neděle 23. března 2014

Stephen King - Lunapark

Originální název: Joyland
Počet stran: 204
Rok vydání: 2013 / originál 2013
Žánr: temný příběh s detektivními prvky

Anotace:

Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…

Mé hodnocení:

Zpočátku jsem byla trochu na vážkách když jsem se dozvěděla, že jde o detektivní příběh. King je bezpochyby mistr řemesla, ale moc mi k němu detektivka neseděla. Když ani v půli knihy nebyly žádné detektivní prvky, tak jsem si říkala, že označení detektivka je trochu nadnesený. Ale pak se začalo něco málo objevovat a nezklamalo mě to.
Knihu bych přímo detektivkou nenazvala, ale případ byl nakonec objasněn tak proč to detektivkou nenazvat? Nevím jestli nám King začíná senilnět, protože mě trochu zarazila styl jakým je kniha zpočátku napsaná, tak skoro romanticky, ale moc se mi to líbilo, proč to trochu neudělat sentimentálně, když jde o starého muže, který vzpomíná na svoji práci v Lunaparku?
Zklamal mě rozsah díla, jde, řekla bych, o nejkratší knihu z pera Stephena Kinga, vím, že by to dokázal rozepsat i na tisíc stran a já bych to i tak s chutí přečetla.

Mladý Devin jednoho dne náhodou narazí na inzerát, kde hledají výpomoc do Lunaparku v Severní Karolíně. Jde na pohovor a štěstí se na něj usměje. Najde si podnájem bytu u pláže a těší se na večery, kdy bude usínat a poslouchat šplouchání vln. V parku potká mnoho zajímavých lidí a i kamarádů, kteří mu vydrží na věky. Práce v Lunaparku je napsaná z takovou láskou, že jsem se mrkla na internetu, jestli v nějakém takovém nehledají výpomoc. Bohužel ne, ale jsem ráda. Musí to být těžká práce i když ji King dokázal tak hezky popsat. Cestou do práce potkává Devin ženu s chlapcem na vozíčku, kterému u nohou leží jack rosel teriér. Postupně si k nim najdete cestičku a skamarádí se. 

Nevím zda je to dnešním uplakaným počasím, ale spousta pasáží mě dokázala dojmou až k slzám, stejně jako rozesmát. Knihu doporučuji všemi deseti, řekla bych, že i pro nováčky v kingově světě se hodí perfektně.  

Citace:

Byl to nejkrásnější podzim mého života. To můžu říct i po téměř čtyřiceti letech. A nikdy jsem nebyl tak nešťastný, to taky můžu říct. Lidé si myslí, že první láska je roztomilá a nejroztomilejší je ve chvíli, kdy tohle první pouto pukne. Slyšeli jste tisíc popových a coutryových písniček, které to dokazují: nějakému pošetilci zlomilo děvče srdce. Jenže to prvně zlomené srdce vždycky bolí nejvíc, hojí se nejpomaleji a zanechává nejviditelnější jizvu. Co je na tom roztomilého?

Bylo mi jednadvacet, byl jsem panic a měl jsem literární ambice. Měl jsem troje džíny, čtvery trenýrky, rozhašenou fordku (s dobrým rádiem), občas sebevražedné sklony a zlomené srdce.
Roztomilé, co?

Když je vám jednadvacet, život je jako automapa. Teprve někdy kolem pětadvaceti se vás zmocní podezření, že se na tu mapu díváte vzhůru nohama, a ve čtyřiceti to víte s úplnou jistotou. V šedesáti zjistíte, a to mi věřte, že jste sakra zabloudili. 






Aktualizovaný seznam Velké čtecí výzvy najdete tady.

2 komentáře:

  1. Kinga mám ráda, moc se mi líbila Mlha a pak mám doma ještě soubor povídek, jedna se jmenuje Trávníkář a u té jsem odpadla smíchy, i když v reálu by to byl opravdu hardcore :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mlhu jsem nečetla,ale viděla jsem film,kterej je fakt boží. Mám raději jeho novely. Povidky moc nemusím,celkově, ne jen od Kinga,ale četla jsem Černočernou tmu :-)

      Vymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)