pondělí 1. září 2014

Madeleine Rouxová - Asylum - Ústav pro duševně choré

Série: Asylum #1
Originální název: Assylum
Počet stran: 305
Rok vydání: 2014 / originál 2013
Žánr: fantasy, román
Nakladatelství: Jota

Anotace:

Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…

Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.

Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.

Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

Mé hodnocení:

Po přečtení pár rozporuplných recenzí jsem přistupovala ke knize s čistou hlavou a otevřenou myslí. Ač ještě před vydáním knihy jsem čekala děsivý příběh, recenze mě pak nějak odradily, ale to už jsem knihu měla doma, tak jsem se na ni vrhla. Budu se opět opakovat, ale kniha mě příjemně překvapila. Sice to není děsivý strašidelný horor, ale i tak má kniha svoji atmosféru a nepřidávají tomu ani fotografie, které mi (na rozdíl od jiných) přišli strašidelné, ale né tak moc, abych měla zlé sny. I když po dočtení závěru knihy se možná trošku po tmě vyděsím. Naštěstí nebydlím v blízkosti blázince (mohlo by to být zajímavé, ale děkuji, nechci). 

Daniel jede na letní kurz do New Hampshiru, kde má strávit pět týdnů. Škola se nachází v bývalém blázinci, její chodby dýchají historií, děsivou temnotou a staré křídlo budovy láká zvědavce i přes zákaz vyvěšený na dveřích. Dan si najde dva nové kamarády, umělecky založenou Abby a matematického génia Jordana. Abby a Jordan jsou zajímavý lidé a hned první týden školy si tři kamarádi náramně rozumí, ale po návštěvě zakázané části budovy se začíná vše měnit a Abby, Jordan a Dan mění nálady ještě více než aprílové počasí. Dan se snaží celé věci přijít na kloub a moc tomu ani nepřidává fakt, že občas trpí děsivými výpadky paměti.

Prvních asi třicet stran jsem přečetla ve čtvrtek a pak jsem bohužel až do neděle neměla čas na čtení a pořád mě to strašilo, v neděli jsem si k tomu sedla a trochu s knihou pohnula a dnes (uplakané počasí bylo pro to jako stvořené) jsem každou volnou chvíli četla a že těch chvil bylo! Kromě jídel a umývání nádobí prakticky celý den. Kniha má trošku pomalejší rozjezd, ale od poloviny je to vážně jízda. Byla jsem zmatena snad více jak Dan a stejně jako on jsem podezřívala snad všechny, které potkal. Konec byl úžasný, i když některé věci nebyli objasněné nebo nebyli objasněné tak do hloubky jak jsem čekala, doufám, že se v dalším dílem dočkám. Pokud váháte nad přečtením knihy, tak neváhejte a knihu si přečtěte, nebudete litovat.

Citace:

Abby k němu přistrčila šálek kávy. "Dej si. Je tak silná, že by na ni jel i tryskáč."
Dan hrníček pootočil, aby se vyhnul růžové šmouze, kterou na okraji zanechaly její rty. Cucnul si a ucítil něco mezi náplní do zapalovače a javorovým sirupem - rychle tu sladkou břečku polkl, než ji stačil vyzvrátit. "Brr! Jak to můžeš pít?"
"Chuť kávy ve skutečnosti nesnáším, ale přebíjím ji cukrem," přiznala se. "A jako umělec kávu prostě nemůžeš nepít. To se prostě... nedělá. Na každé výstavě, kde jsem byla, podávali buď kávu, nebo víno, takže to musíš usrkávat a nějak si s tím poradit.

Vybavil si Abbyiny oči: tak veliké, že se v nich úplně ztrácel. Jako by se v nich ukrýval celý svět, který zahlédl jen na okamžik.

Šílenství je relativní. Záleží na tom, kdo koho zamkl v jaké kleci.


8 komentářů:

  1. Jsi jedna z mála, která knihu spíše chválí, ale taky bych si jí někdy ráda přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to pěkné, takovým temným způsobem jako třeba Koralína :)

      Vymazat
    2. Taky mi přijde, že to většinou je jako nějaké zklamání, ale taky bych to ráda zkusila, ale především spíš Peregrinovku :D Ta mě zaujala i hodně obálkama!!!

      Vymazat
    3. jé, jako Koralína? :P ráda bych zkusila něco opět na ten způsob :P

      Vymazat
    4. Jako né úplně jako Koralína, ale má to podobnou atmosféru... První díl Sirotčince slečny Peregrinové byl taky podobný, ale myslím, že lepší než Asylum

      Vymazat
    5. jojo, já pochopila, že s podobnou atmosférou a navnadilo mě to :P

      Vymazat
  2. Já byla zklamaná, protože jsem očekávala horor. Kdyby kniha nebyla označována pod tímto žánrem, tak se mi líbí, protože se to četlo pěkně, ty fotografie byly super, ale jednoduše jsem očekávala příliš a proto mě to zklamalo. :/
    Jsem ráda, že se tobě kniha líbila. :)
    Pěkná recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nejdřív taky čekala horor... naštěstí jsem to četla až po všech recenzích, které mě vyvedly z omylu, takže jsem nebyla zklamaná :)

      Vymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)