pátek 10. dubna 2015

Books equal home


Mouder o tom, co znamená domov, je spousta. Některé jsou nostalgické, jiné spíš pro pobavení. Říkají, že domov je tam, kam se člověk rád vrací, tam, kde jsou jeho milovaní nebo třeba tam, kde se vaše wifi připojuje automaticky. To první snad mohu s čistou hlavou odsouhlasit, ale milované lidi mám i jinde, než u sebe doma. A můj "dřevěný" internet ne vždy dělá, co má, takže ani s tím automatickým připojením wifi to není tak slavné. Přemýšlela jsem nad něčím příznačnějším, díky čemu bych místu mohla říkat domov. A odpověď ležela nedaleko ode mě. Jsou jí knihy.


Protože domov bez knih by nebyl žádný domov. Nebo snad nesouhlasíte?


Povalují se poblíž postele, abych je před spaním mohla popadnout a číst si. Snažím se také vždy mít po ruce něco na psaní, kdyby mě v knize zaujala některá autorova myšlenka.


Občas bohužel nemám celý den čas - pracuji na něčem do školy, vařím nebo se třeba věnuji svým blízkým. Těším se potom celý den do postele, kde si budu moci číst a konečně si pořádně odpočinu


Jednu knihovničku mám hned vedle postele. Jsou v ní moje srdcové série, Děti z Bullerbynu, bez kterých by to zkrátka nešlo, a v poslední době i pár komiksů.


I když někam odběhnu jen na chvíli, a často už dopředu vím, že nebudu mít čas knihu vytáhnout, vezmu si ji, protože co kdyby náhodou. Ani ve škole nebo třeba u doktora nejsem ráda bez svých milovaných stránek plných inkoustu.


No a když někam jedu na delší dobu, vždycky musím velkou část kufru vyšetřit právě na knihy. Tak mám s sebou alespoň malý kousek domova a nikde mi nemůže být tak smutno.


A i když nakonec až tak moc knih nepřečtu a radši chodím po lese nebo se ráchám ve vodě, stejně si jich na každou cestu beru téměř tucet, jednu veselou, druhou vážnější, nějakou v angličtině a k tomu něco dětského, nesmí chybět fantasy a nejlépe i nějaká klasika...


Před pár lety jsem se náhodou dostala k jedné úžasné knize, ve které slovy Meggie můžeme ještě lépe pochopit smysl našich knih na cestách. A tak na chvíli zanechám svých řečí a nechám promluvit ji:

"Když si vezmeš na cestu knížku," říkal Mo, když ukládal do bedny tu první, "stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách." 
Možná měl pravdu. Ale Meggie si brala knížky na každou cestu ještě z jiného důvodu. V cizím prostředí byly její domov - promlouvaly k ní důvěrným hlasem, byli to přátelé, kteří se s ní nikdy nehádali, chytří, mocní přátelé, odvážní a všemi mastmi mazaní, zcestovalí, prověření dobrodružstvími. Knihy ji povzbuzovaly, když byla smutná, a zaháněly dlouho chvíli, zatímco Mo stříhal kůži a látky a znovu sešíval staré stránky, které zkřehly nesčetnými roky a pod nespočtem listujících prstů.
Inkoustové srdce

Myslím, že lépe by se to už snad ani vyjádřit nedalo. My knihomolové zkrátka potřebujeme být obklopeni knihami, které máme rádi. A když zrovna nejsme u sebe doma, tak si je vezmeme s sebou. A tak vlastně žádné místo není tak docela cizí, vždycky je tu kus domova a nějaký náš přítel. Přijde mi to zvláštně uklidňující.


Myslím, že je jedno, kolik knih doma máme. Kolik jich vlastníme nebo kolik jsme jich četli. Radost dokáže udělat i malá kupka knih, takže není třeba mít místnosti zaplněné knihami, abychom se cítili dobře a doma.


Ale je to skvělý pocit být obklopena příběhy. Smutnými, úsměvnými, plnými radosti i lží, s dětmi i postavami, kterým je několik set let, takové, ve kterých vystupují draci nebo vznešení elfové i ty s úplně obyčejnými každodenními lidmi a jejich starostmi. Všechny tyhle příběhy mi dávají pocit pohody a domova. I když mi není vždycky do smíchu a občas přijdu ze školy plná vzteku nebo se cítím frustrovaná, s knihami je mi lépe. Takže ano, knihy jsou mým domovem. Je jím také má rodina, místo, na kterém bydlím nebo moje postel, ale knihy k tomuto pojmu neodmyslitelně patří. Souhlasíte?

9 komentářů:

  1. Verunko, to je tak krásný článek. Vystihla jsi to dokonale!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Terezko, jsem moc ráda, že se ti líbí! :)

      Vymazat
  2. Úžasný článek. Nádherně vystižené. Já to mám +- stejně (jak s wi-fi tak s knihami) Kdybych měla někam jet bez knihy asi bych se nezbláznila, jelikož necestuji sama, a vždy je se mnou někdo, kdo mě zabaví. Dříve jsem alespoň jednu nosila VŽDYCKY, a skoro vždy jsem zklamaná, že nebyl čas, takže jsem to +- vzdala. Pokud ale vím, že jedu někam sama kniha je mým společníkem.

    knihomolky4ever.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si je pořád beru, i když jedu s někým, přece jenom se vždy může stát, že vypukne apokalypsa a já zůstanu zabetonovaná někde, odkud se už nikdy nedostanu, tak budu mít alespoň s sebou knihu! :D :)

      Vymazat
  3. Naprosto souhlasím, napsala jsi to krásně :) Nemám co dodat, protože jsi to perfektně vystihla! A Inkoustové srdce bych si, jak tak koukám na ten úryvek, určitě měla přečíst ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Inkoustové srdce je opravdu jedinečná kniha, už se moc těším, až se pustím do dalšího dílu, právě si dělám re-reading toho prvního.

      Vymazat
  4. Súhlasím :) krásny článok, úryvok z Atramentového srdca úplne krásne výstižný :) a fotky závideniahodné :D Vo veľa veciach som sa rozhodne našla a závidím toho krásneho Harryho!! <3

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkně a výstižně napsaný článek :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. opravdu moc krásný článek! máš úžasné knihovničky doma :-) a ten citát z Inkoustového srdce je perfektní.

    knihy jsou i pro mě nezbytnou částí domova - říkám částí, protože jsem si teď kvůli tomu, že jsem během posledního půlroku byla doma jen tak 3x, uvědomila, že mi bylo jedno, že jsem si dovezla jen 4 knihy a všechny ostatní nechala v Olomouci, ale šlo mi o to, že jsem konečně DOMA v místech, která mi tak chyběla a především s lidmi, které jsem měla půl roku jen na telefonu. ale ano - vím, že bez naprosto žádných knih by mi po pár dnech něco chybělo :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)