Aprilynne Pike - Křídla

Název: originál Wings, česky Křídla
Autor: Aprilynne Pike
Rok vydání: originál 2009, česky 2011
Počet stran: 294
Žánr: fantasy

Laurel je víla. Lépe řečeno florela, není člověk, což je celkem logické, je to květina, ale o tom až za chvíli. Laurel dříve učila doma její maminka, teď už však začala chodit do školy a hned od začátku se jí tam ujal David, milý kluk, který se do ní určitě hned první den zakoukal. Laurelina maminka je bylinkářka, pěstuje všechno možné, vaří různé sirupy, vytváří levandulové mastičky a prostě různou záhadnou medicínu. Její táta si koupil v jejich novém bydlišti knihkupectví, ve kterém teď i pracuje. Rodiče neuznávají doktory a vždy se ze všeho nějak vylížou sami. Což se určitým "lidem" docela dobře hodí/hodilo.
Laurel vypadá dobře. Až moc. Je trochu moc "symetrická". Jednoho dne jí na zádech vyroste jakási boule, ze které se po krátkém čase vyklubou křídla, nebo alespoň něco, co je jim hodně podobné, je to totiž vlastně květ. Jak by se dalo čekat, Laurel kompletně vyšiluje, naštěstí to řekne Davidovi a ten nevezme nohy na ramena, místo toho u ní provede různé pokusy, aby co nejvíce zjistil, co je vlastně Laurel zač. A dozví se, že rozhodně není člověk. Je to prostě květina. Moc

hezká, která právě vykvetla.
Když se Laurel vrátí jednou k domu, kde dříve s rodiči bydlela, potká v lese Tamaniho, vypadá trochu výstředně (aby taky ne, když jí mech!) a řekne Laurel, že je florela a musí toto území chránit, dívka se za ním vypraví vícekrát a dozví se docela dost, abych neprozradila příliš, byla zkrátka vychována ve světě víl, ale potom odešla bydlet k lidem, aby mohla zdědit tento majetek, ve kterém je brána do jakéhosi vílího světa.
Každá pohádka však potřebuje správného zloducha, tady jím jsou trollové. Trollové se už odpradávna snažili zničit víly, jsou v podstatě jejich opakem, odporní, nechutní, požírají maso... Moc dobře vědí, že se někde v tom lese nachází brána a rádi by se k ní dostali a nadělali hodně humbuku. A jsou ochotni jít doslova přes mrtvoly, už se jim totiž povedlo skoro zabít tátu Laurel, aby jim náhodou nepřekážel při koupi pozemku. A Laurel se ze všech sil snaží jim v tom zabránit, s pomocí věrného Davida, trochu namyšleného Tamaniho a pár dalších postav, které jsou spíše pomocí z dálky. A více nepovím... :)

Líbilo se mi to, ať je tu klasická zápletka, láska, přátelství, jeden kluk dokonalý a takový, kterého k Laurel přitahuje snad něco kouzelného, druhý, který znamená jistotu a trochu lidství. Akce, trocha kouzel, pár hezkých hlášek, prostě taková klasika, ale... Byly tady víly! A já mám víly ráda. Takže jsem si tuhle pohádku ráda přečetla a na další díly jsem rozhodně nezanevřela.
Byla mi sympatická Laurelina maminka, ano, mám pro bylinky a lidi, kteří se okolo nich motají, prostě slabost. Byla bych ochotná se k nim nastěhovat jen proto, abych mohla každý den očichávat levanduli, pít zázračné sirupy a chodit po zahradě a trhat si bylinky na vaření... Samozřejmě se mi ani nepříčil táta, který prodává knihy, to by nemohlo vadit snad nikomu. Z ostatních postav se mi asi nejvíce líbila Chelsea, kamarádka Davida a Laurel, holka, která řekne to, co si myslí, nebere si servítky a chová se přirozeně a tudíž trochu prudérně, jestli to tak můžu říct... Byla mi celkem dost podobná (beru to jako lichotku), takže jsem si ji opravdu oblíbila, i když v příběhu mnoho prostoru neměla... Snad v dalších knihách více zazáří. Už se celkem těším.





"Vůbec ne. Ráda žiju prostřednictvím někoho jiného."
"Někdy říkáš opravdu divný věci," poznamenala Laurel posmutněle.
"No jo, to říká David taky. Já osobně věřím, že lidi dost často neříkají to, co si doopravdy myslí."
"V tom máš rozhodně pravdu."

Tenhle potok vždycky milovala. Voda byla tak průzračná, že bylo vidět na dno a člověk mohl pozorovat ryby plavoucí nahoru a dolů v proudu. Někde se voda hnala přes kameny, tvořila malé vodopády, pod nimiž se tvořily bublinky, které vypadaly, jako hustá mýdlová pěna. Celé to vypadalo jako scéna z nějaké pohlednice."

"Ale ano, rostlina."
"To je nechutný."
"No já nevím," zašeptal David. "Mě to přijde dost skvělý."