středa 23. listopadu 2016

Report z brněnského Whoconu 2016

Minulý rok jsem strávila skvělý víkend na brněnském Whoconu. Byla to moje první zkušenost s touto akcí a samozřejmě se mi to líbilo na tolik, že mi bylo hned jasné, že letos pojedu znovu. Rok uběhl jako voda a letošní ročník byl tu. A tak jsem si pečlivě nastudovala program (a uvědomila si, že už opravdu potřebuji obraceč času), domluvila si s Terezkou (její blog), kdy přijedu, připravila si patřičné fandovské oblečení a rozjela se vstříc dobrodružství.


Tentokrát jsme s Terezkou nezahálely a rozjely se na Whocon již v pátek, tedy první den (respektive večer). Společnost nám dělala i suprová Hanča (která navíc slíbila, že nás nezabije - no není to výhra?). Program byl opravdu bohatý a bylo jasné, že nestihneme vše, na co bychom rády šly, ale snažily jsme se tam toho za ten víkend nacpat co nejvíce.

Na téhle akci je skvělé, že se netýká jen jedné jediné věci - a tedy Doctora Who (což by mi ale vůbec nevadilo) - ale má více panelů - je zde krom whoconu také sherlocon a další víceméně fantasy či sci-fi zaměřené místnosti, kde fanoušci vykládají o všem možném.

Já jsem mimo jiné navštívila besedu s dabéry doktorů, na které byl také Aleš Procházka, a tak nám jakožto závěrečné překvapení přečetli úryvek z Prokletého dítěte, kdy pan Procházka četl samozřejmě Snapea, což bylo naprosto úžasné. Poslechla jsem si o novém komiksu Zázrak kresleném Petrem Koplem (mým oblíbencem, jehož sherlocké komiksy mám načtené a napjatě čekám na další) a domluvila si s ním, že mu napíšu a uděláme spolu rozhovor na můj blog. Poslechla jsem si zajímavou přednášku o fantastice na akademické půdě a rozhodla se, že pojedu na tamní konferenci. Zamyslela jsem se spolu s ostatními nad tím, jak moc pohádkový je Moffat, pobavila se nad popisem famfrpálu nebo si vyslechla, kolik milenek má Deadpool a s kým vším spala v komiksech Black Widow. Byla jsem svědkem blízkého psychického zhroucení své společnice, když jsme navštívily přednášku slečny, která byla na Comiconu. Trochu znechuceně jsem zhlédla videa z Haniballa a položila si otázku, jak vlastně vypadá dokonalá vražda a zda to může být akt umění a krásy. Pobavila jsem se nad tím, kolik možných knih (a časopiseckých příspěvků) Sherlocka u nás vyšlo s tím, že naprostým králem mezi všemi je Pes Baskervillský.


Slovy se nedá moc popsat, jaká akce byla. Byla nabitá smíchem a emocemi. Láskou ke všem fandomům i přátelstvím mezi jejich fanoušky. Po chodbách školy se potulovali lidé převlečení za své oblíbené postavy a já žasla nad tím, kolik práce jsou někteří ochotni vynaložit, aby si připravili nějaký kostým. S holkami jsme absolvovaly naprosto zabijácký kvíz, ve kterém mě potěšilo to, že jsem uhodla Moriartyho a Mycrofta. Zůstaly jsme i po půlnoci a účastnily se trošku neoficiálního lehce drbařského povídání o všem možném. Měla jsem slzy v očích, když jsem slyšela hlas Snapea, jak říká, že je občas nutné něco obětovat. Bránila jsem draky a jejich mírumiluvnost. Seděla s otevřenou pusou nad prezentací o oblečení různých Doctorů. Srdce mi zběsile bilo při videích s Sherlockem, kterého tak miluji a stále mě nechává čekat. Znovu jsem si uvědomila, jak moc mě mrzí, že mi stále nepřišel dopis do Bradavic. A měla jsem tu možnost hodiny debatovat s lidmi, kteří mají rádi stejné věci jako já a jsou nabití hláškami a různými moudry z knih a seriálů. Asi největší holmesolog u nás mi závidí knihu, kterou mám a on ji nesehnal. Vyslechli jsme si vyprávění o tom, jak bylo naprosto nezbytné si koupit vydání Sherlocka v původní vazbě, ač to dotyčného stálo mnoho peněz a jeho vztah. Dokonce jsem zjistila, že někteří lidé nepočítají audioknihy do čtení, protože pokud někdo knihy jen poslouchá, vlastně není čtenář.



Jednoduše - bylo to úžasné. Skvělé. Prostě bombastické. Jsem moc šťastná, že jsem na Whocon jela. A že jsem tam měla tak skvělou společnost v podobě dvou kamarádek, které mi asi sneslo samo nebe. Je neuvěřitelné, když člověk najde lidi, kteří jsou ze stejného těsta a on s nimi může řešit všechno možné a klidně připustí, že by se o jednom seriálu (nebo dílu v něm) dalo mluvit hodiny. Najednou jsem měla chuť dát si maraton všech možných seriálů. Nebo si ušít kostým. Napsat knihu. Nebo si prosadit, abych u nás na škole mohla učit fantastiku. Samozřejmě vím, že jsem nestihla vyslechnout vše, co jsem mohla. Že mi utekla spousta úžasných momentů a přednášek. Ale myslím, že jsme toho zvládly s holkami hodně. A opravdu jsme se snažily jít na co nejvíce akcí.


Takže jestli se rozhodujete, zda jít příští rok na Whocon, mám pro vás jednoduchou radu - odpověď je ano. Já tam budu. Budu ta poblázněná, smějící se a veselá. Ta, co si to bude užívat. Jeďte na whocon, protože ač je to jen maličký con, stojí za to. Jak tam bylo řečeno - je to akce od fanoušků pro fanoušky. A kdo jiný přesně ví, co fanoušky potěší? Kdo jiný jim skvěle vidí do duše? Samozřejmě jen jiný fanoušek. Brno mi znovu ukázalo, že jsem součástí jedné krásné komunity, kterou možná někteří odsuzují, ale neměnila bych ji ani za nic. Jsem Whovian, Cumberbitch, Potterhead, fantasy freak a zkrátka Fan(atic), get over it!








1 komentář:

  1. Krásný článek! Hned bych se tam vrátila a s tím psychickým zhroucením... máš pravdu! Jednou si snad svůj sen splním a pojedu tam. XD
    Byl tu suprový víkend, moc jsem si ho užila a za rok tam budeme zas ;) a třeba i v cosplayi ;)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)