Tess Stimson - Co je tvoje, je i moje

Název: originál WHAT'S YOURS IS MINE, česky Co je tvoje, je i moje
Autor: Tess Stimson
Rok vydání: originál 2010, česky 2013
Počet stran: 263
Žánr: román

Nedávno jsem četla Sestru od Luptonové a tematika sesterství mě zaujala, sama doma jednu mladší sestru mám a je vždycky zajímavé číst si něco, co se může nějak týkat i mě (dystopie je fajn, ale doufám, že to nikdy nezažiju). Od autorky jsem nikdy žádnou knihu nečetla a dokonce jsem o ní ani neslyšela, tedy až do chvíle, než jsem začala v knihkupectví oblétat kolem tohoto kousku.
Grace má úspěšnou kariéru, milujícího manžela, hodně peněz, nějaké přátele a byla vždycky naprostým miláčkem svého otce. Už odmala se jí vše dařilo, byla to jedničkářka, slavila všechny možné úspěchy, lidi ji uctívali. Dalo by se čekat, že má dokonalý život. Že ona sama je dokonalá a šťastná. Ale najednou zjistí, že nemůže mít miminko. Poprvé v životě se dostane do situace, kterou nedokáže zvládnout pouze svou skvělou myslí a pevnou povahou. Catherine, maminka Grace, upadla do kómatu, a ona se rozhodne kontaktovat svou mladší sestru, o které spoustu let nic neslyšela, aby se přijela na matku podívat. A v tu chvíli přichází na scénu Susanna. Věčně problémová Suzanna. Piercingy, dredy do pasu, hodně tetování, obliba v alkoholu a drogách. Dívka, která se stěhuje z místa na místo a je chudá jako kostelní myš. A taky krásná. A nezodpovědná. A pro Grace snad i z nepochopitelného důvodu všemi oblíbená. Zkrátka přirozená a vždy

odvázaná Suzanna, naprostý opak její starší sestry. Jedno ale umí dobře. Nebo to tak alespoň vypadá. Rodit děti. Dvě už porodila. A opustila je. Když tedy po příjezdu Grace nabídne, že jí miminko odnosí a poté dá, ta po tom skočí. Je to asi její jediná šance. Jenže co když si to Suzanna rozmyslí a dítě si bude chtít nechat? A tak začíná kolotoč událostí a boj mezi sestrami. Boj, ve kterém jde leckdy doslova o život. A dokonce ne o jeden. Ustojí to sestry?
Četla jsem nějaké recenze a zdá se, že ze sester je více oblíbená čtenáři právě Suzanna. Já musím přiznat, že jsem se víc přikláněla k Grace. Snad proto, že jsem taky tou starší rozumnější a méně krásnou sestrou. Tou, o které se ví, že čte a je chytrá a uťápnutá a vlastně docela nespolečenská. Asi proto mi Grace seděla tak nějak víc, dokázala jsem ji chápat. Dokázala jsem se vžít do jejích pocitů a bylo to opravdu skoro jako bych se dívala do zrcadla (nevím, jestli je to smutné nebo dobré, ale mě to tak špatné nepřišlo). Suzanna byla určitě krásná a charismatická, ale nedokážu moc takové lidi jako je ona milovat. Nespolehlivé, nestálé, nezodpovědné. Ano, měla určitého ducha. I tak jsem si ji však tolik nezamilovala. Obě sestry měly ale své pro a proti.

Maminka sester, Catherine, má v příběhu svou zvláštní roli, přesto, že je celou dobu v kómatu, ocitla se v jakémsi světě na pomezí a teď své sestry pozoruje a snaží se jim zabránit před těmi největšími chybami. Na této své cestě si mnohé uvědomuje a zjistí, že nebyla vždy sama k sobě ani ke svým dcerám zcela spravedlivá a upřímná. Zkrátka zažije takové to prozření, získá novou perspektivu. Byly tu i další postavy, například neskutečný proutník Blake, který mě fakt vytáčel, manžel Grace Tom, který byl podle mě fajn chlap nebo Michael alias Michelle, muž, který se občas, když bylo potřeba, oblékl do ženských šatů a vystupoval za své Alter ego.
Knize chválím to, že autorka dokázala postavy zachytit opravdu reálně, do nejmenších detailů, opravdu jsem jí to věřila. Všichni byli dobří i špatní, nikdo tu nebyl jen tak černobílý, bylo tu hodně šedé, fialové, zelené, no zkrátka všechny barvy, které na sebe lidé berou. Super bylo, že se ve vypravování střídalo více postav, většinu času se kapitoly střídaly spravedlivě mezi Grace a Susannou, občas do toho vkročila i Catherine a ukončil to Tom. Taky se mi líbilo, že to byla vlastně taková rodinná kniha. Může se to zdát jako kýč, ale já takových knih moc nečetla a tak to pro mě byla vítaná změna. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl vztah mezi sestrami. Tak trochu jsem doufala v něco jiného. Žádní jednorožci a duhy na konci příběhu, to snad ani není nutné, ale zkrátka jsem myslela, že mezi nimi bude víc takové té sesterské dynamiky, při srovnání se Sestrou, kde byla jedna ze sester celou dobu příběhu vlastně mrtvá, to tady ty dvě moc neroztočily. Přišlo mi, že jim chybělo takové to propojení. Nebo spíše ono tu bylo, ale ty dvě se ho celá ta léta snažily tak úporně potlačit, že málokdy vyšlo na povrch. A to byla podle mě škoda. Jinak tomu nemám co vytknout. Příště zas. Znáte něco dalšího se sesterskou tematikou?

Musím přiznat, že si na Suzannu moc často nevzpomenu. Každá myšlenka na ni totiž v sobě skrývá lítost a pocit viny, které mě posledních pět let pronásledují den co den. Každá myšlenka na ni mě také nutí si připustit, že i přes všechno, co udělala, přes všechnu tu bolest a utrpení, které způsobila, mi pořád chybí.

Konečně mi dochází, že tu nejsem od toho, abych něco změnila. Neměla jsem tu nic vykonat. Jsem tu od toho, abych to všechno viděla. O to při tomhle podivném pobytu v limbu jde. Měla jsem tu pochopit, že moje dcery nejsou jenom dobré nebo jen špatné, ale že se v každé z nich mísí obojí. Doposud jsem je vnímala prizmatem svých předsudků, teď je konečně vnímám takové, jaké skutečně jsou.

Strašně dlouho jsem jí záviděla, teď mi ale dochází, že už mě to přešlo. Všechny ty věci, které mi přišly tak děsně báječné, úžasná kariéra, nádherný barák, a dokonce i milující manžel, ji jenom drží v pasti. Všichni si namlouvají, jaký to vede dokonalý život. A ze všech nejvíc si to namlouvá právě Grace. hrozí jí, že jí všechno proklouzne mezi prsty jenom proto, že se nedokáže smířit se skutečností, že život není úpravný a úhledný.