Åsa Larsson, Ingela Korsell - PAX: Hůl prokletí

Název: originál PAX: Nidstången, česky PAX: Hůl prokletí
Autor: Åsa Larsson, Ingela Korsell, Henrik Jonsson
Rok vydání: originál 2014, česky 2015
Počet stran: 135
Nakladatelství: Host
Žánr: fantasy

Bratři Alrig a Viggo jsou zase na novém místě. V novém městě a u nových lidí. Jejich matka totiž není dostatečně "zdravá", aby se o ně mohla postarat. Hned od začátku spadnou do starých kolejí a jsou s nimi potíže. Při jednom incidentu se seznámí také se sourozenci Estrid a Magnarem, a ti je zavedou do tajné knihovny plné magie a nebezpečných knih i předmětů. Ti dva se brzy dozví, že se rozhodně něco chystá a do světa byla vypuštěna temnota, která jako by šla proti nim. A právě dva bratři mají být zachránci knihovny, na kterou útočí temné síly. Čtveřice se spolčí a jsou rozhodnuti zlu zabránit, aby vyhrálo. Podaří se jim to, nebo budou - ostatně na takový úkol příliš mladí - Alrig a Viggo jen tvůrci dalších problémů a ostatním na obtíž?

Mám ráda Åsu Larssonovou, tedy její detektivky, které jsou jedny z mých oblíbených, takže když u nás vyšel první díl fantasy série, na které se podílela, bez rozmýšlení jsem po něm skočila. Útlá knížečka v sobě snoubí příběh hodný knihy a ilustrace, které může člověk nalézt v komiksech, jinými slovy dokonalou kombinaci, která může snadno vést k úspěchu. Vydává se tedy touto cestou?

Hůl prokletí jsem měla přečtenou snad za hodinu, možná za hodinu a půl, takže se tu nedá moc mluvit o nějakém velkém vývoji postav, proměně děje atd. Vpodstatě hned je čtenář hozen do příběhu a musí začít plavat, jinak se utopí. Alrig a Viggo jsou obyčejní kluci - rozbíjí věci a když je někdo naštve, poperou se s ním, jsou to ale také bratři a navzájem si umějí pomáhat a hlídat se. Jenže teď před nimi stojí mnohem větší úkol než někomu zlomit nos nebo ukradnout mobil. A myslím, že se s tím zatím perou celkem slušně.

I většina ostatních postav se rýsuje dost dobře, samozřejmě kromě protivného příšerného učitele, jehož jméno si ani nepamatuji. Předpokládám, že v dalších dílech bude ještě mít své místo (jen aby neměl prsty v něčem mnohem temnějším, než se tváří). 

Byly tu příjemné náznaky tajemna, nadpřirozených bytostí a magie. Jsem zvědavá, s čím dalším se autoři PAXE předvedou, předpokládám, že v tomhle světě je možné najít mnohem více než protivné impy a kouzelné hole. 

Musím přiznat, že bych i ocenila, kdyby byla kniha delší, ale předpokládám, že vzhledem k cílové skupině to autoři nechtěli přehánět. Každopádně to byla skvělá chuťovka, díky které se ihned těším na další díly (a zároveň doufám, že jich bude ještě hodně). 

PAX bych doporučila lidem, kteří mají rádi fantasy pro mladší. Také se hodí pro ty, kdo dokáží ocenit krásné temné ilustrace. No a nakonec by si knihu měli přečíst třeba milovníci knihoven - taková knihovna plná zákeřných magických knih - to je přece sen skoro každého z nás.

"Slib mi aspoň, že se budeš snažit," říká Alrik. "Žádné bitky a žádné čórky."

"Jo, slibuju," odpoví Viggo.

A opravdu se drží. Docela dlouho, tedy na své poměry. Přesně jednu hodinu a čtyřicet sedm minut.

Viggo strčí klíč do zámku a otočí jím. Cvakne to a dvířka se otevřou. Jsou tu knihy v kožených vazbách různé barvy a velikosti. Čím začnou? Do které se podívají nejdřív? Alrik přejede rukou přes všechny hřbety. Jeden trochu vyčnívá z řady. Na vteřinu u něj zaváhá. Najednou, ani neví, jak se to stalo, drží knihu v ruce. Je docela tenká a není na ní nic napsáno. Desky má úplně černé...

Viggo knihu vezme, ale je tak rozžhavená, že ji musí pustit. kniha spadne na podlahu a přistane otevřená. Kluci slyší ránu. Vidí knihu, jak dopadá na zem. Ale potom v místnosti nastane úplná tma. Černočerná tma. Jako v ranci. Petrolejové lampy jako by zhasly. Alrik vytáhne baterku. Ale ani když ji rozsvítí, nepomůže to. Světlo baterky pohltí tma. Člověk nevidí ani vlastní ruku, tak neproniknutelná ta temnota je.

Pak se najednou všechno utiší. Alrik vidí, že tma kolem nich nepatrně zřídla. Jako by se teď po podlaze převalovala spíš temná mlha. Potom se z ní začnou zvedat černé cucky, trochu jako kouř, a shlukují se do beztvarého chomáče na opačném konci místnosti.

"V knihovně jsou mocné a výjimečné knihy z oboru magie," pokračuje Magnar ve vysvětlování. "To už jste zjistili. Když se ozve tep času, ochrana knihovny se oslabí. Pokud by se dostala do nesprávných rukou..."

"To já předevčírem našel svoje brýle v mrazáku," poznamená Magnar. "Jsou dny, kdy je člověk jako tělo bez duše, jak se říká."