Lauren DeStefano - Zahrada nesmrtelnosti: Past

Název: originál The Chemical Garden: Wither, česky Zahrada nesmrtelnosti: Past
Autor: Lauren DeStefano
Rok vydání: originál 2011, česky 2012
Počet stran: 368
Žánr: dystopie

Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli si sérii (nebo alespoň dvě knihy, které u nás vyšly) koupit, dystopii zas tak moc nečtu a netušila jsem, co můžu od Zahrady nesmrtelnosti čekat. Nakonec jsem neodolala. A dokonce jsem se celkem brzo pustila do první knihy, Pasti. Nečekala jsem nic. I líbilo se mi to. Tak to má být.
Hlavní postava Rein je unesena od svého bratra do nějakého záhadného sídla, které není možné opustit, kde si ji vezme za manželku Linden. A nevezme si jen ji. Má ty manželky rovnou tři. Rein, Jenna a Cecily. Lindenovi jeho první manželka Rose umřela na virus, nemoc, která zabíjí mladé lidí, dívky umírají ve 20 a muži v 25, zatím se nepodařilo nalézt lék, přesto, že na něm lidé první generace (ti, co nepodléhají tomuto viru) už dlouhá léta pracují. Jedním z nich je i pan Vaughn, otec Lindena, nelítostný muž, který svému synovi leccos tají a v domě se ho všichni bojí. A teď v rámci svého ďábelského plánu získal svému milovanému synovi tři nové mladé manželky. A tady začíná jejich boj o to naučit se v sídle správně žít.
Zpočátku jsem se nebyla schopná příliš sblížit s postavami, nevěděla jsem, co od nich čekat. Rein jako jediná znala pravý rodinný život na svobodě, měla rodiče, kteří už umřeli a

venku je stále její bratr, dvojče. Jenna sice měla sestry, ale jinak žila v sirotčinci a vydělávala si také jako prostitutka. Je uzavřená a naprosto smířená s tím, že umře. Cecily je pravý opak svých dvou spolumanželek. Je mladičká, nezkušená, ze všeho má radost a nevadí jí, že se stala manželkou Lindena. Vlastně se jí to líbí a je mu v mnohém velmi podobná. Oba jsou to totiž takoví naivní snílci, kteří věří, že se najde lék a užívají si své manželské role. Rein taková však není. Chce pryč. Za svým bratrem. A tak vlastně cokoliv, co k Lindenovi cítí, předstírá, aby se stala jeho první manželkou a měla větší šanci utéct. A docela se jí to i daří. A taky aby ne, má dobré důvody, nejen, že se nutně potřebuje vrátit ke svému bratrovi, ale také se tak trochu zamiluje do Gabriela (ok, víc neřeknu).
Po chvíli, kterou mi trvalo, se rozhodnout, kdo je dobrý a kdo naopak špatný, se mi postavy začaly celkem líbit. Měla jsem ráda přemýšlivou a tajemnou Jennu a celkem i dětskou Cecily, která měla své špatné dny, ale uměla být i fajn. Nebyla jsem si

úplně jistá, co si myslet o Rein, působila silná a rozhodná, ale také občas sklouzla k sentimentu a nechala si od Lindena líbit různá romantická gesta. Trochu se mi na ní asi nelíbilo, jak dobře uměla lhát. Ale dostává ode mě body za statečnost a podlost. Člověk by si skoro přál, aby byl Linden pouze hloupý mladý floutek, který je opravdový záporák a když ho některá manželka neposlechne, uhodí ji a zavře do sklepa, jenže on takový vůbec nebyl. Byl milý, chytrý, talentovaný, hodný, ale také naprosto naivní a plný bolesti. Takže se mi vlastně líbil. Připadal mi až roztomilý. Rozhodně byl úplně jiný než jeho příšerný otec. Ale s otci je to skoro vždycky těžké, alespoň z mé vlastní zkušenosti.
Kniha se mi hrozně dobře četla, opravdu jsem ji proletěla mrknutím oka, četla jsem ji snad natřikrát a vždy mi to připadalo jako okamžik a sto stran bylo pryč. Skoro mě i mrzelo, že je to tak rychle pryč.
Myslím, že paní DeStefano vymyslela celkem zajímavý svět, který se v mnohém podobal tomu, co známe my, ale byl úplně zdemolovaný a postavený na hlavu. Svět, ve kterém většina míst už neexistuje a lidí žije jen málo a ti, co už žijí, umřou velmi mladí. Krom první generace, samozřejmě. Myslím si ale, že to mohla autorka vzít i do větší hloubky, víc probrat to, jak virus funguje, popsat lépe to, co se vlastně stalo, osudy lidí. No, třeba se ještě dočkám. Jsem celkem zvědavá, jak bude příběh pokračovat, i když jsem četla nějaké názory na druhý díl a lidé byli celkem zklamaní. Doufám, že se to pro třetí knihu zase rozjede a budeme mít ještě možnost se dozvědět něco o Cecily nebo Lindenovi. Série se asi nejmenuje Zahrada nesmrtelnosti pro nic za nic, takže uvidíme, jak se to vyvrbí.





Proplete prsty s mými a já mu ruku nechám. Má teplou vlhkou dlaň. Zčervenám a mám pocit, že se mi zbystřily všechny smysly. Nakonec si uvědomím, že ho držím stejně pevně, jako on drží mě. Tak tam ležíme, dva nepatrní umírající tvorové, a svět kolem nás spěje k zániku jako padající podzimní listí.

"Docela nám to vadí," přizná Jenna. "Samozřejmě ho máme moc rády, dobře to víš, ale někdy potřebujeme trochu soukromí."
"Abychom mohly tvořit," řekne Cecily.
"A přemýšlet," dodám.
"Nebo si navzájem svěřovat holčičí tajemství," prozradí Jenna. "S Rein jsme navíc nehrály tenis ani neskákaly na trampolíně celou věčnost. Virtuální hry jsou sice zábava, ale pořádně se při nich protáhnout nemůžeme."
"Nechtěla jsem o tom začínat," prohodí Cecily, "ale obě ztloustly."
Jenna přimhouří oči. "Ty máš nejmíň co mluvit."
Linden se pořád červená, a když mu Cecily vezme obličej do dlaní, políbí ho a zeptá se, jestli ji těhotenství změnilo k horšímu, je to na něj už moc. "Jsi překrásná," ujistí ji. "Všechny jste nádherné. Ale jestli myslíte, že vám pobyt venku zlepší náladu, rád s otcem promluvím. Netušil jsem, že si tady připadáte tak... hm... omezované." ....
"To bylo senzační," prohlásí Jenna.
"Dopadlo to ještě líp, než jsme doufaly."
"Zahrála jsem to dobře?" zeptá se Cecily.
"Zapomeň na hudbu," doporučí jí Jenna a škádlivě jí rozcuchá vlasy. "Měla by ses dát na herectví."
Na oslavu toho drobného vítězství se navzájem obejmeme. Nemůžu si pomoct, ale mám z toho spojenectví radost. Teprve teď si připadám vdaná.