pondělí 25. srpna 2014

Jennifer E. Smithová - Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled

Název: originál The Statistical Probability of Love at First Sight, česky Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled
Autor: Jennifer E. Smithová
Přeložila: Veronika Volhejnová
Rok vydání: originál 2012, česky 2012
Počet stran: 221
Nakladatelství: Argo
Žánr: romantika

"Ach ano, jsou v tomto životě dny, které stojí za život a stojí za smrt."
-Charles Dickens, Náš společný přítel

Bleskové zasvěcení do děje:

Hadley jede na svatbu svého otce. Jeho novou nevěstu ještě neviděla, ale samozřejmě už ji dávno zarytě nenávidí. Kvůli spoustě drobností nestihne o pár minut letadlo a musí čekat na pozdější let. A v tu chvíli potkává na letišti Olivera. Hezkého kluka s britským přízvukem, který jí poté dělá společnost. Hadley usoudí, že Oliver jede taky na svatbu, jaká náhoda! Ti dva spolu stráví čas na letišti a poté i nekonečné hodiny letu z Ameriky do Londýna. Povídají si. Tak trochu o všem. Hadley se bojí stísněného prostoru letadla a naprosto blázní z představy otcovy svatby, Oliver se ji snaží rozptýlit a zlepšit jí náladu vtípky a zajímavým rozhovorem, což se mu docela daří. Pár hodin v letadle s milým klukem ale asi nebude stačit na to, aby se Hadley smířila s tím, že otec ji a její matku opustil. A kluk vedle ní je jí nějak moc příjemný! Jenže k čemu je to platné, když už ho nikdy neuvidí. Nebo...?



Postřehy knihomola:



Už jsem kdysi o knize slyšela na youtube, ale slečna od ní čekala něco jiného, nelíbila se jí linie zabývající se vztahem s otcem, mě naopak přišlo, že by mě právě tohle zajímat mohlo, možná i více než ta domnělá romantika, ale nějak jsem to dala tenkrát k ledu. A teď jsem po spoustě měsíců na knihu všude narážela. Snad každá knihomolka si ji už koupila. Proč, říkala jsem si, proč. No a najednou jsem ji měla taky! A v podstatě hned si ji i přečetla. A že to bylo rychlé čtení, musela jsem si dávat pozor, aby nebylo "po ní" za pár slabých hodin. I s proložením H.G. Wellsem to byla záležitost na den. A jak se mi to líbilo? Bylo to fajn. Nemohu říci, že úžasné nebo naprosto okouzlující, slovo fajn mi přijde příhodné. A teď k tomu proč a jak.




Celý příběh se odehrává v průběhu 24 hodin, to bývá vždy zajímavé, jak se autor popere s tak krátkým časovým úsekem. Myslím, že tady to vyšlo dobře, prostředí letiště, letadla a svatby se dokonale hodilo na tenhle urychlený děj, i když na konci už mi přišlo i trochu neuvěřitelné, že je to teprve den. DEN. Co se jen může stát za tak krátkou dobu. V reálu většinou (naštěstí) nic moc, tady toho bylo dost. 

Na vztah s otcem jsem se těšila, ač jsem netušila, jakým způsobem to tu bude podané. Byla to celkem klasika. Rozvod, odcizení, naštvání, bolest, potlačovaný stesk, seznamování s novou ženou, jiné okolnosti, boj o postavení, strach ze změny... Autorka to celé dokázala dobře vystihnout, bylo to naprosto přirozené, ne přehnané, ale ani odfláknuté nebo příliš "americké". Dříve jsem si často říkala, jestli ty seriály a filmy nelžou. Jestli může mít rozpad vztahu rodičů na děti opravdu takový vliv. Teď už ze svého okolí vím, že opravdu může. 

Dokonce ani mě není rozcházení blízkých příjemné a to nejsou ani moje rodiče a taky nejsem tak docela dítě! Líbilo se mi, že tady byl sice otec klasicky záporák, ale nakonec to celé tak přirozeně vyplynulo, že by prostě každý musel uznat, že to zkrátka není všechno jenom jeho vina. Vlastně se mi tu líbila ta představa nových šancí u lidí pokročilejšího věku. Že prostě se můžou okolnosti změnit a dá se to zvládnout a často z toho vyleze něco úžasného a krásného. Ano, nového a strašidelného, ale prostě příjemného. Tak trochu dílo osudu. Že to tak prostě má být. Ale dost už o otcích!

Hadley byla pohodová hlavní hrdinka. Nepřišla mi šíleně umrčená a ani nebyla nesympatická, byla prostě taková fajn. Já bych se do ní asi nezamilovala, ale věřím, že měla určité své kouzlo. Oliverovi na úžasnosti zajisté dodávalo to, že to byl Brit, to nemá cenu popírat, všechny to víme. Byl to takový ten typický sympaťák, co bůhví proč nemá holku. Takže vlastně tak trochu klišé. Ale ono to zas tak nevadí, každý v tahle klišé doufá (zatímco na ně hlasitě nadává a háže nesouhlasé obličeje plné opovržení). Ti dva spolu celkem fungovali, neměla jsem problém si jejich rozhovory představit a vůbec mi nepřišlo divné, jak silné to poté Hadley připadalo, ač šlo jen o pár hodin. Tak už to prostě bývá, jak řekl i její táta.




Líbilo se mi, že tu doopravdy došlo i k té svatbě a byla tu také ta nenáviděníhodná nevěsta. Londýn knize jedině prospěl! Nemohu moc prozrazovat, jaké maličkosti se mi na knize líbily, protože bych tam odhalila více děje. Takže budu tak nějak mlžit. (a pomalu končit) Kachny, tanec v dešti, zubař žádající o ruku, 2? svatby... Rozhodně se tu pro mě našlo pár úsměvných milých momentů. Mimo jiné se mi líbila role knih ve vztahu otce a dcery, to nešlo pokazit. A přesto, že tu maminka Hadley vlastně vůbec nezasahovala do děje, stále tu pomyslně byla (jak už to tak u maminek chodí) a její role mi rozhodně sympatická byla! Přišla mi jako taková rozumná, super ženská do nepohody.

Nemá cenu chodit o kolo horké kaše a chválit maličkosti, už bylo řečeno vše podstatné a co ne, to si zkrátka nechám pro sebe. Pro kluky asi nic moc. Pro slečny čteníhodná kniha. Pár desítek stran, rychlovka, 24 hodin, rodina i nová láska. Klasický balíček. Zkuste to, proč ne. Vždyť je léto! :)







"Všechno je jen otázka perspektivy."

Nakonec to nejsou změny, co člověku zlomí srdce, naopak, je to přitažlivost povědomého.

Podle jejího názoru nic mezi tím neexistovalo, chtěla všechno, nebo nic. Chtěla to nelogicky a iracionálně, i když v hloubi duše věděla, že nic by bylo příliš těžké a všechno je nemožné.

"Je lepší mít dobrou věc a ztratit ji, nebo ji vůbec nikdy nemít?"

Oliver se usměje. "Věděla jsi, že lidi, co se potkají při třech různých příležitostech během čtyřiadvaceti hodin, mají o devadesát osm procent vyšší pravděpodobnost, že se sejdou znova?"

4 komentáře:

  1. pěkná recenze :-) mě ještě navíc utkvěla v hlavě ta černá pasažérka moucha :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to byla fajn chvíle. A taky ty mraky! :)

      Vymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)