pátek 28. srpna 2015

11 důvodů proč právě fantasy


Miluji fantasy, to je koneckonců tak nějak jasné všem, kteří alespoň občas mrknout na mé články, všimnou si toho, co ráda čtu nebo se mnou třeba i stráví chvíli hovorem nad knihami. Tahle láska se budovala dlouho, již od dětsví jsem propadla knihám a četla vše možné, co mi padlo pod ruku - pohádky, detektivky, sci-fi a také fantastickou literaturu. Postupně jsem si tento žánr více a více oblíbila a dnes tvoří knihy právě v jeho duchu velkou část mého čtení (ne že bych snad neholdovala i jiným žánrům). Ale proč mám vlastně fantastiku tak ráda? Důvodů je mnoho a mění se s časem i náladou, ale právě teď, v tomto momentě, mě jich napadá jedenáct - jedenáct důvodů, proč právě fantasy. A rozhodla jsem se, že se s vámi o své důvody podělím.


1. Naděje

Ano, je to tak. Myslím, že velkou součástí fantastické literatury je právě naděje. Samozřejmě, nenalezneme ji asi ve všech knihách, ale vnímám ji  zřetelněji právě tohoto žánru. Všechny ty příběhy hrdinů, kteří musí bojovat, lidí, kteří někdy zjistí, že svět není ani zdaleka takový, jaký se doposud zdál. A tyto osoby jdou dál, bojují a snaží se. Proč? Protože mají víru a naději. A já tenhle pocit nasávám jako houba, dohání mě k slzám dojetí a nutí mě fantastické příběhy milovat.

Happiness can be found, even in the darkest of times, if one only remembers to turn on the light. 
(Harry Potter and the Prisoner of Azkaban)

2. Bolest

Možná se zdá na první pohled hloupé stavět vedle sebe naději a bolest, ale já myslím, že se dokonale doplňují. Ano, miluji na fantastických knihách naději, se kterou se hrdinové protloukávají světem. Ale také oceňuji jejich bolest. Bez ní by příběhy neměly smysl, nepůsobily by opravdově, neměla bych důvod se vžít do postav a být na jejich straně nebo je naopak nenávidět. Ano, radost je krásná, ale právě bolest mě často při čtení fantastiky pomyslně staví na nohy a nutí mě jít/číst dál.


3. Spravedlnost

Někdo by mohl podotknout, že je to spíše fenomén pohádek, které jí oplývá, ale já myslím, že má své - obrovské - místo i ve fantastice. Ne každý žánr v sobě skrývá tolik spravedlnosti jako právě fantasy. Ano, lidé tu umírají, trpí a jsou poraženi, ale myslím, že ve velké většině případů se jedná o spravedlivé světy, které umí potrestat ty špatné a odměnit ty dobré. A tak by to mělo být - a často není - ale ve fantastice ano.

 

4. Moudrost

Samozřejmě bychom mohli jmenovat spoustu fantasy knih, které jsou spíše vtipné, bezstarostné a co se týče myšlenky knihy tak nějak chatrné, ale často právě na stránkách fantastických knih nalézám ta nejkrásnější moudra. Sálají ze všech těch velkých slov - ať už je pronesou mocní čarodějové, drobní půlčíci nebo namyšlení elfové. Fantastika je protkaná moudrými myšlenkami a slovy. 
 
Saruman believes it is only great power that can hold evil in check, but that is not what I have found. I've found it is the small everyday deeds of ordinary folk that keep the darkness at bay. Small acts of kindness and love.
(The Hobbit: The Unexpected Journey)

5. Neotřelost

Často si při čtení knih stěžuji, že mě na nich nic nepřekvapí. Snad už jsem toho přečetla až příliš, nebo mi běžné skutky "obyčejných" lidí přijdou natolik předvídatelné. I knihy, u kterých ostatní lapou po dechu překvapením, mě většinou nechávají chladnou, protože jsem již dopředu odhadla, co se v nich stane. U fantastiky to tak jednoduché nemám. Je tu příliš mnoho neznámých, vzorce fantastiky jsou zapeklité a často velmi nepředvídatelné. Vždycky může odněkud vyskočit trpaslík, který naprosto změní příběh. A ač se říká, že vše už tu bylo, v každé fantasy knize nacházím něco nového, co mě nadchne a znovu ve mě vyvolá ten skvělý pocit ze čtení, který mi u některých knih zkrátka chybí.

 

6. Cesta

Tento důvod může znít až mysticky a příliš filozoficky, ale stojím si za ním. Často u knih narážím na problém, že se postavy nevyvíjí nebo se změní jen velmi málo. Už jsem tak narazila u mnoha pohádek a některé žánry "pro mladší" přestala i číst. Jenže postavy ve fantasy to mají těžké. Často musí podniknout i doslovnou cestu a to je mění. Jsou silnější, moudřejší nebo třeba namyšlenější - zkrátka se vyvíjí. A já mám tyhle proměny lidí (a nelidí) ráda. Dokazují, že s trochou snahy může být člověk lepším a zajímavějším, než již je. 

It is our choices that show what we truly are, far more than our abilities.
(Harry Potter and the Chamber of Secrets)

7. Vztahy

Všechny dosavadní důvody působily v určitém smyslu "velce", ale ty následující jsou mnohem přízemnější a tak nějak sobečtější. Nemám v knihách ráda přehnanou romantiku. Když se lidé neustále opouštějí, jsou vybíraví a každý týden milují někoho jiného. Není mi to při chuti, a tak vesměs ani romantickou literaturu nečtu. Na fantasy mám ráda, že je od tohoto dramatu z velké části okleštěna. Ovšem, nechybí v ní láska a touha, ale je tak nějak dlouhodobější a většinou ne tolik otravná. A co víc - spíše než lásku mileneckou ve fantasy nacházím tu mezi přáteli a v rámci rodiny. A v té je obrovská síla, která postavám propůjčuje lidskost a dává jejich životům často smysl. Vztahy ve fantasy knihách jsou zkrátka lepší než ty v rádoby skvělých románech červené knihovny.

 But from that moment on, Hermione Granger became their friend. There are some things you can't share without ending up liking each other, and knocking out a twelve-foot mountain troll is one of them.
(Harry Potter and the Sorcerer's Stone)

8. Nadpřirozené bytosti

Mám lidi celkem ráda. V omezeném množství a pokud se mi zrovna nesnaží příliš znepřijemnit život. Potkávám je ale každý den, takže se časem omrzí. A jak už jsem říkala - často jsou velmi předvídatelní. S bytostmi z fantastických světů je to krapet jiné. Protože ony jsou jiné. Ať už se jedná o ty, co se velmi podobají lidem jako třeba elfové, nebo vezmeme v úvahu ty, kteří mají od člověka velmi daleko jako takoví testrálové, jedno mají společné - nepřestávají mě ohromovat. Svým vzhledem, chováním, zvyky nebo způsobem života. Žádný jiný žánr nenabízí tolik variability a proměnných jako právě fantastika.


9. Magie

Bez okolků musím ihned říci, že mám pro magii slabost. Doteď jsem nepřijala tvrzení, že žádná neexistuje. Proč bych taky měla. Kouzla a čáry jsou něčím naprosto dechberoucím. Ať už se jedná o představu bezzubé ošklivé čarodějnice, která míchá v kotlíku nějaký smrdutý lektvar nebo jsme svědky druidích kouzel, magie mě vždy dokáže oslnit. Ráda poznávám její nové podoby a snažím se pochopit různá možná pravidla, která má. Sama o sobě je magie tak ohromný pojem, že až hraničí s nekonečností. A ať už je jakákoliv, plně si mě získala.


10. Místo a čas

Nemá smysl tvrdit, že mi nelázeží na tom, kdy a kde se příběh odehrává. A právě místa vyskytující se ve fantasy knihách jsou má oblíbená. Ať už jsou to hrady nebo odvěkou magií protkané lesy, dokážou mě naprosto vtáhnout do příběhu a ze všech ostatních míst dělají chudáky. Nelibuji si v historické četbě, všechny ty informace okolo mě nudí a většinou mi kazí příběh, a přitom se spousta fantastických příběhů odehrává v době, která působí jako čas, který již dávno pominul. A přesto mě ona doba nenudí. Jak je to možné? Asi magie.


11. Fantazie

A nakonec poslední bod. Snad by ani nepotřeboval vysvětlení, ale přesto jsem ho na svůj pomyslný seznam uvedla. Fantastika by nestála za nich bez fantazie. Je nutná u spisovatele, postav i čtenáře. Vždyť kniha by byla tvořena jen z prostých slov bez jakékoliv moci, kdybychom si je nebyli schopni tak úžasně představit. Miluji fantazii. A lituji všech, kteří jí nevěnují dostatek pozornosti. Jejich život musí být šíleně přízemní a nudný. Protože bez fantazie nemá smysl žádné čtení a to fantastické už vůbec ne.

 Of course it is happening inside your head, Harry, but why on earth should that mean that it is not real?
(Harry Potter and the Deathly Hollows)


Snad jste se alespoň v některém z mých důvodů sami našli. Nebo alespoň byli schopnit pochopit, proč právě tohle mě na fantastice tolik láká. Uznávám, že některé důvody jsou dost obecné a můžeme je najít i v jiných žánrech, ale věřím, že právě ve fantasy jsou zastoupeny nejvíce. Nebo je mám alespoň nějak osobně spojeny s tímto žánrem. 

A proč milujete fantastiku vy?

4 komentáře:

  1. Protože to není teálný svět, ve kterém jsem nucena žít denodenně :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Protože je to odprostění od reality. Když po dlouhé době otevřeš knihu je to jako první nádech když se vynoříš po dlouhé době spod hladiny.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek :) Moc pěkně jsi vystihla všechno, co mám na fantasy tak ráda :) Čtu různé žánry, ale fantasy je stejně moje největší srdcovka :)

    OdpovědětVymazat
  4. Super důvody. :) Jenom u té neotřelosti se trochu pozastavuji. U fantasy žánrů mi naopak přijde, že většina knih je boj dobra se zlem, proto vím, co očekávat. Hrdinu, který musí spasit svět a na konci porazit zloducha. I když je pravda, že některé fantasy to nemají. Třeba Malazské knihy padlých (četla jsem tedy jen 1. díl...) Nebo Píseň ledu a ohně. Líbí se mi právě tyto fantastiky, kde nejde o boj dobra se zlem. Bohužel ho ale ve většině knih nacházím. Někde mi nevadí, protože je od hlavní linie spousta odboček a to děj povznáší do nových výšin a někde jde bohužel jen o tohle...

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)