Daniel O´Malley - Hra věží

Tohle hodnocení je v rámci projektu měsíční párování, které pořádala Vendea. Do páru jsem dostala Žanetku, která mi vybrala Hru věží, na kterou jsem se těšila a po nekonečně dlouhé době jsem ji i dočetla.

Autor: Daniel O'Malley

Originální název: The Rook

Počet stran: 632

Rok vydání: 2012 / originál 2012

Žánr: Sci-fi, fantasy, horor

Anotace:

Myfanwy Thomasová se probouzí uprostřed jakéhosi londýnského parku, obklopena mrtvými těly, které mají na rukou gumové rukavice, a nemá ani tušení, kdo je a co tady dělá. Jediným vodítkem je jí dopis, který drží v ruce. Pokud má odhalit svou identitu a zjistit, kdo jí usiluje o život, nezbývá jí než se řídit pokyny, které jí zanechalo její dřívější Já. Ty ji zavedou do Šachovnicové skupiny, supertajné britské agentury pro boj s nadpřirozenými hrozbami, v níž zastává vysoké postavení věže. Začíná hra o život, hra, během níž se Myfanwy setká s bytostí ve čtyřech různých tělech, se ženou, která prochází lidskými sny, i s děsivými Roubovači. To vše a mnohem víc můžete ve svižně a vtipně napsaném literárním debutu Daniela O'Malleye najít i vy.

Mé hodnocení:

Máte rádi x-meny? Pokud je odpověď ne, tak nečtěte dál, tato kniha není nic pro vás.

Navzdory dosti recenzím, které měly problémy s hlavní hrdinkou jsem se pořád nemohla dokopat k přečtení. Pak přišel jako blesk z čistého nebe projekt měsíční párování. Do páru jsem dostala Žanetku, která vybrala tuto skvělou knihu, za což ji moc děkuji. 

Kniha, ke které bych se nejspíše nedokopala nakonec spočívala v mých rukou a já začínala číst. Začátek úžasný, Myfanwy se probudí v parku mezi mrtvolami, které mají na rukou gumové rukavice. Dosti děsivé co? Ale to není všechno, Myfanwy ztratila paměť, snaží se přijít na kloub kdo za to mohl a přitom se snaží aby si nikdo jiný nevšiml, že není ta Myfanwy Thomasová, která byla ještě před víkendem. Postupně se dostává do své práce, které je vlastně něco jako muži v černém. Založena na šachových termínech, věž Thomasová, střelec Eckhart a Alrich a tak dále. 

Střelec Alrich je kapitola sama o sobě, které bylo věnováno příliš málo stran, ale i tak mě zaujal. Byl to velmi starý upír a když měl hlad, tak měl skoro bílé vlasy a když se najedl měl vlasy rudé. Což mi přišlo naprosto boží.

Hodně lidem vadilo, že Mynfanwy postrádá cit, možná je to tím, že ji stvořil muž, ale mě se to líbilo. Nová Myfanwy se mi líbila víc než ta stará přecitlivělá hromádka. 

Kniha je proložena dopisy, které svému novému já Myfanvy napsala aby ji aspoň trochu zasvětila do chodů nadpřirozené společnosti Checquei a do svého dosavadního života.

Jasně je pravda, že dopisy někdy přišly v celkem nevhodnou dobu, kdy třeba Myfanwy z bezpečí kanceláře vyrazila do terénu na boj s nadpřirozenou plísní pohlcující jeden tým Pekelných psů za druhým. Ale byl to příjemný oddech od nadcházející nervy drásající pasáži.

Kniha se mi moc líbila a všechny (i zrádce a padouchy) jsem si oblíbila a dost těžce jsem nesla, že už kniha končí. Posledních asi 60 stran jsem četla po troškách abych si ten závěrečný boom a konec oddálila, ale nakonec jsem zaklapla knihu a s pocitem uspokojení šla sepsat recenzí.

Zeptám se znovu, máte rádi x-meny? Ano? Tak na co čekáte, kupte si tuto knihu.

Citace:

"Ano, pane ministře, ukazuje se, že příčinou pádu toho letadla byla tajemná síla. Ano. Ano. Jaká síla? My jí říkáme gravitace."

"Hmm?" zamručela tázavě Myfanwy. Ve fialovém pořadači se dostala k části o Bathu. Podle Thomasové bylo tohle město hotové pařeniště nadpřirozených projevů, jako by si všichni čarodějové, ďáblové, golemové, goblini, skřeti, skřítkové, démoni, vlkovci, gorgony, troubové, nadšenci pro věci kultové, šupáci, mumie, šňupavci chemie, sfingy, strigy, múzy, kokety, flagelanti, divy, plenitelé, hubitelé, lupiči, trapiči, trpaslíci, zakrslíci, prckové, raráškové, blátošlapové, totemisté, jasnovidci, jasnozřivci, kloboučníci, hlavsny, impové, multidlaci, lidské můry, lidské motolice, šamani, kouzelníci morlokové, poltergeisti, zeitgeisti, elementálové, smrtonošky, mužatky, lykantropové, lichové, permoníci, stvůrky, čarodějky, harpyje, mořské panny, mořští koně, spektry, mutanti, kyborgové, balrogové, trollové, zlobři, kocouři v botách, psi v kloboucích, psychotronici a psychotici řekli, že si sem rozhodně musí zajet na návštěvu.

"Vy jste si obarvil vlasy na blond?" Myfanwy o krok ustoupila, neboť najednou zaregistrovala Alrichův oděv. "A co to máte na sobě?" zeptala se a pohlédla na upjaté kožené kalhoty a síťové triko. "Vypadáte jako sex v botách."

Každý centimetr jejího těla byl náhle podroben všem pocitům, které lidé na policejní stanici kdy poznali. Cítila, jak jí prsty olizuje oheň, a zároveň se na ně tiskne led. Někdo jí rval vlasy, a zároveň ji v nich láskyplně masíroval. Snažila se zahlédnout světlo, a zároveň jím byla oslepena. Tyčinky a čípky její sítnice prostoupily všechny barvy. Plíce se poprvé nadechly, a zároveň se topila. Její kůže se dotýkaly ruce, bavlna, hedvábí, ústa, kůže, voda i nehty, do brady ji zasáhla pěst, na tváři ji přistála facka, někdo ji pohladil po boku. Cítila chuť koření, cukru, broskví, zvratků i hořkost spáleného steaku. Dusila se a čichala k parfému. Milovala se, zatímco ji někdo šukal.