neděle 14. května 2017

Svět knihy 2017

Měsíce si všichni knihomolové vzrušeně šuškali, plánovali, společně se těšili a myšlenkami odbíhali zpět do loňských událostí na pražském výstavišti, a konečně jsme se dočkali a přišel Svět knihy 2017. Pro mě osobně to byl již třetí ročník a jela jsem tam stejně jako loni se svými spolupachatelkami a kamarádkami - Terkou (její blog zde), Kristýnkou a Verčou. No a v pár slovech vám to popíšu.


Jestli vás zajímá, jaký Svět knihy byl, mám pro vás naprosto jednoduchou odpověď. Úžasný! Dokonale jsem si to užila. Vím, že ta akce nesedne úplně každému, některým se nic nelíbilo v programu, jiným tam připadalo příliš nabito nebo se to zdálo jako zbytečná akce o utrácení peněz. Pro mě to nebylo ani jedno z výše zmíněných, byla to prostě pecka. 


S Terezkou jsme si dopředu naplánovaly spoustu besed a jiných akcí, na které v rámci SK půjdeme, udělala jsem si pomyslný seznam toho, co bych si tam ráda koupila, několik dnů plánovala, kolik jídla si vezmu s sebou, abych ty dva dny v Praze přežila a přesto zůstala tak nějak ve zdravé zóně.


Ve čtvrtek jsem si ráno odběhla do školy na zkoušku (naštěstí to klaplo), pak celý den učila v jazykovce a domů dorazila zmožená večer a ještě si vařila a pekla na SK. Moc jsem toho nenaspala, protože jsem se těšila jako dítě na Vánoce, ráno jsem vyskočila z postele a víceméně pelášila na vlak. Jela jsem už někdy před šestou, takže jsme na SK dorazily někdy kolem deváté, když tam ještě nebylo tolik davů. A den číslo 1 mohl začít.


Pátek byl skvělý. Ještě před veletrhem jsme si odskočily do antikvariátu, kde jsem vybrala sbírku poezie pro sestřičku. Program jsme začaly povídáním s Boynem o jeho knihách. Zamilovala jsem si jeho nádherný přízvuk a přístup ke knihám. Líbilo se mi třeba to, že nesouhlasí s nálepkami "kniha pro děti od..." a myslí, že každý by měl číst knihy podle svého, hlavní je přeci to, jak k vám promlouvá ten příběh. Taky jsme si poslechly velice milé a sympatické ženy, které stály za vznikem knihy Justýnka a asistenční jednorožec (tu si ještě musím pořídit), trochu si tam kreslily a já už teď aspoň vím, kam příště pošlu někoho bez fantazie (doufám ale, že nikoho takového nikdy nepotkám). Zúčastnily jsme se i besedy s českými fantasy autory, jimž vyšla kniha Bájná stvoření, poslechly si něco málo o tvorbě audioknih nebo třeba poseděly v rodinné atmosféře na dokonale oddechové besedě s autory nové kuchařky Kublanka vaří doma. Sleduju tuhle rodinu už nějakou dobu na instagramu a chodím na jejich blog a setkání na SK mě znovu přesvědčilo o tom, že je to naprosto skvělá parta. Páteční program jsme zakončily severským literárním večerem, kde jsem se stihla zamilovat hned dvakrát. Nejdříve do Mrzouta a jeho příběhů a potom hned do knih Fridy Nilsson. V průběhu celého dne jsme samozřejmě odbíhaly ke všemožným stánkům, pokoupily pár knih, popovídaly si s lidmi v Hostu, daly si romantický piknik ve stínu stromů nebo se stihly hned několikrát přepít kávou, třeba v naprosto skvělé mamacoffee.


Utahané ale nadmíru spokojené jsme se dokodrcaly ke Kristýnce domů, ještě se něco málo posilnily, popovídaly si, projely všemožné sociální sítě a šly ztrhané spát. Asi nemusím doplňovat, že tomu spaní jsme moc nedaly, taky nebylo kdy. Čekal nás skvěle nabitý sobotní program. A můžu vám slíbit, že to nebyla žádná zívačka!


Sobotní ráno byla ve znamení Harryho Pottera. Zašly jsme si na besedu u Albatrosu, vyfotily si všechno, co tam měli, potom si trošku zahrály na fanynky týmových sportů při pozorování famfrpálu, hodily jsme do sebe další z mnoha káv a nějaký ten oběd a vypravily jsme se na sraz Albatrosu. Já osobně pro ně sice nerecenzuji, ale Terezka mě tam protlačila a dokonce jsme tam i natočily pro Harryho přání k narozeninám. Jestli se to video někde objeví a já tam opravdu budu, ze srdce se omlouvám všem, co se na to budou muset dívat. Nebylo zbytí. Ale tak je to HP! Po tom, co jsme si stihly popovídat se všemi možnými i nemožnými knižními blogery (potkala jsem mimo jiné Hanku - svou spřízněnou duši přes Doctora Who - nebo zlatou Míšu či holky z velryby), jsme se vypravily na setkání s Tappim. To bylo asi tak skvělé jako samotný Tappi. Odpoledne jsme znovu zavítaly na povídání se seveřany. Tentokrát se mluvilo o severském humoru a tom, zda ho vůbec v jejich zemích mají. Sice jsme se málem rozpustily, ale bylo to skvělé. Mimo jiné jsme se dozvěděly třeba to, že Tuomas Kyrö (autor Mrzouta) má hrozně rád krtka a je to asi tak stejný hrdina jako Emil Zátopek. Po besedě se severskými autory už nás čekalo pouze naprosto ztřeštěné povídání o Frantovi Kotletovi, který má chudák stále mindráky z mývalů a dokonce si ani neumí olíznout loket. Co naplat, ale za to ovládá už celých 301 slov a ještě k tomu rozjíždí novou textilku a bude mít komiks, takže to s ním asi nejde úplně z kopce, možná to bude spíš taková rovinka, dost možná dokonce i mírné stoupání. Po tomhle všem už jsme se naneštěstí musely oddělit, Terezka jela za svou kamarádkou, já zase za jinou svojí, stihla jsem ještě výborný salát v Delmartu a obří kafe a už jsem frčela zpátky do Olomouce. Znavená, naprosto zničená a utahaná, ale šťastná jako blecha.


Takže sečteno a podtrženo, Svět knihy 2017 byl naprosto dokonalý. Poznala jsem tu pár suprových lidí, poslechla si některé sympatické spisovatele a stihla se naprosto přepít kávou. Koupila jsem tam dohromady 10 knih, což je mnohem míň než loni, ale mě to připadá teď jako hromada. Dokonce jsem nebyla nechutný sobec a dovezla jsem tentokrát knihy pro všechny v rodině. No a většinu zbývajících jsem si i nechala podepsat. Objevila jsem tu několik příběhů, které si musím nutně přečíst, třeba právě již zmiňovanou Justýnku nebo knihy Fridy Nilsson. Asi jedním z největších objevů byl ale Tuomas Kyrö, protože jeho Mrzout, který každou pořádnou konverzaci začíná větou: "To jsem se zas jednou dožral." si mě získal na 100%. A jak podotknul přítel, konečně si našel kamaráda, který vidí svět tak, jak se patří.



Ráda bych poděkovala všem, kteří se podíleli na téhle bezvadné akci. Svým kamarádkám, hlavně Terezce a Kristýnce, že to tam se mnou přežily, a dokonce si to snad i užívaly. Ostatním blogerkám, které jsem měla tu čest poznat nebo znovu potkat a usmívaly se na mě, jako bych byla milá a sympatická osoba. Všem knihkupcům a nakladatelům, kteří si dali tu práci, aby pro nás připravili skvělý program. Autorům, kteří se sjeli ze všem koutů světa, aby nám představili své příběhy, rozesmáli nás nebo nás donutili se zamyslet. Paním v šatně, které nás trpělivě a s úsměvem nechaly pravidelně svačit v chladném a klidném prostředí, které byste jinde na veletrhu pohledali jen těžko. A všem ostatním, viditelným i těm skrytým. Starým i mladým. Českým i cizím. Byl to úžasný zážitek. Vím, že na to budu dlouho s úsměvem vzpomínat. A příští rok určitě pojedu znovu. A s Terezkou si to opět užijeme jaksepatří. Takže jestli ještě pořád váháte, určitě příště taky přijďte na Svět knihy. No a jestli jste tam letos byli, nezapomeňte mi napsat, jak se vám tam líbilo! 







2 komentáře:

  1. Dobrý den, moc děkujeme za hezká slova. Jsme rádi, že jste si udělali čas na naší besedu, byť byla schovaná v nejposlednějším sále na veletrhu :) KUBLANKA

    OdpovědětVymazat
  2. Super článenk i fotky! :) Jde vidět že jste si to tam fakt užily, což je dobře ^^

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)