René Balický - Zrada v Minecraftu

Autor: René Balický
Název: Minecraft: Zrada v Minecraftu
Rok vydání: 2014
Počet stran: 172
Nakladatelství: Fantom Print
Žánr: dobrodružné, fantasy/sci-fi

Děkuji autorovi - Renému Balickému - za zaslání knihy, udělal mi tím velkou radost.

Sirotkovi rodiče jsou dobrodruzi a po jedné výpravě se už nevrátí domů. On se je, zdrcený, rozhodně hledat, ale aby se mohl vydat za dobrodružstvím, potřebuje absolvovat zkoušky dospělosti jakožto dobrodruh. Jeho nejlepší kamarádka Sojka sice pochází z rodiny alchemystů a sama si často nějaký ten lektvar umíchá, ale rozhodne se jít na zkoušky s ním a být také dobrodruhem, aby mu pomohla zjistit, co se s jeho rodiči stalo. Něco tu smrdí, ti dva jen musí přijít na to co. A tak se vzápětí vydávají na kostičkované dobrodružství plné nástrah v podobě všelijakých potvor, které je mohou zabít/rozložit na suroviny, nepřátelů podkopávajícím jim nohy a okamžiků, ve kterých jim jde o holý život. Obstojí ti dva a zjistí, co se stalo se Sirotkovými rodiči nebo budou jen další z mnoha dobrodruhů, kteří se nevrátili z výpravy?

Musím se hned ze začátku přiznat, že nejsem velkým znalcem světa Minecraftu. Nikdy jsem tuhle hru pořádně nehrála, takže pro mně mnohé bylo novinkou, ale ona představa z kostiček vyrobeného světa byla dostatečně přímočará, takže mi nedělalo velké problémy si dokreslit svou představivostí zbývající detaily.

Overworld, Nether, pekelníci, kostlivci, mycelium, magie, alchymie, dobrodružství, přátelství, melouny, krávy, creppeři, suroviny a kostičky - takhle nějak by se v pár slovech dala Zrada v Minecraftu popsat.

Příběh se mi líbil, to mohu říci hned a bez servítek. Mám ráda, když v knize vystupují mladší hrdinové, což Sojka se Sirotkem byli. Nejednalo se o žádné náctileté fracky, spíše to byly ještě děti, ale takové, co už něco zažily, takže ideál. Také se mi zalíbilo, že příběh čtenáře hned od začátku vtáhne do napínavého děje, protože již od prvních stránek se tu něco děje a to pokračuje až do konce. Nebyla tu žádná mrtvá místa nebo kapitoly, u kterých bych pospávala, což mi udržovalo svižné tempo. Také jsem ocenila autorův humor, protože jsem se občas i srdečně zasmála, což bylo dobré oživení.

Postav tu nebylo mnoho, alespoň těch hlavních ne. Sirotek se zdál jako fajn kluk, ale asi jsem se spíše přikláněla na stranu Sojky, která by se svou vyřídilkou a lektvary obstála ledaskde. Bylo tu i pár těch špatných a u těch jsem si speciálně užila jména, která jim autor přiřkl - chlapec Pako, kněz Adolf, všivý Bodlig...

Zrada v Minecraftu je kniha spíše pro menší, takže nečekejte žádné složité zápletky a dialogy ala Tolkien, ale já mám takové knihy často ještě radši než ty pro starší, protože je v nich taková ta dětská nevinnost a baví mě jejich poznávání světa a reakce. 

Doporučila bych ji těm, kteří mají rádi dobrodružství. Rozhodně se hodí pro ty, co rádi hrají Minecraft (alespoň budete rozumět všem referencím). A myslím, že si ji může přečíst každý, kdo si někdy jako malý hrál se svým kamarádem na dobrodruhy a doufal, že objeví poklad.

"To je určitě prapůvodní magie Pramáti Cub a jejího mycelia. Asi pochází z dob, kdy vznikal tento svět," zamyslel se jeden z dobrodruhů. Pozorně procházeli soustavou jeskyň, kde pulsovala magie na každém kroku, až přišli k otvoru, který byl černější než nejčernější noc. Skála kolem něho měla magické vzory nějak poškozené, jakoby rozpité a pokroucené.

Odjakživa se chtěl stát dobrodruhem, tak jako byli jeho rodiče. Toužil se vydávat na dobrodružné výpravy, o kterých slýchával při večerních vyprávěních rodičů. Miloval ty večery, kdy přišli na návštěvu další dobrodruzi a plánovali výpravy do dolů nebo divočiny za zvěří... nebo si povídali o nových zkušenostech přežití v divočině. Byly ale také dny, kdy se někdo nevrátil z výpravy. To pak zavládl velký smutek.

"Tak, konec řečí, musíme najít ten šíp s kusem vlajky. Buďte připraveni opravdu na cokoliv. Jdeme dál." Sotva udělali další dva kroky, něco se stalo. Jedním slovem by se to dalo vyjádřit jako: "Uaaaa!"