pondělí 22. září 2014

Terry Pratchett - Úžasná zeměplocha: Soudné sestry

Název: originál Wyrd Sisters, česky Soudné sestry
Autor: Terry Pratchett
Přeložil: Jan Kantůrek
Rok vydání: originál 1988, česky 1995 (2007)
Počet stran: 380
Nakladatelství: Talpress
Žánr: fantasy, sci-fi

Bleskové zasvěcení do děje:

Pratchett se popisuje dost těžko. Ač jsem knihu právě dočetla, nejsem si jistá, jestli vůbec dokážu říct, co se v ní stalo. Celou dobu jsem byla totálně zmatená. No, pokusím se. Jsou zde tři čarodějky, Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta. A taky jeden velmi nešťastný šašek, který jim občas pomůže. Král Verence je zavražděn svým bratrancem lordem Felmetem a ten se pak stane novým králem Lancre. Čarodějky chtějí dostat na trůn syna Verence, Tomjana. Je to ale jen malé dítě a tak trochu zamíchají časem a posunou se o patnáct let dopředu. Tomjan je schovaný u kočovné divadelní společnosti trpaslíka Mášrechta. Zdá se, že plán dostat Tomjana k trůnu má hodně slabin, ať už je to příšerná manželka Felmeta, to, že Tomjan být král nechce nebo právě jaksi blbý čas. Čarodějky jsou ale mazané, dokáží se s lecčím poprat a pokud se rozhodnou dosadit nového krále, také se to stane. A nakonec se na scéně objeví dokonce i Smrť!



Postřehy knihomola:

Do Pratchetta jsem se příliš nehnala, protože jsem se bála, že to pro mě bude trochu moc. Sice jsem jednu jeho knihu tak trochu pročetla v rámci školy, ale byla jsem dost zmatená. Aby taky ne, když jsem přeskakovala. Ale jeden můj kamarád mi vytvořil seznam knih, které bych si měla přečíst. Když jsem mu pak po zdravé úvaze řekla, ať vybere jednu, kterou si přečtu jako první, vybrat tuhle, tak jsem si ji poslušně koupila a pustila se do ní. A byla to fuška!
Pratchett je blázen. V knize nejsou kapitoly. Je plná podivného humoru a narážek. Je to parodie na různé maličkosti, ne vše se dá pochytit, ale každý si tam určitě najde své.

Příběh je plný bláznivých postav, skoků v čase i místě a zmateností. Chvílemi jsem jen valila oči, kam mě to pan Pratchett zase odkopnul nebo co to na mě vlastně zkouší. Když jsem četla po troškách, bylo to marné, musela jsem příběh hltat po delších úsecích, abych jej ustála. Ale ano, nakonec se mi to i líbilo. Přesto to chvíli potrvá, než si přečtu dalšího Pratchetta.
Čarodějky jsou v příběhu opravdu skvělé, navzájem se hašteří, vaří různé lektvary a říkají zaříkadla, pořádají sabaty, vydávají se jednou za prodavačky jablek a jindy zase za sběračky dříví, protože tak se to prostě dělá! Je tu duch krále, který se učí, jak nakládat se svým průhledným tělem a s tím, že bude na hradě trčet, dokud nenastane ten správný čas odejít. Je tu příšerný kocour Silver, kterého se každý bojí. Nebo nešťastný šašek, který nikdy být vtipný nechtěl a zamiluje se do čarodějky. V kočovném divadle se kamarádí trpaslík s mladíkem, který by měl být král. Vévodkyně kuje pikle a král je s prominutím vůl.
Existuje tu magie a lidé to vědí. Všichni ví, že s čarodějkami není radno si zahrávat. Celý svět je vlastně postavený na pravidlech, která se však často porušují, třeba pravidlo čarodějek, že musí vždy říkat pravdu. 
Dokážu jen těžko nějak příběh uchopit nebo zhodnotit postavy, všechno je to prostě šílené! A to je zajímavé. Vítané. A taky dost matoucí. A tím pádem těžší na čtení. Kdybych měla najít jedno slovo, to pravé pro tuhle knihu nebo pro autora, bylo by to absurdní. Pratchett má rozhodně smysl pro absurdnost. Ale taky umí skvěle volit slova a vykreslovat různé scény. Doporučila bych to bláznům a lidem, co mají trpělivost. Nebo těm, kterým nevadí, že budou při čtení vedle jak ta jedle. Pro puntičkáře trvající na řádu a pořádku Pratchett prostě není!







Magráta se zachvěla. Už bůhví pokolikáté si opakovala, že čarodějky dokonale ovládají celé tělo a že ta husí kůže, kterou cítí pod tenkou noční košilí, je jenom výplodem její představivosti. Chyba byla v tom, že její představivost fungovala přímo zázračně.

Často uvažovala o lese jako o rozměrném společenství, ale to bylo jen tak "mottofóricky", jak by podle Bábi řekl mág. V létě bylo ospalé a předoucí čmeláky, hučící a řvoucí podzimními bouřemi a stočené samo do sebe v zimním spánku. Bábi napadlo, že navíc mimo součet všech jednotlivých vědomí je i les určitým stvořením. A je živý, jenže trochu jinak, než je živý například takový rejsek, ale přece.

Byla to čarodějka. V poslední době se hodně mluvilo o tom, že s čarodějkami si člověk nemá nic začínat, aby špatně nedopadl. Dostal rozkaz, aby do hradu žádnou čarodějku nepouštěl, ale o prodavačkách jablek nebyla řeč. Prodavačky jablek byly v pohodě. Čarodějky, ty byly nebezpečné! Ale tahle tvrdí, že je prodavačka jablek, a on by si přece nikdy nedovolil pochybovat o tom, co říká čarodějnice!

Bouře odpočívala. Ona už tak nějak nestála o to, aby byla, ale nic jiného jí nezbývalo. Čtrnáct dní zaskakovala za jednu proslulou anticyklonu nad Kruhovým oceánem, ukazovala se každý den, potulovala se v čele chladné fronty a byla vděčná za příležitost vyvrátit tu a tam strom nebo odnést nějaký ten domek do toho smaragdového města, které si vybral.

"Vévoda mi přímo řekl: A ne aby tě napadlo prozradit čarodějkám, že se bude hrát zítra večer!"
"No v tom případě mi to neříkej," souhlasila Magráta.
"V osm hodin."
"Aha."
"Ale na půl osmou pozval malou společnost na sherry, troufám."
"Předpokládám, že nám nesmíš prozradit, ani kdo je pozván," nadhodila Magráta.
"Přesně tak. Většina ze známých osobností Lancre. Ale rozuměj, já ti nic neříkám."
"Samozřejmě, že ne," přikývla Magráta.
"Ale myslím si, že máte právo vědět, co všechno vám nesmím říct."

Magráta neměla ráda kočky a pomyšlení na myší pasti ji děsilo. Vždycky si myslela, že by se dalo i s tvory, jako jsou myši, dojít k nějaké rozumné dohodě a rozdělit dostupné potraviny tak, aby z nich měly obě strany co největší užitek. Byl to velmi humanitární názor, který ovšem, bohužel, nesdílely myši, a proto byla Magrátina kuchyň, osvětlená měsícem, plná života.

1 komentář:

  1. Hezké :) Jen bych doplnil, že Soudné Sestry lze vnímat i jako (velmi volnou) adaptaci Shakespearova Macbetha. Co se týče zmatenosti, to je celkem normální, popravdě většinu nuancí, narážek a odkazů při prvním čtení ani zachytit nelze. Teda přinejmenším ne pokud by člověk nemá v hlavě uloženou celou wikipedii.
    R

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)