Emmy Laybourne - Monument 14

Název: originál Monument 14, česky Monument 14
Autor: Emmy Laybourne
Rok vydání: originál 2012, česky 2013
Počet stran: 292
Žánr: dystopia, sci-fi

Této knize jsem se momentálně nemohla vyhnout na žádném blogu a stále se její název okolo mě opakoval, takže mi bylo jasné, že si ji taky chci přečíst a po chvíli pocitu, že chci to přerostlo v že musím, takže jsem po ní skočila jak rychle to jen šlo a řekla bych, že jsem dobře udělala.
Ze začátku jsem měla trochu strach, to musím uznat, přece jenom je tu parta mladých lidí a i když i já jsem mladá, nejsem až tak mladá jako oni a bála jsem se, že se to strhne v nudnou frašku plnou stereotypů a scén jako z amerického filmu (jsem zvědavá, jak se podaří film podle této knihy, snad to nepokazí). Nakonec mi ale po chvíli došlo, že vlastně vůbec nevadí, že jsou tu zase takové ty typy postav, jako v jiných knihách,  je tu nejhezčí holka ze školy a její sportovec a taky jeho kamarád sportovec, šprt, skaut, pár otravných dětiček, holka, která je věkově dítě, ale předvádí se jako mladá slečna a chce být viděna... Ale to je právě ono. Bylo to realistické. Krom té katastrofy, ta byla trochu nevšední, to uznávám. Nemohli sem nacpat kosmonauta, který miluje kočky a albínku, která je navíc taky nymfomanka, to by bylo příliš mimo. Obyčejné postavy v neobyčejných situacích a chvílích. Líbilo se mi to.
Strhne se katastrofa, začne to velkými kroupami, které ničí vše, čeho se dotknou, děti zrovna jedou ve dvou autobusech do školy, mladší a starší, hrstka jich přežije cestu plnou deště krup a řidička autobusu je velmi zajímavým způsobem dopraví do velkého supermarketu a nechá je tam s tím, že jde najít pomoc. Po chvíli se ke kroupám přidá ještě zemětřesení způsobené jakýmsi mega-tsunami, jestli to chápu správně a aby toho nebylo málo, nad městečkem pluje tmavý mrak, který je plný škodlivých látek, na něž lidé reagují všelijak, od neplodnosti až po smrt.
Přeživší si obchod zařídí, jak je to jde, aby to bylo pohodlné a taky výhodné. Vzchopí se a je tu pár velmi silných osobností, kteří podporují zbytek, hlavně některé prcky, kteří to ze začátku berou velmi tragicky - a kdo by se jim divil.
Příběh je vyprávěn z pohledu Deana, který má v hrstce lidí svého mladšího bratra Alexe a je zamilovaný do krásné Astrid. Krom nich je tu například sportovec Jake, skaut Niko, drobečkové Chloe, Max, Batiste, vyspělá ale ne dospělá Sahalia a pár dalších. Myslím, že jich bylo takových patnáct, jestli se nepletu.
Je tu plno napětí, řevu, pláče, smrti, zranění, jídla, nějaké to pití a taky kapka drog... Skupinka zažívá vypjaté situace, z očí do očí spatří smrt, utrpení, ale taky lásku a přátelství. Dělají, co je v jejich silách, aby přežili a aby se navzájem ochránili, i když ne vždy je to snadné a Osud jim staví do cesty mnohá úskalí, která testují jejich charakter a náturu.
Autorka používá velmi jednoduchý jazyk, je to prosté a snadno čitelné, takže jsem to měla opět sfouknuté za pár hodin a neměla důvod přestat nebo to nějak zvlášť přerušovat, prostě jsem si to rozdělila na dvakrát pár hodin a bylo to, ne že bych si stěžovala... Mám příběhy z první osoby ráda, protože jsou takové dost osobní a taky hodně specificky popsané a to je  zajímavé. Myslím, že vzhledem k tomu, kolik tu bylo postav, by bylo velmi velmi zajímavé, kdyby to bylo i z pohledu více lidí. Třeba aspoň dvou dalších lidí, úplně vidím takové to, jak by to viděli úplně jinýma očima než ten první vypravěč a navzájem na sebe hnojili... Ale Dean nebyla špatná postava pro vypravěče, byl to chytrý kluk, trochu zmatený a ne úplně bezchybný, ale to ničemu nevadilo.. Kupodivu tu nebyla postava, kterou bych musela nenávidět. Nevadila mi příliš Astrid, ani Jake, ani Niko a dokonce ani Sahalia. Každá osoba tu měla svou vlastní malou a zároveň velkou úlohu a dohromady to byla taková skládanka jmen, osudů, životů, pocitů...
Ke konci tu bylo pár věcí, které jsem opravdu nečekala, něco z toho mě rozesmutnilo, něco spíše dojalo, prozradit to nemůžu, to bych byla obviněna z přílišného spoilerství, přečtěte si to a beztak uhodnete, co jsem měla na mysli. Těším se na další díl, protože jsem opravdu zvědavá, jak se toho autorka chopí a jestli bude dál vyprávět příběh jedna osoba nebo například dvě a které (mám své typy a celkem si věřím, že to takto bude, tak uvidíme, jak moc se pletu). Byl to prostě příběh o něčem, co působí nemožně, ale možná že to až tak sci-fi není a s tím, jak vypadá náš svět dnes, by tohle jednou mohla být i pravda. Bohužel.

V dálce nad horami se zvedal černočerný oblak, vířil ve vzduchu jako pentle. Stoupal a stoupal, až dosáhl na mraky, pak se roztáhl po obloze a utvořil trychtýř. Jako by se po obloze rozléval inkoust. Kalhoty nasávaly vlhkost z krup, dolní lemy jsem měl úplně promáčené. Bylo mi to jedno. Černý mrak rostl a rostl, až se do temnoty ponořil celý horizont.

Hrdlo, tělo i mysl mě bolely. Měl jsem pocit, jako bych hořel. Všechno mě svědilo, až jsem toužil někoho zabít. Opravdu jsem po tom toužil. Chtěl jsem někoho zabít a ten někdo, koho jsem chtěl zabít, byl Niko. 

Edit: dnes jsem se zaposlouchala do písně Radioactive od skupiny Imagine Dragons a v mnohém mi to připomnělo právě tuto knihu, takže jako takový bonus přidávám video :)