, že armáda jsme my.

Aktualizovaný seznam Velké čtecí výzvy najdete tady.