Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Rok vydání: originál 2011, česky 2014
Počet stran: 359
Nakladatelství: Metafora
Žánr: severská detektivka
Právnička Tóra se opět připlete k ne zrovna běžnému případu v rámci svého oboru. Tentokrát se týká lodi - luxusní jachty, která připlula do přístavu bez posádky. Krom kapitána a ostatních členů je však pohřešována i rodina - manželé a dvě malé holčičky. A doma na ně čekají prarodiče a mladší sestřička. Co se s lidmi na lodi stalo? Je možné, že došlo k nějaké nehodě a oni byli nuceni loď opustit? Nebo byla pravda ještě mnohem temnější? Jednalo se jen o běžný převoz kvůli převodu majetku, takže takové neštěstí nedává smysl. To - a ještě mnohem více - se bude Tóra snažit zjistit. Odhodí tak na chvíli svou roli starostlivé matky a babičky a znovu zaboří své nebetečné prsty do případu, který je dost možná nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Pomáhat jí u toho bude její protivná sekretářka Bela a pozůstalí, kteří čekali marně na návrat svých blízkých. Je jisté, že se stalo něco děsného, proč by jinak zmizela celá skupinka lidí...
Yrsa Sigurdardóttir je jedna z mála autorek, kterým jsem zůstala věrná a čtu ji už od její první knihy. Plavba smrti je v pořadí již šestá kniha s ústřední postavou právničky Tóry. Nemeškala jsem a knihu si - již tradičně - přečtla během Vánoc, tuto autorku totiž dostávám pravidelně pod stromeček (tedy, jen její knihy, ji samotnou jsem ještě nikdy nedostala).
Posledně jsem četla knihu Ohnivý anděl a byla jsem zklamaná. Přišlo mi, že jí chyběla ona záhadnost, kterou umí autorka tak svěle vytvořit. Ale tentokrát to bylo jiné. Téma dost možná prokleté lodi je jako stvořené pro detektivku/mystery. Ač si u detektivek často užívám spíše linii vyšetřovatele a ráda se učím nové věci o jejich životě, tady jsem se spíše těšila na pasáže z lodi. Ze začátku jsem samozřejmě nečekala, co se tam všechno semele. Věřila jsem v nějaké víceméně prosté rozuzlení. Pravda byla ale mnohem složitější a ke konci už jsem opravdu valila oči. A to musím říct, že bývám opravdu málokdy překvapená dějem knihy. Tady jsem byla. A několikrát. No není to super?
Z postav na lodi jsem si asi nejvíc oblíbila holčičky - Arnu a Bylgju. Chvílemi mi připomínaly mě samotnou, zvlášť pokud některá z nich rozumovala. Ze všech lidí na lodi mi přišly vlastně nejrozumnější. Tak nějak nejblíže k jádru věci, jak už to tak u dějí někdy je. Právě skrze ně jsem nejvíce nasávala tu strašidelnou atmosféru, která na lodi panovala, ale dospělí ji jednoduše přehlíželi. Možná, že kdyby si všech těch varovných signálů všímali, dopadlo by to jinak...
Je hrozně těžké hodnotit tuhle knihu, aniž bych prozradila více, než chci. Takže jednoduše - Tóra je super baba. Vždycky narazí na nějaký úděsný případ, zamotá se do čeho nemá a pak to taky rozmotá. Sice se jí plete pod nohy protivná Bela a doma jí děti a vnouče vymýšlí psí kusy, ale ona v tom umí chodit a případ vždycky rozlouskne. Ale fakta a pravda nepřipraví příběh o záhadnost a stejně na konci zůstávají některé otázky otevřené.
Knihu bych doporučila všem čtenářům, kteří mají rádi severskou tvorbu. Autorka je z Islandu, takže to není třeba přímo Švédsko nebo Finsko, ale pořád je to takový chladnější a surovější kout světa. Je super pro ty, co mají rády správné ženské postavy a netradiční detektivy. A myslím, že se zavděčí všem, kteří milují, když je příběh vybarven v odstínech tajemna a nic není jisté.
"Z venku jsem se ale rychle vrátila, aby tu nebyla sama s tou paní."
"S paní?" Lára sáhla Arně na čelo, aby se přesvědčila, zda taky nemá horečku. Děvčata se na cestě mohla nakazit chřipkovým virem. "O jaké paní to mluvíš?"
"O té paní z mého snu. Chtěla mi ublížit. A Bylgje taky."
"Byl to jen sen. Na téhle lodi je pouze jedna paní a to jsem já. Myslíš si snad, že bych vám chtěla ublížit?" Zmáčkla dceři špičku nosu. "Nikdy."
Její slova však neměla na dceru vliv.
"Měla jste nás okamžitě informovat."
Tóra si odfoukla z očí pramen vlasů. Tuhle prupovídku pronesl nejméně desetkrát od chvíle, kdy se s ním potkala na jachtě...
"Samozřejmě jsem vám měla zavolat a přesně popsat všechno, co jsem viděla. To by bylo nejlepší, že ano. Vzpomínám si například, že jsem v koupelně spatřila ručníky. Dva, přesně řečeno. Ale zapomněla jsem vám to sdělit."
Policista se napřímil, a třeba Tóra byla vysoká, shlížel na ni svrchu. V místnosti s nízkým stropem působil ještě obrovitěji.
"Ušetřete si ty svoje sarkasmy," zavrčel.
"Bylgjo, vzpomínáš si na Toma a Jerryho?" Pronesla klidně, ačkoli se jí po tvářích řinuly slzy.
"Ano."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář potěší. Děkujeme :)