Sarah Addison Allen - The Peach Keeper

Od tétou autorky jsem už četla Zahradu kouzel a Dívku, která sahala po hvězdách, obě knihy jsem ohodnotila velmi kladně a mám tu na ně recenze. Tak moc se mi líbilo jejich kouzlo, že jsem si další dvě pořídila v originále.

Tentokrát zavítáme do městečka Walls of Water. Willa pracuje v obchodě se sportovními potřebami, který i vlastní, zaměstnává tu Rachel, ta je odborníkem přes kávu, snaží se dokázat Wille teorii, že podle toho, jakou si člověk zrovna objedná kávu, se dá jednoduše rozpoznat jeho rozpoložení a nálada. Je to věda. Ve městě se připravuje obrovský gala ples, vše zařizuje Paxton. Žena, která má vždy vše pod kontrolou. Kvůli nějakým architektonickým úpravám (přesazení obrovského stromu) přijíždí do města její mladší bratr Colin, která se kdysi dávno vydal na svou životní cestu právě díky Wille, nevědomky mu dodala odvahu být takový, jakého ho jeho rodina nečekala. Teď se s ní snaží zblížit na své měsíční zastávce ve městě. Paxton se ho mezitím snaží udržet doma a krom přípravy onoho plesu má trable se svým životem - stále žije u rodičů, protože je nechce zklamat a její nejlepší kamarád Sebastian jí značně plete hlavu. Být onou dokonalou ženou není tak jednoduché, jako to vypadá. Osudy všech lidí se zkomplikují, když na

pozemku penzionu, kde bude ples, policisté objeví pozůstatky muže, který kdysi dávno zmizel. Nyní to vypadá, že ho mohl někdo zavraždit. Mají v tom prsty Willina nebo Paxtonina babička, jediné přeživší Women's Society Club, jehož 75. výročí od založení se chystá slavit?

Co se může stát, když se náhle nečekaně propletou životy lidé, kteří se jindy vůbec nestýkají? Je možné, že si člověk svůj život upravuje dle svého podvědomí a někdy je až slepý k pravdě? A co když dávná tajemství vyplují na povrch a léta ztracené znovu začne strašit?

Zápletka zní sama o sobě dost lacině a to si samozřejmě uvědomuji, je to přece jenom kniha spíše pro ženy. Ale u této bych se vůbec nebála dát ji i nějakému zkušenějšímu čtenáři. Dokonce i muži. Autorka má totiž úžasný cit pro jazyk, řekla bych až nadání použít ta nejlepší slova. Nemyslím to tak, že hraje na city a působí to poté v závěru triviálně, právě naopak. I obyčejné příběhy se stávají neskutečnými perem Sarah Addison Allenové.

Všichni milujeme kouzla, a myslím, že většinu z nás mrzí, že není trochu více magie i v běžném životě. Jenže ve světě této autorky ta magie je. Ztracená pošta zapříčiní, že si lidé začnou prozrazovat svá tajemnství. Káva je bránou do lidské duše. Mlha a bílá obloha naznačují, že se něco v blízkosti změní. Je možné uvařit jídlo, které mění nálady a upravit si tak jakoukoliv událost v neopakovatelnou. Autorka zkrátka dokáže úžasně zachytit kouzelnost a podstrčit ji svým postavám tak, že i ten největší odpůrce nadpřiprozena by na chvíli uvěřil, že zázraky a osud jsou skutečné. Není tu žádné čarování hůlkou a zaklínadla, ale přesto jako by kouzla existovala. Život sám o sobě je totiž kouzelný.

Krom úžasného stylu, slov a celkového pojetí autorčiných knih, mám velmi ráda i její postavy. Dokáže je skvěle vykreslit, opravdu mě baví a nepřijdou mi kýčovité. Naopak, zdá se, jako by byly komplexní, ne jako z pohádky, ne černobílé. Ač jsou hlavními hrdinkami spíše ženy, i muži, kteří do příběhu vstupují, tu mají svůj prostor a jejich postavy se mi líbí. U Allenové se neděje nic jen tak náhodou, vše má svůj význam, lidé se umí vyvíjet, měnit, uvědomit si, že něco třeba chtějí a nechtějí to jen na měsíc, ale třeba na vždycky. V jejích knihách mi zkrátka lidé a i jejich vztahy a životy přijdou určitým způsobem ryzí, opravdové a jakoby "dospělé", zkrátka jiné než v mnohých jiných literárních počinech.

The Peach Keeper je kniha o přátelství a lásce. Kniha o strastech i radostech života. Je to prostě kniha o lidech, se vším všudy. Jestli umíte číst anglicky, vřele vám tuhle knížku doporučuji, pokud ne, nevadí, v češtině už dvě od autorky vyšly a řekla bych, že jsou nastejno okouzlující. Po přečtení autorčiných knih se k nim ráda vracím, občas je prolistuji a vždy mi určité pasáže umí vykouzlit úsměv na rtech.

"Your life isn't nearly as glamorous as I thought it was," she said into the darkness.
"What tipped you off? The drunk run to the Gas Me Up, or admitting that I'm in love with a man who might be gay?
"It's a tie."

Coffee, she'd discovered, was tied to all sorts of memories, different for each person. Sunday mornings, friendly get-togethers, a favourite grandfather long since gone, the AA meeting that saved their life. Coffe meant something to people. Most found their lives were miserable without it.
Coffee was a lot like love that way.
And because Rachel believed in love, she believed in coffee, too.

"Willa?"
"Yes?"
"It's morning."
"I know."
"And I'm still in love with you."

"Happines is a risk. If you're not a little scared, then you're not doing it right."