John Ronald Reuel Tolkien - Společenstvo prstenu

Série: Pán prstenů

Originální název: The Fellowship of the Ring

Počet stran: 436

Rok mého vydání: 2006 / originál 1954

Žánr: fantasy, dobrodružství

Nakladatelství: Argo

Anotace:

Mladému hobitovi z jedné ospalé vesnice v Kraji je svěřen přetěžký úkol: musí podniknout nebezpečnou pouť přes celou Středozem až k Puklinám osudu a tam zničit vládnoucí prsten Moci – jedině tak lze zabránit Temnému pánu Sauronovi, aby si podmanil celý svět. Tak začíná Pán prstenů, klasické dobrodružné vyprávění J. R. R. Tolkiena, které pokračuje v románech Dvě věže a Návrat krále.

Mé hodnocení:

Hned jak jsem rozbalila tenhle dárek od bratra, musela jsem mu slíbit, že si knihu přečtu a hned potom se s ním podívám na film. První část slibu jsem splnila a snad o víkendu klapne ta druhá část.

Teď k samotné knize. Nejsem si jistá, jestli se mi to líbilo. Rozhodně né, tak jako Hobit. V Hobitovi bylo hodně akce a jedno nebezpečí vedle druhého. Oproti tomu Společenstvo Prstenu trošku pokulhávalo. Jasně byly tady i život ohrožující scény, ale ne tolik, kolik bych chtěla. První část knihy jsem byla zmatená, pořád jsem se nemohla dopočítat kdo všechno se vydal s Frodem do Roklinky. Na začátku druhé části knihy jsem se trochu nudila. Rada a třicet stran o vyprávění kdo je koho otec a odkud pochází, ztrácela jsem se ve jménech jak bytostí, tak vesnic.  

I přesto, že jsem byla zmatená, tak se mi kniha líbila. Ráda jsem opět četla o “starých známých” z Hobita. Myslím, že tady nemusím psát o čem kniha je. Každý ten příběh zná. Trošku mě překvapil konec, ale to nebudu rozepisovat, jinak by jste se mi smáli. Jsem zvědavá na další díly a taky na filmy. 

Citace:

"Rád bych zachránil Kraj, kdybych mohl - ačkoli čas od času mi jeho obyvatelé připadali nevýslovně hloupí a omezení a měl jsem pocit, že zemětřesení nebo dračí nájezd by jim udělaly dobře. Teď už ten pocit nemám. Myslím, že dokud Kraj leží za mnou, bezpečný a útulný, bude mé putování snesitelnější: budu vědět, že někde je kousek pevné půdy, i když já po ní šlapat nemohu.

Jistě, někdy jsem pomýšlel na odchod, ale představoval jsem si to jako prázdniny, jako řadu dobrodružství, takových, jaká zažil Bilbo, nebo lepších, která by skončila mírem. Tohle však bude znamenat vyhnanství, prchat z nebezpečí do nebezpečí a všude je táhnout za sebou. A asi musím jít sám, pokud chci zachránit Kraj. Ale cítím se strašně malinký a jako vykořeněný. A - prostě - zoufalý. Ten Nepřítel je tak silný a hrozný."

"To, že se Gandalf opozdil, nevěstí nic dobrého. Ale říká se: Nepleť se do věcí čarodějů, protože jsou důmyslní a rychle se rozhněvají. Vybrat si musíš ty: jít, nebo čekat."

"A také se říká," odvětil Frodo, "Nechoď se ptát elfů na radu, protože ti řeknou ano i ne."

"Doufám, že to není zase nějaká "zkratka"," poznamenal Pipin. "Ta naše poslední přes les málem skončila špatně."

"Jenže to jste mě neměli s sebou," zasmál se Chodec. "Moje zkratky, ať jsou krátké nebo dlouhé, nevedou ke špatným koncům."

"Kdo říká sbohem, jakmile cesta ztemní, je nevěrný," poznamenal Gimli.

"Možná," řekl Elrond, "ale ať ten, kdo neviděl padat noc, ještě neslibuje kráčet tmou."