Kendare Blake - Dívka z nočních můr

Název: originál Girl of Nightmares, česky Dívka z nočních můr
Autor: Kendare Blake
Rok vydání: originál 2012, česky 2013
Počet stran: 285
Žánr: sci-fi, mystery, fantasy

Po prvním dílu Anny jsem hned sáhla po druhém, takže jsem nemusela nijak napjatě čekat. Po pravdě jsem byla zvědavá, co se bude dít, snažila jsem se v tom dopředu nerýpat a nevyptávat se ani nečíst žádné spoilery, takže jsem nevěděla, co v druhém dílu Anny bude a jestli ji Cas nakonec získá zpátky nebo ne...
Od Annina "odchodu" uplynulo šest měsíců, Cas je stále v Thunder Bay (Ontario) a stále mu po boku stojí jeho kamarád čaroděj Thomas a kamarádka Carmel. Cas se rozhodl dokončit v Thunder Bay školu, z které mu zbýval asi rok a půl hrubým odhadem, poprvé ve svém životě má přátele a poprvé v životě pocítil lásku, škoda jen, že je pro dívku, která je už desítky let mrtvá, a právě trpí někde daleko od něj...
Ostatní chtějí, aby Cas dál vedl svůj život, nikdo si nemyslí, že je dobrý nápad snažit se Annu vrátit, samozřejmě by si přáli ji zachránit (alespoň Carmel a Thomas určitě), ale nikdo z nich si nemyslí, že by nějaká záchrana měla vůbec smysl (a ti co ví, že možná měla, o tom nemluví). Cas se tak nějak snaží přežívat, ale je na tom opravdu bídně. Aby toho nebylo málo, začne se mu Anna zjevovat, což není dost dobře možné, ale on ví, že to není jen jeho velká představivost, že Anna tam opravdu je a snaží se mu něco říct. Snaží se mu naznačit, aby ji zachránil. A on se tohoto úkolu nakonec zhostí a rozhodně se Annu přivést zpět. Ukáže se, že jeho athame není jen obyčejný nůž a že se okolo něj váže opravdu dlouhá a zajímavá historie, ve které figuruje jistý tajuplný spolek Biodag Dubh, který možná ví něco o tom, jak by se mohl Cas vyloupnout v pekle... Povede se mu Annu zachránit? Doufala jsem, že ano...
Tak nějak mi útrpný Cas sedí mnohem víc než Cas, který se nechce vázat a nedělá si přátele ani nepodporuje žádné vztahy, protože nic přece nemá cenu, když žije mrtvými. Carmel mě stále tak trošku štvala a pořád na mě působilo, že mezi ně vlastně nepatří a jen se tak nějak vtírá a čeká na svůj příhodný únik, který se jí nakonec málem povedl, čímž u mě ještě o pár kapek krve klesla v ceně. Thomas je pořád stejný podivín zamilovaný do královny školy, ale v tomto díle se projeví jeho dobrá duše a vnitřní statečnost a je opravdu dobrým přítelem Casovi, který bojuje za "svou" Annu.
Objevují se zde nějaké dříve jen okrajově zmiňované postavy a některé úplně nové, Jestine nebyl zrovna můj miláček a Gideon mě taky trochu štval...
Jsou zde některé opravdu fajn momenty jako třeba komunikace s Annou pomocí bubnů z lidské kůže nebo průchod přes Les sebevrahů, který se nechová zrovna přátelsky ke svým živým návštěvníkům. Z oné "sekty" jsem nebyla tak úplně odvázaná, ale vlastně mi to až takový problém nedělalo...
U prvního dílu jsem měla pocit, že mě tam tak nějak nemá co překvapit, že tam je prostě krásná silná dívka jménem Anna, ti dva se zamilují a ono se jí nakonec něco stane a jejich láska bude napadrť a měla jsem pravdu. Ale tady jsem si nebyla jistá, zda se autorka nad Annou smiluje nebo to dopadne celé úplně na pytel. Byla jsem napjatá a bylo úplně jedno, že šlo o nějaké to young adult čtení, které baví 14leté dívenky, mě se tahle pohádka prostě líbila a basta.
Postavy nejsou vůbec špatné, autorčin styl mi nedělal problém, mělo to pro mě nějaké děsivé části (mě stačí opravdu málo), nějaký ten nádech tajemna, napětí, dojetí, lásku, vztahy, vlastně tam nic nechybělo, prostě pár opravdových kamarádů se rozhodne, že nakouknou do pekla, a při té příležitosti z něj vytáhnout jednu krásnou vražedkyni v zkrvavělých šatech... A já jim tohle všechno prostě přála.

"Každý má být jiný. Napadlo tě někdy, že protiklady se přitahují?"
"To je řečí na někoho, jehož poslední přítelkyně zemřela v roce 1958," namítne Thomas a pak se schová za plechovkou limonády.

Anna vletí do kruhu, jako kdyby ji Thomas vytrhl z jiné dimenze. Prorazí vzduch mezi námi, je to jako sonický třesk, a dopadne na nějakou neviditelnou plochu metr nad zemí. Není to ta tichá dívka v bílém, kterou Thomas přivolával, ale bohyně s černými žílami, monstrózní, nádherná a prosáklá krví. Vznáší se za ní mrak černých vlasů a mně se točí hlava. je přímo přede mnou, potřísněná krví, a já si chvíli ani nemůžu vzpomenout, co a proč jsem jí měl říct. Ze šatů jí odkapává krev, ale nedopadá do hlíny, protože ve skutečnosti v těch místech nad zemí vůbec není.