Autor: Sarah Addison Allenová
Rok vydání: originál 2010, česky 2013
Počet stran: 208
Žánr: naprosto dokonalé


Julie je silná žena, která mívala růžové vlasy a zbyl jí po nich už pouze pramen připomínající, co vše dokáže. Hodně toho zažila a nebyly to zrovna hezké věci, ale už umí naprosto dokonale projevit svůj hněv a tak jí je líp. Peče dorty, protože doufá, že jí pomohou získat to, čeho se dávno zbavila.
Emily měla pouze svou maminku, to byla celá její rodina, postrádala jakékoliv kořeny, to se však změnilo a ona si teď musí zvyknout na spoustu věcí, naučit se žít s dědečkem, když navíc spává v pokoji, kde se tapeta mění sama od sebe dle majitelovy nálady, dost jí pomáhá Julie a je tu také Winn.
Winn patří do velice podivné rodiny, okolo které je spousta povídaček, ať už je pravda cokoliv, muži v ní nikdy nevychází z domu po západu slunce a lidé o nich mají různé názory, a všechno to rozproudila Emilyna matka a Winnův strýc kdysi dávno...
Sawyer je dokonalý svůdník a navíc naprostý maniak do sladkého, už jako malý mohl dorty jíst od rána do večera a krom toho, že cítil jejich vůni přes celé město, ji mohl taky vidět, jeho jediným cílem teď je získat si nedostupnou Julii, kterou kdysi dávno kvůli svému vlastnímu strachu a hlouposti ztratil.

Kdybych se dozvěděla o místě, které tuto knihu inspirovalo a opravdu tam někdo peče dorty, sbalila bych si
maminku a nějaké ty knihy a hned bych se tam přestěhovala. Od Dortů modrooké holky by mě už nikdo nedostal. Tohle dílko se stane asi jednou z mých srdcovek, protože je to ten typ knihy, který člověku umí zvednout náladu a navíc nepotřebuje být naprosto podobný všemu tomu, co už tu bylo, ani nepotřebuje příliš moc akce, autorka musí být ten typ člověka, co by dokázal mluvit o čemkoliv a já bych jen hypnotizovaně poslouchala. V dnešním světě je občas málo toho kouzelného, tady to však vše je, nejsou k tomu navíc potřeba vlkodlaci nebo trollové, stačí "obyčejní" lidé a jejich příběhy. Mullaby není nic míň než městečko plné lidí, kteří mají svůj vlastní příběh. A jejich životy dohromady skládají úžasné puzzle, tvoří si svůj kousek světa, na každém záleží a na každém je něco mimořádného, stačí jen otevřít oči... Nebo je naopak na chvíli zavřít.
"Kdyby to bylo možné, jedl bych dorty úplně pořád. Budeš se tomu smát, ale já ti to stejně povím. Víš, jak jsou někteří lidé na sladké? No, tak já jsem přímo maniak. Když jsem byl malý, mohl jsem si hrát třeba na druhé straně města, ale i tak jsem přesně poznal, kdy máma vytahuje dort z trouby. Úplně jsem viděl tu vůni, jak ke mně pluje vzduchem. Stačilo ji sledovat domů. Jestli o tom někdy někomu povíš, všechno popřu."
Možná je tak vysoký, že vidí až do zítřka, ale už hodně dlouho se tam nedíval. Úplně zapomněl na to, jak zářivá ta budoucnost může být. Tak zářivá, že ho to téměř oslňovalo.
"Vlkodlak náhodou nejsi, viď?"
"Prosím?" nechápal.
Pomalu se pustila tyče a opřela se. "Přišla jsem jen na dva důvody, proč večer nevycházíte ven: buď jste šeroslepí, nebo vlkodlaci."
"Tak ses rozhodla, že jsme vlkodlaci?"
"Bylo to nerozhodně."
Moc děkuji za recenzi! Na knížku se šíleně moc těším :-)
OdpovědětVymazatJsem moc zvědavá, jak se ti bude líbit! Ale tipuju si, že jo, byla fakt skvělá. :-)
Vymazat