Stephen Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě

Název: originál The perks of being a wallflower, česky Ten, kdo stojí v koutě
Autor: Stephen Chbosky
Rok vydání: originál 1999, česky 2012
Počet stran: 232
Žánr: těžko říct, asi román, dospívající hrdina

Už jsem se na to dlouho chystala a jsem ráda, že jsem si knihu nakonec pořídila přece jen v angličtině, protože to takhle bylo super a obálka bombastická (protože co si budeme nalhávat, ta česká stojí za nic). Charlieho příběh bylo těžké číst, ne že by byl použitý nějak složitý jazyk nebo kompozice, ale nebyl to zrovna nejveselejší příběh a to, že byla celá kniha napsaná formou dopisů, jí přidávalo na velké intimitě a o to více působila na mě depresivně, protože to byl opravdu povedený náhled do duše kluka, který na tom není zrovna nejlíp.
Charliemu je na začátku knihy 15 (brzy potom 16) a nastoupí do prvního roku na střední, jeho jediný kamarád spáchal sebevraždu a jeho nejoblíbenější osoba na světě byla jeho teta, která je taky mrtvá, takže se zdá, že Charlie je na všechno sám. Jeho bratr zrovna odjede na univerzitu a sestra má dost starostí se svým klukem a životem a s Charliem nemají nejlepší vztah. Charlie je hned od začátku dobrý pozorovatel a umí zajímavě přemýšlet nad lidmi a jejich osudy, prostě jen chodí po chodbách a pozoruje vše okolo sebe. Hned od začátku jeho studia si ho všimne jeho učitel literatury a začne mu dávat čtení navíc, na které mu Charlie píše i eseje, což je celkem prima, protože mu dává zajímavé knihy a moc se mu to líbí. Z jeho samoty ho vytrhne dvojce lidí, se kterými se seznámí - Sam a Patrick, nevlastní sourozenci. Sam má špatnou pověst ohledně kluků a Patrick zase tajný vztah s Bradem, který se tváří jako největší
machr a heterák pod sluncem. Ti dva ho vtáhnou do jejich party, kde je také Alice, Mary Elizabeth a pár dalších lidí. Charlie se okamžitě zamiluje do Sam, která však kluka má. Tahle parta ho zachrání z jeho ne vždy veselého života a on tak poznává hudbu, společnost, občas nějaké ty drogy, oslavy, alkohol a všechno, co může parta kamarádů nabídnout od prvních polibků až po první rande s Mary Elizabeth. Párkrát zaškobrtne a na čas je i odloučený od svých jediných přátel, ale včas to zvládne napravit svými pěstmi a je znovu přijatý mezi ně. Postupně se ukazuje, co všechno se stalo v Charlieho minulosti a že jeho teta nebyla tak úplně dokonalá. Musí také řešit problémy svého okolí, stará se o svou sestru, když má trable s klukem, a ti dva se sblíží, pomáhá Patrickovi přejít jeho bolest po tom, co se na něj vykašlal Brad, snaží se prostě tu vždy být pro druhé a oni ví, jak hodný kluk to je. Kniha je plná drobných okamžiků a maličkostí z Charlieho života i osudů jeho nejbližších, ať už kamarádů nebo rodiny, a je to zajímavý příběh zhruba jednoho roku v životě lidí a toho, co vše se může během roku změnit, když se člověk "účastní".

Charlie se mi jako postava líbil, nebyl mi protivný a měla jsem ho ráda, byl to sladký a hodný kluk, jeho vyprávění mohlo občas působit až příliš nevinně nebo snad i dětsky, ale vůbec mi to nevadilo, protože on byl vlastně v hloubi své duše takový a odpovídaly tomu i jeho myšlenky, které převáděl na papír a posílal někomu neznámému. Líbilo se mi, že byl Charlie i vzhledem ke své situaci vtipný, myslím, že to bylo z jeho strany nevědomé a byl to jen takový lehký občasný humor, ale rozhodně to vylepšovalo tón knihy. Charlie prožívá lásku, bolest, nové věci, vztahy, proměny, hezké chvilky i ty horší. Čte a poprvé v životě se cítí součástí něčeho. Má své kamarády. Má svého učitele. Má rodinu. Je na tom celkem dobře, i když v hloubi duše ví, že něco je špatně a nebývá na tom pocitově vždycky nejlíp.
Samozřejmě se mi nelíbil jen Charlie, nejvíc jsem si krom něj oblíbila asi Patricka, který byl plný humoru a bolesti zároveň a taky Charlieho sestru, která si také prošla zajímavou proměnou. Ale líbily se mi i Sam a Mary Elizabeth...
Jako (možná) budoucí učitelka, jsem nemohla neocenit vztah Charlieho a Billa, jeho učitele, opravdu se mi to líbilo a byla to názorná ukázka toho, že člověk může být
kamarád i se svým učitelem a není to vždy proto, aby mu lezl do zadku a taky to, že je to oboustranná interakce a nejsou to jen učitelé, co člověka mohou (pokud za něco stojí) něco přiučit, je to i naopak. Taky bych si přála učitele (nebo spíš učitelku), která by mi cpala knihy...
Kniha mi celá připadala velice reálná. Zkušenosti ve škole, s kamarády, s rodinou, vše to bylo přirozené a tak nějak to plynulo. Chvíli jsem se u čtení zasekla asi po první části, protože jsem nechtěla s Charliem tím vším projít, věděla jsem co se stane, protože jsem už viděla film a nebyla jsem z toho dvakrát nadšená (a musím dodat, že jsem moc ráda, že ten film nepokazili, líbil se mi a herci byli skvělí a dobře vyjádřili postavy). Nejvíce mě asi trápila třetí část, ve které se Charlie pomyslně vrátil do stavu, ve kterém byl v té části první, už zase chodil po chodbách a ptal se sám sebe, proč tam ti lidé jsou a kdo má zrovna zlomené srdce. Akorát tentokrát to bylo ještě horší, protože už znal Sam a musel brouzdat chodbami bez ní a bez Patricka, což bylo nesnesitelné.

Celý příběh dobře vyjadřoval to, jak důležití lidé okolo jsou a jak mohou někdy člověka doslova zachránit před jeho zkázou, jak moc mohou něčí život změnit třeba jen dva lidé, nebo klidně i jeden... Měla jsem radost, že byl Charlie chytrý a všímavý, ale nebyl nikdy namachrovaný, takové lidi obdivuju. Ale byla jsem ráda, že mu to trochu vyjasnil Bill a řekl mu k tomu své. Také mě tam hodně zaujala myšlenka toho, jak odlišní lidé jsou, jak jiné jsou jejich osudy, dva lidé s úplně stejnou minulostí, okolím a dispozicemi, se každý rozhodnou a svůj život vedou úplně jinak a nikdo nedokáže přesně říct, proč to tak je, to je opravdu krásná ukázka toho, jak jedinečný každý je. Myslím, že by se na těch pár desítkách stránek dala najít spousta témat, které bych mohla probrat, ale spíše mám chuť si je nechat pro sebe, než to tady všechno vykecávat. Nemám příliš ráda otevřené konce, ale tenhle mi nevadil, protože jsem z něj cítila naději, Charlie měl velkou šanci, že se bude mít dobře. Už v tu chvíli to bylo lepší. Měl Sam, Patricka, svou sestru, Billa, knihy... Myslím, že ač to nebylo až tak hmatatelné, prošel si velkou změnou od prvních stránek knihy a dospěl a pokud to bylo možné, tak ještě zesílil, tak jsem to aspoň vnímala já a byla jsem za to moc ráda. Kdyby byl každý tak silný jako Charlie, bylo by to super... Rozhodně se k tomu příběhu za pár let vrátím.

I walk around the school hallways and look at the people. I look at the teachers and wonder why they're here. If they like their jobs. Or us. And I wonder how smart they were when they were fifteen. Not in a mean way. In a curious way. 

"Ian MacArthur is a wonderful sweet fellow who wears glasses and peers out of them with delight."
That was the first sentence. The problem was that I just couldn't think of the next one. After cleaning my room three times, I decided to leave Ian alone for a while because I was starting to get mad at him.

"Charlie... I want to thank you."
"Why?" I said.
"Because it has been a wonderful experience teaching you."

This one kid with crooked teeth named Leonard called me a "teacher's pet" in the hallway after Bill's class, but I didn't mind because I think he missed the point somewhere.