Suzanne Collins - Síla vzdoru

Série: Hunger games #3
Originální název: Mockingjay

Počet stran: 342
Rok vydání: 2011 / originál 2010
Žánr: sci-fi, fantasy, dystopie

Anotace:

Katniss Everdeenová, dívka v plamenech, přežila, ale její domov byl zničen. Hurikán unikl. Katnissina rodina je v bezpečí. Peetu zajal Kapitol. Třináctý kraj skutečně existuje. Vypuklo povstání. Katniss záměrně zachránili z arény krutých a krvavých čtvrtoher a bez jejího vědomí ji už před dlouhou dobou zapojili do revoluce. Třináctý kraj vystupuje ze stínů a plánuje svrhnout Kapitol. Zdá se, že všichni o pečlivě připraveném plánu vědí – s výjimkou Katniss. Úspěch povstání závisí na její ochotě stát se pěšákem, přijmout odpovědnost za nespočetné životy a změnit budoucnost Panemu. Kvůli tomu musí odsunout stranou svoji zlost i nedůvěru. Musí se stát symbolem revoluce – reprodrozdem – bez ohledu na to, že cena může být hodně vysoká.

Mé hodnocení:

Jelikož skončil druhý díl, tak jak skončil, tak jsem se chtěla co nejdříve vrhnout do dílu posledního. Taky mi poslední dobou přijde, že jen rozčítám nové série, ale nejsem schopna, žádnou dokončit.

Z knihy mám takové smíšené pocity.

Začátek mě skoro nebavil a upřímně asi jsem i z hlavy vypustila co se tam dělo. Celkem nezáživné. Katniss, která si jen na všechno stěžovala, nic a nikdo se ji nezavděčil, byla na facku. V tomto díle mě vážně štvala. Jakmile nastoupila druhá část knihy byla jsem dokonale pohlcena. Hltala jsem každou stránku a modlila se za životy v Boggsově jednotce. Problém je, že kdybych se rozepsala co všechno se mi líbilo, tak bych moc spoilerovala a to nechci. Chci aby jste si na ty dech beroucí scény udělali vlastní názor. Z některých scén jsem měla pocit, že je autorka nedotáhla do konce. Jako kdyby ztratila dokonalou myšlenku, což je vážně škoda. Všechno popisovala celkem stroze a já ani neměla prostor se vytočit, zasmát nebo uronit pár slz nad smrtí nějakého hrdinu. 

Konec knihy mi přišel, tak trochu předvídatelný, tak nějak jsem tušila co na konec Katniss udělá. Ovšem pár věcí mě i tak překvapilo. Lhala bych kdybych napsala, že mi nebude dívka v plamenech chybět. 

Citace:

Nejúčinněji prolamuje ledy Hurikánova pětiletá sestra. Přibíhá podél lavice k Octavii a opatrně se dotýká její pleti. "Jsi zelená. Je ti špatně?"

"To je taková móda, Posy. Jako když má někdo namalované rty," vysvětluji dívence.

"Mělo by to být hezké," šeptá Octavia a oči se jí pomalu zalévají slzami.

Posy se nad tím zamyslí a pak věcně říká: "Ty bys byla hezká s každou barvou."

Přibíhá Fulvia Cardewová a podrážděně vzdychá nad mou nenalíčenou tváří. "Tolik práce, a zbytečně. Já ti to nevyčítám, Katniss. Jenže hrozně málo lidí se rodí s televizní tváří. Jako on." Chytá Hurikána, který si právě povídá s Plutarchem, a otáčí ho k nám. "No není krásný?"

Hurikán asi opravdu vypadá v uniformě dobře. Fulviina otázka nás oba vzhledem k naší minulosti uvádí do rozpaků. Snažím se vymyslet nějakou duchaplnou odpověď, ale předbíhá mě Boggs: "Nečekejte, že si z toho sedneme na zadek. Právě jsme viděli Finnicka Odaira ve spodním prádle." Nejspíš začnu mít Boggse ráda.

Dívám se na svou mladší sestru a uvědomuji si, že se v ní zkombinovaly nejlepší vlastnosti, jaké může naše rodina nabídnout: matčiny léčivé schopnosti, otcův dobrý úsudek a moje bojovnost. Navíc má ale něco čístě svého. Umění zahledět se na chaos života a vidět v něm věci takové, jaké opravdu jsou. Může mít pravdu? Že se mi Peeta vrátí?

Aktualizovaný seznam Velké čtecí výzvy najdete tady.