Knižní říjen s Veru

Říjen jsem pojala víceméně tematicky. Navymýšlela jsem si knihy, které bych si ráda přečetla v období podzimu a Halloweenu (a sepsala o tom také článek) a docela pevně jsem se držela plánu.

V říjnu jsem si koupila 6 knih (dvě anglické a čtyři české) a jednu jsem dostala přímo od autorky.

K nádhernému vydání Maskerade jsem se ještě nedostala, ale myslím, že brzy nastane čas na dalšího Pratchetta a já zase navštívím naše drahé čarodějky.

 

V roce 2016 se mi ponečně poštěstilo si zavčas koupit Gaimana a jeho The Graveyard Book. Objednala jsem si na BookDepository jiné vydání, ale bohužel dorazilo tohle. No co se dá dělat, taky není nejhorší, ač nevypadá tak hrobařsky jako to mnou zvolené.

Věděla jsem, že bude tenhle Burton spíše jen taková chuťovka, ale přesto jsem jej v rámci té podzimní tematičnosti objednala.

Skleněné děti byly spíše takovým náhlým popudem. Při vybírání na MegaKnihách se mi zalíbily a čirou náhodou mi upadly do košíku.

Věděla jsem, že si chci přečíst knihu V lese visí anděl, takže jsem moc nelenila a rychle si ji koupila, než by mě to nadšení přešlo.

Už jsem loni četla Příšerné příběhy vánoční a ty mě nezaujaly, ale chtěla jsem tomu dát ještě jednu šanci s těmi Z temného tunelu.

No a nakonec série Zahrada a její nový díl Velmistr. Jana Richterová byla zlatá jako vždycky a jeden výtisk mi poslala na recenzi (zde). A bylo to skvělé jako vždycky!

V říjnu mi přibylo 7 nových knih a 7 jsem jich také přečetla, takže to nakonec bylo krásně vyrovnané.

Měsíc jsem začala klasikou To Kill A Mockingbird, kterou jsme si s holkami přečetly v rámci knižního klubu. Kniha se mi opravdu líbila, ač její čtení bylo dost pomalé. Příběh mě jaksepatří zasáhl a jsem moc ráda, že jsem dala autorce šanci. Myslím, že je to příběh plný úžasných a hlavně hlubokých myšlenek, ale také komických momentů. Líbilo se mi vyprávění z dětské perspektivy, které událostem dodávalo na opravdovosti. Kniha byla díky dvěma hlavním hrdinům krásně bezprostřední a upřímná. No a jejich tatínka jsem si hned zamilovala. Takže pokud jste nečetli - rychle do toho, stojí za to!

Mám ráda Burtonovy filmy a tak jsem tak nějak věděla, co od téhle knížečky čekat. Příběhy samozřejmě pokulhávaly co se dějovosti týče, ale tak nějak to vynahrazovaly potemnělé ilustrace. Jako celek to hodnotím jako jakousi ozdobu na hodinku pročítání, ale nepřišlo mi to nijak zvlášť světoborné. Pokud máte ale Burtona rádi, pak určitě Ústřičkovu smutnou smrt omrkněte. Možná vás zaujme. Škoda jen že není trošku delší. Na okamžiky morbidnosti se však hodí dokonale.

Už kdysi jsem zkoušela The Halloween Tree od Bradburyho v rámci Halloweenu přečíst, ale tenkrát to nějak nedopadlo. Doufala jsem, že to bylo také mou angličtinou, a že to bude časem třeba lepší, tak nějak více stravitelné a pochopitelnější. No, možná to bylo o kapku lepší, ale obávám se, že tady by mi žádný level angličtiny nepomohl. Kniha mě zkrátka nechytla. Nebylo to špatné. Jakýs takýs nápad to mělo. Nádech tajemna a děsiva také. Ale prostě mě to nebavilo. Dočetla jsem, odložila a vracet se k ní (asi) nebudu. 

Před nějakým časem jsem četla první díl této série a připadalo mi, že uzrál čas na to zkusit pokračování. Mlžný skotský ostrov přecejen zní patřičně podzimně a tajuplně. Detektivky miluji, ale u Petera Maye nějak nevím. V jeho knihách jsou určité prvky, které mi nesedí. Není to tím, že by zápletka byla špatná. To není. Ani mi nevadí jednotlivé postavy. Spíše tak nějak ty interakce mezi nimi. Kniha je svým způsobem těžká. Je napuštěná smutkem a odříkáním. Je v ní dlouho ukrytá touha a zmatek. A já se většinu času takovým tématům ve čtení vyhýbám. Tady to nejde a je to znát. Takže ano, sérii určitě dokončím. Ale kdy, to opravdu nevím. Nespěchám na poslední díl. A budu ráda, až budu mít dočteno. Pokud vám ovšem takováto vztahová zatíženost nevadí, směle do toho, zkuste Muže z ostrova Lewis.

Konečně jsem se odhodlala a přečetla jsem něco od Kinga. Rozhodla jsem se pro lehce psycho Carrie, na níž mě mimo jiné lákala její relativní krátkost. Z minulosti jsem věděla, že mám se čtením tohoto autora problémy. Snad je to tím, že nejsem zvyklá na jeho styl psaní. Působí na mě tak nějak ztěžkle. Ale Carrie fungovala dobře. Příběh se mi líbil. A ač jsem celou dobu věděla, jak to dopadne, King mě udržoval napjatou a jako na drátkách. Svým způsobem jsem fandila Carrie a spolu s ní odsoudila její město, které ji nikdy nepřijalo. Ale v její blízkosti bych se určitě ocitnout nechtěla.

Jak jsem již říkala, po nepříliš dobré první zkušenosti s autorem jsem se rozhodla mu dát druhou šanci a jsem vlastně ráda, že jsem to udělala. Tentokrát to bylo mnohem lepší. Kniha se mi líbila. Některé Příšerné příběhy z temného tunelu byly slabší, jiné mě zaujaly více. Opravdu z nich sálala jakási příšernost a na mě při čtení dýchla určitá nechutnost. Příběhy byly smrtonosné a žalostné. Nebylo v nich zbytí a občasná osudovost až ironie si mě hravě získaly. Celou dobu jsem s napětím čekala, co se vyklube z celého příběhu v kupé. A dopadlo to tak nějak tak, jak jsem čekala, ale vlastně to vůbec nevadilo. Úžasné bylo, že jsem knihu probírala na knižním klubu, poté běžela nočním městem na vlak, nasedla na něj a v polovině čtení - a ještě předtím, než jsme vůbec vyjeli ze stanice - vlak potemněl, jakýsi muž zhasnul motor a já jen oněměle čekala, zda si pro mě přišla ona dáma v bílém z této knihy. Krásné, jak se to někdy sejde. Že by osud?

V létě jsem si koupila Muřinoha a Krchomilku a připadalo mi, že říjen je skvělý měsíc na to se s nimi sejít na stránkách knihy. Jednalo se spíše o takovou dětskou oddechovku, které já mám ale ráda. Kniha se mi líbila. Byla správně praštěná, ale podle mě měla i smysl. Líbil se mi humor v ní a to, jakým způsobem zde pracoval autor s jazykem a různými příslovími. Fandila jsem Krchomilce a jejímu malému kamarádovi až do poslední chvíle a čekala, co se z toho celého vlatně vyklube. Jestli máte rádi příběhy pro děti tohoto typu, knihu určitě doporučuji. 

Pro dnešek tedy vše. 7 nových knih, 7 přečtených. Celkem přelouskaných 1534 stran. Slušné. S říjnem jsem byla spokojená. Hlavně jsem ráda, že mi vyšlo to tematické čtení. Knihy do onoho pochmurného podzimního počasí skvěle zapadly a četly se jedna báseň.