Cassandra Clare - Nástroje smrti 1: Město z kostí

Autor: Cassandra Clare

Originální název: City of Bones

Počet stran: 416

Rok vydání: 2013 / originál 2007

Žánr: Sci - fi, fantasy

Anotace:

Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy a vstoupí tak do světa lovců stínů, bojovníků, kteří mají svět chránit před démony. A už z něj nevystoupí, protože její život se převrátí vzhůru nohama... Co je Clary vlastně zač? Kde se vzaly její schopnosti? A jsou pro ni spíš prokletím, nebo požehnáním? Zábavná, odvážná a neotřelá fantasy slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat.

Mé hodnocení:

Asi jsem od té knihy očekávala až příliš. Do první poloviny jsem se nějak nemohla začíst… pořád se nedělo nic zajímavé a každou chvíli vypustil Jace z pusy nějaký slovo, který se sem tam ani neobtěžoval vysvětlit. 

Ale druhá polovina se mi líbila, začalo trochu akce, Clary se už přestala válet po ošetřovnách a já přišla na to, že je to celkem dobrá kniha. Víly, čarodějové, upíři a spoustu dalších takových polo-démonických stvoření. A to na tom bylo fajn. I přes tolik nadpřirozených bytostí jsem se zamilovala do civila, konkrétně do Simona. Toho sem si oblíbila hned na první straně a přitom nikdo víc lidštější v knize nevystupoval.

Na konci knihy jsem bylo dost zmatená, každý se najednou choval jinak a navíc ty rodinné vztahy, až mě z toho bolela hlava. Takže bych se zmatkař trochu ubrala, ale nebudu spoilerovat.

Shrnu to takhle, četla jsem už lepší knihy, ale taky o mnohem horší. Jen doufám, že další díl bude lepší.

Citace:

"Takže když měsíc ještě není v úplňku, prostě se jenom cítíš trochu vlkovitě?" zeptala se Clary.

"I tak se to dá říct."

"No, klidně si posluž a vystrč hlavu z okna, jestli se ti chce."

Zasmál se. "Já jsem vlkodlak, ne zlatý retrívr."

Clary se usmála. "Piknik? Ale na Cenral Park už je trochu pozdě, je tam plno -"

Mávl rukou. "Víl. Já vím."

"Chtěla jsem  říct zlodějů," dokončila Clary.

"Proto se taky největší drsňáci zdraví pokývnutím a jinak nic neříkají. To pokývnutí znamená 'Jsem drsňák a vidím, že ty jsi taky drsňák', ale nic neřeknou, protože jsou Wolverine nebo Magneto a pokazilo by jim to image, kdyby museli něco vysvětlovat"