Report z Whoconu/Sherloconu

Představovali jste si už někdy sami sebe, jak jste (nejspíš v nějakém šíleném kostýmu) přítomní na Comiconu nebo podobné úžasné akci? Mě se poštěstilo se jedné takové akce doopravdy zúčastnit. Teda skoro, nebyl to žádný americký obrovský con, ale přesto...

16. - 18. října probíhal v Brně Whocon, jehož součástí byl také Sherlocon a já a Terezka, jsme se spolu domluvily, že si tuhle akci nemůžeme nechat ujít. A já bych vám teď ráda prostřednictvím pár slov a fotografií ráda ukázala, o co jste přišli, pokud jste tam nebyli také. Třeba některé nalákám na příští rok!

V sobotu jsem si přivstala (jsem noční sova, žádné ranní vstávání není pro mě), vyskočila z postele už v šest (opravdu úctyhodný čas!) a vyrazila na cestu za Terkou do Brna. V osm jsem byla na místě, zaskočily jsme pozdravit dráčka (Terčinu kočku) a odhodila jsem haldy svých krámů u Terky v bytě a vyrazily jsme přímo na Whocon. 

Celé se to odehrávalo na jakémsi tamním gymnáziu. Sotva jsme v deset hodin dorazily na místo, pozjišťovaly jsme si všechny možné přednášky a rozhodly se, na co určitě jít musíme a co bychom rády stihly, pokud to půjde. 

Vzhledem k tomu, že jsme na akci jely hlavně kvůli Sherloconu, většinou naše kroky směřovaly právě do místností s přednáškami o tomto veleslavném (a veleprotivném) detektivovi. 

To, co se odehrávalo za dveřmi 221 B Baker street, bylo velmi různorodé. V rámci soboty jsme stihly být svědky přednášky a workshopu téměř zapomenutého bojového umění Bartitsu, které praktikuje filmový Sherlock hraný Robertem Downey Juniorem, což byla opravdu zajímavá podívaná. Poslechly jsme si přednášku o tom, jak se vlastně za dob viktoriánského Sherlocka jedlo (a s politováním zjistily, že na sladké moc nedbali, ale zato našli velké zalíbení v drogách). Dozvěděly jsme se něco o tom, s jakými všemi policisty Sherlock vlastně spolupracoval a jaký s nimi měl vztah. Chvíli se zdržely na velice pochybném ruském filmu o Sherlockovi, který se začal více rozjíždět zrovna ve chvíli, kdy jsme musely jít o dům dál. S velkým zalíbením jsme si odseděly přednášku o tom, jaký byl Benedict Cumberbatch před a po Sherlockovi, což byla obzvláště skvělá akce, protože to vedla jedla velice sympatická mladá dáma. Stihly jsme si také poslechnout něco o Sherlockových ženách a jak vypadají v různých obdobách. Naprosto nečekaně jsme také natočily rozhovor do rozhlasu. Nakonec jsme byly svědky také jedné velice podivné a dost těžko zapomenutelné hodinky, která nesla název Šílené shipování v Sherlockovi, a musím řict, že jsem ráda, že vydržím leccos, ale chvílemi jsem měla o Terezku strach, když jsme viděla její vyděšené pohledy...

Terka není fanynkou Doctora Who, ale přesto jsem ji přesvědčila, aby se mnou zašla alespoň na pár akcí, které se točily právě okolo tohoto ohromujícího doktora, který vlastně ani není žádný doktor.

Vyrobily jsme si Doctor Who tašku na workshopu k tomu určenému (no dobře, já jsem si vyrobila Doctor Who tašku, Terka si vytvořila Sherlockovskou). Naučily jsme se (hodně nadsazeně řečeno), jak se píše v kruhové galifrejštině na přednášce galifrejštiny pro pokročilé (škoda jen, že jsme nestihly tu pro začátečníky), což mě osobně bavilo strašně moc! Odseděly jsme si naprosto šílený kvíz o Doctorovi Who, ze kterého jsem věděla asi tak tři otázky a cítila se jako naprostý pozér, který vlastně ani neví, kdo ten Doctor byl. Doctor who?

Krom navštěvování různých přednášek, workshopů a podobných šíleností jsem si stihla koupit i pár suvenýrů týkajících se Doctora - Tardisové náušnice, knihu, ve které vystupuje "můj" (tedy desátý) doktor a Rose a pár placek.

 

Ač jsem původně jela na akci hlavně kvůli Sherlockovi, protože tuhle postavu (a hlavně BBC seriál) miluju celým svým srdcem, musím říct, že mě celá atmosféra hodně stáhla i na vlnu Doctora, kterého mám také v oblibě, ale mnohem kratší dobu než Sherlocka (což, musím uznat, je velká chyba a škoda). 

Po celé škole se pohybovaly přímo zástupy lidí převlečených za různé postavy z Doctora Who, byli tu desátí i jedenáctí doktoři, pár Tardis, River Songs, a dokonce K9 nebo třeba dítě ala "Are you my mummy?" a spousta dalších, kteří si na tom očividně dali hodně záležet a vypadali úžasně!

Ač jsme nakonec v budově gymnázia strávily dohromady nějakých 16 hodin (od desíti od rána do dvou do noci), zůstala ještě spousta věcí/lidí/místností, které jsem nestihla pořádně prozkoumat, což se dá vnímat jedině jako plus, protože tu opravdu bylo co dělat!

Původně jsem se trošku bála, že tu třeba bude nuda nebo že ty přednášky budou stát za papuč, ale nakonec to byl opravdu úžasný víkend! Díky Terezce, úžasnému Sherlockovi a Doctoru Who, organizátorům a skvělé přátelské atmosféře, která celou dobu na Whoconu panovala.

Po velmi pozdním návratu jsme si s Terkou ještě lehce pokecaly, pozlobily kočku a šly naprosto strhané spát. V neděli jsme si nakonec odskočily ještě na jednu poslední Sherlockovskou přednášku a poté se už vypravily na kafíčko do Dobrovského, kde se k nám po chvíli připojil také Vojta. Tyhle okamžiky byly úžasným zakončením už tak dost skvělé akce, protože jsem oba moc ráda viděla, stihli jsme si popovídat o všem možném od knih přes seriály až po naprosté kraviny, a já jsem tak odjížděla domů se skvělým pocitem z dobře strávených dnů v úžasné společnosti.

Takže pokud se budu příští rok zase rozhodovat, jestli mám nebo nemám jet na Whocon/Sherlocon, odpověď je rozhodně ANO. Děkuju, Terezko!