Alan Bradley - Koláč s kapkou jedu

Název: The Sweetness on the Bottom of the Pie, česky Koláč s kapkou jedu
Autor: Alan Bradley
Rok vydání: originál 2009, česky 2011
Počet stran: 317
Žánr: detektivka

Hned zpočátku chci říct, že kniha mě hodně zaujala svým obalem, a taky anotací a doporučením na nějakém blogu, ale to je teď vedlejší. Našla jsem si různé anglické obálky a jsem unešená, hlavně ta modrá je parádní a škoda, že nemáme i takovou, i když ta naše je super. No jen se na to podívejte, všechny ty obálky jsou naprosto úchvatné, ty barvy, motivy na nich, skvěle se hodí ke knize, takže nejsou jen hezké ale nesmyslné, jsou opravdu skvělé. Tohle je první kniha ze série Případů Flavie de Luce, zatím jich autor napsal tuším šest a u nás má brzo vyjít druhý díl.
Není to moc profláklá kniha a taky je to autorova první (a to ji prosím pěkně napsal v sedmdesáti - stále mám ještě na svůj debut čas), odehrává se v Anglii někdy v polovině minulého století a děj se točí okolo domu, nebo spíše jakéhosi paláce nebo co, kde žije rodina de Luce, která má velmi zámožné a známé předky a má určité jméno. Celý příběh vypráví dívka jménem Flavie, která má otce (maminka jí údajně zemřela v horách), dvě starší sestry, které jí ničí život (a ona jim to mileráda vrací), jedenáct let a její největší láskou je chemie, ale žádné čtení encyklopedií pro děti a sledování pořadů v televizi, Flavie má svou vlastní chemickou laboratoř a o jedech toho ví tolik, že by dokázala rychlostí blesku zabít celou Anglii, kdyby zrovna měla slabý den, jinak by toho dokázala ještě o mnoho víc.
Jen něco malinko k ději. Na prahu domu najdou de Luceovi nejdříve mrtvého ptáka, který má známku napíchnutou na zobáku, Flaviin otec je známý filatelista, zhrozí se a známku rychle odnese. Tutéž noc slyší Flavia hovor, odhalí, že je to otec s nějakým mužem a zdá se, že si pro něj přišla dávná minulost, možná dokonce někoho  zabil, alespoň on je o tom pevně přesvědčený. Flavii nachytá u špehování jejich starý sluha, Dogger. Když se později k ránu Flavie vzbudí, zjistí, že na zahradě v záhonu něco leží, přijde akorát, aby si vyslechla smrtelná slovo onoho muže z dřívějšího hovoru, který po zvolání "Vale!" vydechne naposledy. Je samozřejmě zatčen otec Flavie a ona se zuby nehty snaží vyřešit, co se vlastně stalo, mezi čímž stíhá i trápit své sestry, pracovat v laboratoři a projíždět se na svém milovaném kole.
Flavie je chytrá, dokonce extrémně chytrá, má toho dost načteno, ví spoustu věcí, které o kterých se některým nám dospělým ani nesnilo a také je velmi tvrdohlavá, takže když se rozhodne, že celou tu záhadu okolo otce a mrtvého muže vyřeší, taky to udělá. Zahrnuje to vloupání, krádež, spoustu údivu, lží a dokonce únos a téměř její smrt, ale nakonec opravdu na vše přijde a předběhne tak policisty, kteří jsou tak trochu natvrdlí, jak už to v knihách bývá.
Líbí se mi zápletka, je zajímavé, že hrají velkou roli známky, nikdy jsem dost dobře nechápala, proč lidé sbírají tyhle malé barevné papírky po arších a jsou z nich celí vedle, pan Bradley mi tenhle závoj trochu poodhalil (nechápejte mě špatně, stejně budu dál sbírat jen knihy, ale stejně...). Mám ráda Anglii, takže jsem uvítala i prostředí. Dokonce ani to období mi až tak nevadilo, ono by to stejně nebylo o tolik odlišné. Líbilo se mi sledovat Flavii a její boj se sestrami, já jsem na tady ty sourozenecké vztahy v knihách atd. celkem vysazená a vždycky je to dobrá změna, když se postava více zaobírá bratrem nebo sestrou než klukem od vedle, jehož jméno si píše do deníčku.

Neřekla bych, že musí dílko nutně číst mladší čtenář, jen proto, že je zde jedenáctiletá Flavie, právě naopak, podobně jako Meggie z Inkoustového srdce, i ona je mnohem vyspělejší, než by se dalo odhadnout z jejího věku, má všech pět pohromadě a je to velice zajímavá postava a skvělý vypravěč. Líbí se mi Flaviina povaha, nemám samozřejmě ráda příliš namyšlené lidi, ale pokud má někdo filipa, tak je fajn, když si to umí uvědomit a nemá problémy se sebedůvěrou, a ty Flavie rozhodně nemá. Samozřejmě je podceňována svým okolím, dokonce se jí zdá, že ji nikdo nemá rád (skoro
jakoby génius musel být vždy asociál a podivín. Ale ono to tak asi opravdu je, že?). Nedá se říct, že je Flavie mladý Sherlock v sukních, je to jen jeho slabý odvar, ale možná by neměl chuť jí zakroutit krkem, kdyby s ním náhodou chvíli mluvila. Dokonce by mu mohla i něco poradit. Kniha je z velké části vnitřním monologem Flavie, jsou zde samozřejmě dialogy, ale ty jsou spíše v pozadí a méně důležité, Flavie potkává různé lidi a získává od nich informace, ale vše je pro ni jen účelné, chce zachránit otce a tak se ptá, ale je to jediná hlavní postava a je zdaleka ta nejdůležitější. A sama vést knihu zvládá bravurně.
Musím se přiznat, mám pro génie slabost, takže se mi Flavie líbí, ne, není to Lisbeth, žije jinde a jinak, ale přesto si mě získala a těším se na další její příběhy, určitě místním strážníkům ještě natrhne zadek.

Pořád jsem se třásla radostí, kdykoli jsem si vzpomněla na deštivý podzimní den, v němž do mého života vpadla chemie. Zrovna jsem šplhala po regálech v knihovně a předstírala, že jsem proslulá alpinistka, když mi najednou uklouzla noha a na zem vypadl těžký svazek. Jakmile jsem ho zvedla a otevřela, abych uhladila pomačkané stránky, zjistila jsem, že neobsahují pouze slova, ale rovněž tucty náčrtků. Na některých z nich ruce bez těl nalévaly tekutiny do podivně tvarovaných skleněných baněk, které vypadaly jako hudební nástroje z nějakého jiného světa.

Ty oči, modré jako ptáci na porcelánovém servisu, se upíraly přímo do mých, jako by hleděly do nějaké mlhavé, nezřetelné minulosti, jako by mě kdesi hluboko nějak poznávaly.
A pak umřely.
Ráda bych řekla, že mě to hluboce zasáhlo, ale nebyla by to pravda. Ráda bych řekla, že jsem měla chuť utéct, ale nebyla to pravda. Místo toho jsem dychtivě přihlížela a vrývala si do paměti každičkou podrobnost: chvění prstů, téměř neznatelný kovový, bronzový nádech, který nabrala pokožka, jako by na ni přímo před mýma očima dýchla smrt.
A potom naprostá nehybnost.
Ráda bych řekla, že jsem se bála, ale neměla jsem strach. Právě naopak. Tohle byla zdaleka ta nejzajímavější věc, jaká se mi v životě přihodila.