Veru na scéně

Ahoj, jmenuji se Veronika a narodila jsem se 6.2. (někteří z vás možná ví, že Veronika má svátek 7.2., takže to se moc nepovedlo, ale jméno je to fajn, tak co bych si stěžovala). Mezi bloggery budu už starší, chodím totiž na vysokou školu, a to do Olomouce na UPOL, studuji angličtinu a češtinu a k tomu ještě ruštinu a španělštinu, miluju jazyky a až trochu pohnu s tou ruštinou a španělštinou, chtěla bych se dát na švédštinu, protože se mi tenhle jazyk moc líbí a ráda bych ho uměla, zní dost podivně, což je mi sympatické.  Mým snem je číst co nejvíce knih v jejich originále, jak to teď dělám s knihami v angličtině, jednou budu vysedávat v křesle s kávou po boku a číst Astrid Lindgrenovou ve švédštině.

Miluju knihy, to je asi jasné už z toho, že budu psát nějaké články o nich, momentálně čtu hodně ráda severské detektivky (doufám, že už jsou dávno pryč ty doby, kdy se detektivky braly jako pokleslá literatura pro hlupáky), scifi literaturu, psychologickou prózu..., taky mám dost ráda satiru, takže jakákoliv kniha, která má vhodnou dávku humoru a trochu toho stěžování na politiku nebo společnost je u mě vítána (politika je pro mě velice nezajímavé téma, ale jako správný český kverulant ráda čtu knihy, které ji haní). Nevyhýbám se žádné knize snad krom těch hodně strašidelných a horrorových, protože u těch bych se prostě zbláznila strachy. Oblíbení autoři jsou třeba Yrsa Sigurðardóttir, Åsa Larsson, Stieg Larsson nebo v poslední době taky hodně Roald Dahl. Vzhledem k tomu, že knížky musím hodně číst právě kvůli škole a to hlavně českou, anglickou, americkou a všeobecně taky dětskou literaturu, nacházím stále nové oblíbence, kteří se mi líbí a dostávám se tak i ke čtení starších knih, které mi nesednou vždycky, ale někdy taky ano. Na knihy jsem strašně opatrná a myslím, že se o ně starám líp než o sebe, lidem je nepůjčuju (snad krom Adélky, ale ta mi je musí vracet, jinak by viděla ten tanec), protože jsem jednou půjčila svojí spolužačce na základce třetí díl Harryho Pottera a doteď jej nemám zpátky (megera).

Musím přiznat, že taky ráda píšu, dřív jsem psávala povídky, ale potom mi jaksi ubývalo času a sil, takže jsem to na nějakou dobu přerušila (stále čekám na krásný psací stroj, se kterým si budu moct sednout k jezeru u svého letního domku a tam naťukám svou první knihu, tak uvidíme, kdy tato chvíle nastane). Kvůli škole píšu často různé seminární práce a eseje, takže jsem snad úplně nezrezivěla, ale to se ukáže asi až časem.




Samozřejmě mám ráda také ty ostatní věci jako třeba hudbu, jsem písničkářské dítě, už odmala nám doma vyhrával Jarek Nohavica a Karel Kryl, později mě maminka přivedla i na Tomáše Kluse (dávno předtím, než ho lidi tak obdivovali jako dnes a cpali se všichni na koncerty), potom z českých kapel miluji také Kryštof a z dřívějška UDG, kteří si to u mě však pokazili posledním albem, takže si od nich dávám pauzu. Ze zahraničních mám ráda třeba Muse nebo Billy Talent a takové ty né moc tvrdé, ale ne přesládlé kapely, nejsem v tom moc zběhlá, takže většinou poslouchám spíš soundtracky ze seriálů, které sleduji a vybírám si písničky po jedné, ne po celých albech.

Poslední dobou mi přibyla další záliba a tou je posílání pohledů do celého světa, i když většinu těch, co si koupím, si nechávám pro sebe, protože jsou moc pěkné. Taky jsem začala trávit víc času zvelebováním naší zahrady, zatím jsem se pustila do takových těch lákavých plodin a rostlin jako jsou bylinky, jahody nebo chilli papričky, možná se jednou dostanu i k těm méně chutným.


Na seriály se dívám celkem dost, většinou jich sleduji tak deset, takže by to bylo nadlouho, ale ráda přijmu jakékoliv návrhy na nové názvy, protože jich nikdy nemám dost. Z herců miluji nejvíce Johnnyho Deppa (jako moje maminka) a mám ráda filmy od Tima Burtona a všeobecně také animáky, nesleduju horrory, protože se už pár let až příliš bojím a nechci si hrát na hrdinu a pak nejít v noci na záchod (pro mou obranu ho máme v přízemí a já spím v prvním patře, dlouhá cesta plná duchů a vrahů, na můj vkus).




Miluju fialovou (už dlouho, když jsem s tím začínala, byl problém sehnat aspoň dva druhy fialové tužky a pro triko jsem musela oběhnout pět obchodů, teď má na sobě fialovou každý a připadá si strašně cool, ale mé důvody byly jiné než pouze módní trend, Adélka ví), zbožňuju jídlo a ráda také vařím a peču. mám doma jednu slečnu rotvajlerku, dvě kočky (jsem kočkomil, se stoupajícím počtem lidí co kočky nenávidí, už pomalu vyhynulý tvor) a taky anduláka Rozárku. Ještě nedávno jsme měli pejsky dva, maminku s dcerou, ale ta starší už byla bohužel stará a nechtělo se jí už tady poflakovat, tak se na nás vykašlala. Jedna naše kočka
se jmenuje Nela a je to ta nejprotivnější kočka, jako jsem kdy potkala, ta druhá je Bambula, a adoptovala si nás, jednou moje sestra otevřela dveře a ona prostě vešla dovnitř a odmítala odejít, je krásná,protože vypadá jako plyšák a všichni ji bezmezně milujeme (krom Nely), z nikoho si nic nedělá a všichni se jí vnucují (včetně psa a ptáka). Bydlím na vesnici v domě se dvorem a zahradou a za bydlení v bytě bych to nevyměnila, kdybych si však měla vybrat město, kde přebývat, asi bych zvolila Olomouc, protože ji miluji, už jen ty úzké kamenné uličky, na kterých si vždy lámu podpatky a pomalu i nohy jsou prostě dokonalé, miluju kávu, pivo a čokoládu, sovy a ježky.


Mám ráda zvuk deště, ale když prší, jsem smutná, že nesvítí slunce. Miluji Vánoce, ale nemám moc ráda zimu. Vždy se nemohu dočkat toho, jak kniha dopadne a když ji pak dočtu, jsem smutná a nechci číst nic jiného. Nejsem už dávno dítě, ale miluju pohádky a příběhy pro děti. Mám ráda lidi, ale většinu času trávím sama (=s knihou). Ráda jsem doma sama v klidu (= s knihou), ale tak po pár hodinách se začnu nebezpečně často ochomýtat kolem dveří a volám mamince, když už přijde z práce a jestli se na mě těší. Ráda chodím na různé výlety a poznávám nová místa, ale ztratím se i ve svém vlastním městě (= Olomouc) a kdyby mě někdo zamotal, doteď bych se možná ztratila i přímo tam, kde bydlím (je tu asi tak pět set domů).

Všeobecně prostě ráda trávím čas tak s dvěma lidmi (jedním z nich je Adélka, nečekaně, druhým můj přítel informatik), s knihami, s jídlem, se svou pohodlnou postelí... Myslím, že jsem celkem společenský člověk, ale seznamování je pro mě trochu problém, takže to většinu času nejde poznat. Krom mých zálib a pohodových vlastností jsem taky velký antitalent na cokoliv pohybového, především sporty (osobně to dávám za vinu tomu, že nemám prostorové vidění, ale možná jsem jen hooodně nešikovná), nejde mi cokoliv, u čeho se musím pohybovat v prostoru, můj poslední sportovní počit byla zkouška laser game v Olomouci, po třech minutách hry jsem vrazila do zdi, kterou jsem přehlédla, celý víkend jsem pak kulhala a nohy a oko jsem měla modrofialové, od té doby jsem nesportovala. Krom spousty dalších věcí miluju taky levanduli.

Očekávám zázraky, takže mi při tom trošku pomozte. :)