Knižní listopad s Veru

Sice už je leden a měla bych vám tedy spíše ukazovat to, co mi nadělil Ježíšek, ale se školou jsem si jaksi nenašla dříve čas se pochlubit tím, co jsem si vše koupila a hlavně přečetla během jedenáctého měsíce roku. Tak se na to pojďme spolu podívat.

V měsíci listopadu jsem na sebe byla co se kupování knih týče opravdu pyšná. Pořídila jsem si totiž jen dvě. Ale pak se to trošku zvrtlo, když mi táta přivezl několik krabic antikvariátových knih s tím, že si mám nějaké vybrat, protože je u nich v práci vyhazují. Tomu jsem samozřejmě nemohla odolat, takže se má knihovnička nakonec rozrostla o nějakých 70 kousků.

 Těch knih je tolik, že nejde ani přečíst, o jaké se jedná... Jsem zvědavá, kdy je všechny přečtu.

 A ještě jeden trošku poetičtější pohled, i když ani ten vám většinu názvů nepřiblíží.

Kupovala jsem sestře k svátku Malého prince a protože jsem závistivá, vzala jsem knihu i pro sebe, abych si jej mohla znovu přečíst a třeba si ho trošku víc oblíbit.

A protože jsem si potřebovala pořídit něco v Knižním klubu a blížily se Vánoce, sáhla jsem po Originálních jedlých dárcích.

Mezi starými knihami bylo hodně zajímavých sci-fi, které by podle mě určitě stály za přečtení. Třeba tyhle dvě.

 A zaujala mě i kupka takových "obyčejných"

Nechala jsem si i pár knih ve slovenštině, snad pro mě jejich čtení nebude problém

 Některé ty sci-fi knížky vypadají vážně skvěle, těším se na ně...

 

Ale vybírala jsem si i ne sci-fi 

 Tyhle obálky se mi hrozně moc líbí! A myslím, že i příběhy pod nimi by mohly být dobré.

 

 A nakonec tyhle. Mrzí mě kvalita fotek, ale lepší už to v mém pokoji asi nebude...

 Nakonec jsem většinu knih nacpala do kufru a vystavila jen pár, protože je nemám kam dávat.

 Líbí se mi, že tam byly i některé edice povídek od různých autorů

A úplně poslední ukázka. Vesmír, rakety, nachová mračka - no nezní to skvěle?

Co se týče přečtených knih, mám ze sebe celkem radost, protože jsem v listopadu přečetla více knih, než jsem si koupila. Celkem jsem přečetla 5 knih, respektive asi 4 a půl, protože jednu jsem měla rozečtenou už z října.

 

Ke každé z knich vám teď řeknu pár slov, abych vám nastínila, jak se mi líbily. A třeba vás i nalákala si některou z nich přečíst také...

Temné bratrstvo jsem nestihla dočíst v říjnu a dokončila ho v prvních dnech listopadu a ač se mi kniha líbila, jsou podle mě i lepší fantasy. Byla jsem chvílemi z příběhu zmatená a pletla si lidi, ale to je spíš můj problém než chyba v knize. Jsem zvědavá na druhý díl, protože nějaké oblíbence jsem si přece jen našla a chci vidět jejich příběh dál.

Jana Richterová mi poslala třetí díl své série Zahrada: Návrat a já po knize hned s nadšením sáhla. Byla samozřejmě úžasná, tak jak už její knihy bývají. I kdyby vám přišlo, že se vám série nebude líbit, určitě ji zkuste, stojí to za to. Postavy v ní jsou tak reálné, že často nemůžu věřit tomu, že jsou jen v knize a čekám, kdy potkám Tomáše nebo Aničku na ulici. Pokud vás kniha zaujala, mrkněte se na recenzi.

Začetla jsem se také do prvního dílu Magisteria. Železná zkouška se mi vážně líbila. Je to taková ta klasická fantasy pro mladší čtenáře. Trošičku mi to připomínalo Harryho Pottera, až na to, že tady všichni chodili do podzemní školy plné jezírek a krápníků. Těším se na další díly, autorky to slušně rozjely a byla jsem i napnutá, takže za mě úspěch.

Ač miluji Gaimanovy knihy, tahle mě trošku zklamala. V Koralině píše, že je to jeho nejdivnější kniha. Asi si v tu chvíli nedovedl představit, že napíše tuhle. Některé povídky mě zaujaly, ale většinou jsem jen byla hodně zmatená. Výhodou je, že je ve sbírce i Spáč a vřeteno (celkem slabota) a Bezčasí (taky nic moc). Bylo to tajuplné, ale tak nějak jakýmsi nefantasy podivným způsobem, který mě zklamal, takže Předběžné varování byla asi v říjnu pro mě nejslabší kniha...

No a říjen jsem zakončila prvním dílem Téměr ctihodné ligy pirátů: Poklad čarodějky ze severu. Věděla jsem, že se mi to bude líbit, protože je to přesně ten typ knihy, který mě dokáže chytit za srdce a vnést úsměv do tváře. A nespletla jsem se, bylo to vážně skvělé. Smála jsem se nebo jen usmívala, byla občas trošku naštvaná a hlavně jsem si to skvěle užívala. Co se může pokazit na příběhu dívenky, která nechce být spořádanou slečnou, ale radši apeluje na pirátku a všude ji provází její očarovaný mluvící chrlič a otravná ale vlastně velice schopná guvernantka? Samozřejmě, že nic!

V říjnu jsem tedy přečetla pět knih a dohromady 1434 stran. Což je celkem slušné číslo na to, že jsem chodila celou dobu do školy a neměla na čtení až tak moc času. Těší mě, že to byla vlastně samá fantasy (nebo - u Zahrady - kniha šmrncnutá fantasy).

A jak se dařilo vám?