V listopadu jsem si koupila pouze tři knihy, takže se dá říct, že jsem byla víceméně hodná. Možná předzvěst mnohem inkoustovějšího prosince?
Vypravila jsem se na film Fantastická zvířata a knihu jsem musela mít také. Její provedení se mi hrozně líbí. A Mlok a jeho příběh byl super.
Hraničářův učeň mě baví a tak průběžně doplňuji svou skromnou sbírku této série. Jednou ji budu mít celou!
Stránky světa proletěly blogosférou a zdálo se, že je čte snad každý. Mě také zaujaly, ale zatím jsem se k jejich přečtení nedostala, tak nevím, jestli se mi budou líbit. Co vám?
Stihla jsem přečíst dohromady pět knih. Nic moc, ale když si vzpomenu, kolik se toho v listopadu dělo, jsem ráda aspoň za tohle.
Hned po koupi jsem si také Ledovou zemi přečetla. A byla jsem jako vždycky nadšená. Díl to byl trošku drsnější, ale to samozřejmě vůbec nevadilo. Líbí se mi, jak se postavy postupně vyvíjí a proměňují, jak zažívají své slabé chvilky a bojují sami se sebou i s okolním světem. Myslím, že Halta s Willem i ostatní čeká ještě dlouhá cesta. Sama jsem zvědavá, kam dojdou. Neříkejte, tentokrát se nechám překvapit.
Skleněné děti byly jen takovou drobnou večerní chuťovkou v mlhách zahaleném listopadu. Dětský příběh pro děti - nebo pro mě - se mi líbil. Knize nechybělo napětí a tajuplnost, byla v ní skryta jakási strašidelnost a dětská sveřepost. Staré budovy mají své kouzlo a skýtají v sobě mnohdy velmi temnou a rozporuplnou historii. Tady tomu nebylo jinak. Jestli máte rádi takové příběhy pro menší, klidně knihu zkuste. Já zklamaná nebyla.
Gaimanova Kniha hřbitova měla možná pomalý rozjezd, ale nakonec mě opravdu chytla za srdce. Příběh malého chlapce, kterého hřbitov přijme pod svou ochranu, mě dojímal a dokázal mě i rozesmát. Nápad s různými Jacky (Jack of all trades) byl pozoruhodný a náležitě sem zapadnul. Líbily se mi Bodovy schopnosti a to, jak dokázal splynout s hřbitovem. Jeho přátelé byli všemi mastmi mazaní a dělali pro něj vše, co bylo v jejich silách. Hřbitovy jsou vlastně velmi speciální, jsou totiž plné lidí ze všech možných koutů světa a dob. Když spojíme všechnu tu moudrost a zkušenosti, dost možná se tu najde ta nejlepší škola života, jakou si můžete přát. A nebo ne? Nerada bych prozrazovala, pokud jste knihu nečetli, ale při jejím dočítání jsem zažívala opravdu rozporuplné pocity. Skoro jako by byla navržena přesně pro mě a já ji přečetla v ten dokonalý okamžik. Číst ji kdykoliv jindy, nebylo by to ani trochu tak výstižné. A o to silnější zážitek jsem si z ní odnesla. Máte rádi Gaimana? Přečtěte si Knihu hřbitova.
Zahradu už jsem vychvalovala v minulém článku (recenze) a není snad nutné příliš mnoho dodávat. Velmistr se mi líbil. Kniha ve mě vzbudila všechny možné i nemožné emoce a já si ji dál v sobě nesla několik dlouhých týdnů. V průběhu dnů jsem nad ní přemýšlela a stále se v myšlenkách vracela k jednotlivým postavám a promlouvala s nimi. Téměř žádná kniha na mě nemá takový účinek jako právě tato série. O to větší vzácností to je díky tomu, že vím, jak skvělou a naprosto úchvatnou osobou je její stvořitelka. Znovu ti tedy, naše drahá Jani, děkuji za možnost si přečíst Tvou Zahradu. Pozdravuj ode mne Toma.
Měsíc jsem završila Sherlockem. Nepřečetla jsem knihu celou, chraň Bůh, pouze úplně první příběh, který byl o Sherlockovi napsán, tedy Studii v šarlatové (A Study in Scarlet). Samozřejmě se mi to líbilo, bylo hezké pozorovat znovu seznámení Johna a Sherlocka a jejich první společný případ. Za mě ovšem příběhu dost ubrala část, která popisovala předchozí život vraha. Nebavilo mě to a tak nějak jsem se v tom ztrácela. Kdyby tady celý ten příběh byl shrnutý v pár větách nebo odstavcích, byla bych spokojenější. Kniha je příliš těžká na to, abych ji sebou tahala všude možně, takže se její čtení dá limitovat jen na určitá místa a denní dobu. Přesto doufám, že se brzy k Doylovi zase vrátím a přečtu si další střípek ze života Sherlocka.
Pro dnešek vše - 3 nové a 5 přečtených. Dohromady jsem zdolala 1117 stran. A jaké knihy jste přečetli vy? Co říkáte na ty mé?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář potěší. Děkujeme :)