Knižní září s Veru

Poslední měsíce kupuji knihy méně a méně, takže pro mě postupně začala tradiční chvástačka postrádat smysl, a nakonec jsem se rozhodla přidat k Adélce a pokračovat trošku jinak - opět vám každý měsíc ukážu knihy, které mi v knihovně přibyly. Ale kromě toho vám teď také vždy povím, jaké všechny knihy jsem stihla přečíst. Popřípadě přihodím i nějaké jiné drobnosti, které se týkají knih (knižní plány, které mi vyšly atd).

Září bylo poměrně nabyté a uteklo šíleně rychle - část jsem strávila na dovolené (k čemuž bych se ještě ráda vrátila formou  nějaké knižně-fotografického článku) a poté jsem začala chodit do školy a najednou bylo léto kompletně a neodvratně pryč.

A co jsem za tu dobu vlastně stihla? 

Celkem mi přibyly pouhé dvě knihy. Obě jsou fantasy, což byl tak trochu záměr, protože stále pokračuji ve maratonu fantastické světy (klidně se nějakým způsobem přidejte).

Před pár týdny jsem jednu knihu od Gaimana přečetla a chtěla jsem si hned pořídit další. Nakonec jsem vybrala Předběžné varování, protože působí naprosto úžasně podzimně.

 Na Píseň ledu a ohně se chystám už hodně dlouho. Ale knihy nemám zatím ani koupené. Tak teď už tak trochu ano - pořídila jsem si první dil - A Game of Thrones. 

Knihy jsem nekupovala v podstatě vůbec a za celé září jsem se bohužel nedostala ani k blogu (což bych ráda napravila, ale momentálně jsem na praxi, takže nemůžu nic slíbit), ale v něčem jsem si přece jen vedla dobře - přečetla jsem hodně knih. Tedy alespoň na mé poměry hodně. Celkem deset. DESET. No není to super?

Normálně stíhám přečíst tak čtyři knihy měsíčně, ale teď během léta jsem četla více a dělalo mi to velkou radost. Za září jsem zvládla přečíst 2587 stran. Doufám, že takových měsíců bude víc (alespoň pár ročně).

Obecně jsem se vždycky hodně vyhýbala "příliš" tlustým knihám. Je to velký závazek, začít takovou knihu číst. Navíc jsem zvyklá knížky všude tahat a nosit s sebou po světě hodně stran se pronese. Poslední měsíce se mi ale daří každý měsíc jednu takovou tlustou knihu přečíst. V září to bylo Hunger Games. Konečně. Poprvé.

Snad ještě nikdy jsem nepřečetla celou sérii vcelku. Bylo příjemné nemuset čekat a být napnutá roky, než se posunu k dalšímu dílu. Téhle knihy jsem se bála, protože je to fenomén, ale zároveň young adult a já tenhle žánr až tak moc ráda nemám, ale líbilo se mi to. Nejvíce první dil. Asi chápu, proč to lidem tak imponuje.

Jak už jsem zmiňovala, byla jsem v září na dovolené - strávila jsem nějakých 12 dnů v Řecku a celkem tam přečetla čtyři knihy. 

Začala jsem oddechovou Summer with my sister, ve které se odehrávalo přesně to, co jsem čekala. Žádná velekniha to nebyla, ale pro poflakování u moře byla naprosto dostačující. Nebýt toho, že je v ní tematika sester, ani bych ji nečetla, ale já mám zkrátka sestry ráda (to bude asi tou jednou šmudlou, co mám doma).

Karlíka a továrnu na čokoládu jsem už párkrát četla. Ale zatím jen v češtině, tak jsem po knize konečně sáhla v originále. A bylo to skvělé. Miluji Dahlův humor a tenhle kousek se mu vážně povedl. Jen jsem si musela odskočit do obchodu pro čokoládu, jinak bych u knihy nevydržela, jak moc jsem z ní dostala chuť na sladké.

Do Řecka jsem si vzala i dva z mých oblíbených fantasy spisovatelů. Gaimana a Sapkowského. A rozhodně to byl správný tah.

Ač je Mezisvět spíše pro mladší čtenáře, mě oslnil. Líbil se mi, byl vtipný, svižný, správně praštěný a zkrátka Gaimanovský. Když se nad tím zamyslím, asi to byla jedna z nejhezčích knih, jaké jsem za září přečetla. Pokud jste o Mezisvětě přemýšleli, neváhejte!

Zaklínačem se prokousávám už delší dobu, ale jsem zatím vlastně začátečník ve světě Sapkowského. Někdy na jaře jsem četla povídky Poslední přání. Musím říct, že Meč osudu se mi líbil mnohem více. Asi i více, než Krev elfů, která je sama o sobě vážně skvělá. Povídky byly skvělé - fantastické, jak se patří, vtipné, smutné, dojemné a dobře propracované. Znovu jsem propadla kouzlu Geralda, Yennefer a Marigolda, a těším se na jejich další příběhy.

Během prázdnin jsem měla spíše chuť na knihy pro dospělé lidi. I v rámci fantasy jsem si volila tituly jako Píseň krve nebo Soumrak a jen podezřele málo četla tituly pro mladší. Moje chuť k těmto knihám se ale s příchodem do školy vrátila...

Artemise Fowla četla většina z vás už dávno. Na mě ale musel počkat až do teď. A možná jsem i ráda, že jsem knihu četla až jako dospělá, myslím, že bych její specifický humor tolik neocenila jako dítě. Svět skřítků a mafiánů se mi líbil a tak jsem měla knihu přečtenou snad za dva dny, a vstoupila se mnou do nového školního roku.

Sto tajných dvířek je další kniha, která by se dala doporučit spíše mladším čtenářům. Já mám ale přesně tyhle knihy obzvlášť ráda. A ani tenhle kousek mě nezklamal. Myslím, že autor vytvořil zajímavý nápad a do jednoho příběhu nacpal vlastně větší množství fantasy světů, za což jej chválím.

U obou sérií se samozřejmě těším na další díly a jsem ráda, že jsou a můžu v příbězích pokračovat.

A poslední kniha, kterou jsem v září přečetla byl The Wizard of Oz. Moc hezká kniha, opět fantasy pro mladší, ale vlastně už taková klasika, kterou snad každý zná. Tohle nádherné vydání mi dělalo společnost a radost skoro týden, protože jsem kvůli škole četla o dost méně, ale i tak jsem si knihu užila. Jestli máte rádi takové ty pohádky/fantasy knihy, zkuste ji.

Ráda bych alespoň na některou z knih napsala recenzi, tak snad se mi to podaří. Je některá, o které byste si u mě rádi přečetli?

Takže sečteno a podtrženo, září byl vlastně dost úspěšný měsíc. Rozšířila jsem svou knižní sbírku o dvě knihy, přečetla jich deset a každou z nich si užila se vším všudy. Teď budu jen doufat, že říjen bude alespoň z poloviny tak úspěšný... A co září přineslo vám? :)