R. J. Palaciová - (Ne)obyčejný kluk

Název: originál Wonder, česky (Ne)obyčejný kluk
Autor: R. J. Palaciová
Rok vydání: originál 2012, česky 2013
Počet stran: 319
Žánr: příběh s dětským hrdinou

Uznávám. Od (Ne)obyčejného kluka jsem nic nečekala. Knih s podobnou tematikou už jsem pár přečetla a nepřidalo tomu ani to, že August byl opravdu hodně mladá postava, nějakých deset let, nebyla jsem si jistá, jestli se s ním budu schopná ztotožnit nebo si ho oblíbit. Takže jsem prostě do čtení této knihy šla s tím, že od ní neočekávám naprosto nic a prostě to jen zkusím. A tak to většinou bývá nejlepší.
August se narodil se zdeformovaným obličejem, vypadá naprosto jinak než všichni ostatní lidé, snoubily se u něj dvě různé vady a je tak vlastně jakýsi zázrak, ovšem ne v tom nejlepším slova smyslu, alespoň ne na první pohled. Za svůj krátký život už zažil spoustu opovržení a děsu, bolesti a komplikací. Teď je mu ale deset a rodiče chtějí, aby nastoupil poprvé do školy, předtím ho doma učila maminka. A on se brání. Ale nakonec na to kývne a s tou školou to přece jen zkusí. A tak tu máme bandu páťáků a zbytek druhého stupně, dětí naprosto zdravých a bezstarostných, kterým se musí čelem postavit náš Auggie, kterého se na
první pohled každý lekne a opravdu to v kolektivech nemá lehké. A můžeme se dívat, co se bude dít. Někteří ho přijmou, jiní mu budou ubližovat. Budou tu nadávky i přátelství. Slzy smutku i slzy radosti. Zkrátka příběh jednoho ne tak úplně (ne)obyčejného kluka.
Líbilo se mi, že kniha byla vypravována z pohledu více postav, které se vystřídaly. Sice tu měl hlavní slovo Auggie, ale chvílemi byla kniha třeba z pohledu jeho sestry nebo kamaráda, což bylo rozhodně zajímavé. Možná bych uvítala i pohled maminky nebo otce, ale to by asi narušilo mládí vypravěčů. Celou Augustovu rodinu jsem si oblíbila. Rodiče, kteří svého syna bezmezně milují. Sestra, která ho na každém kroku brání a udělala by pro něj cokoliv. Pes Daisy, která je naprosto úžasná a každý si ji zamiluje. V jejich domě se mi líbilo. A pak tu byla třeba taková Summer, kamarádka Augiho. Trochu bláznivá a svá Summer, která si nenechala kecat do toho, co se sluší a patří a prostě se chovala, jak jí to připadalo správné.

Nebo takový Jack, chlapec, který se postaví takřka celé škole a bojuje po boku přítele. No a pak jsou tu naopak lidé jako třeba takový Julian, nabubřelí frajeři, kteří mají bohaté rodiče a lidem ubližují. Stejně jako v životě jsou tu postavy dobré a taky ty špatné a jejich vzájemná koexistence, která není vždy příjemná.
Líbily se mi ty všechny drobné okamžiky a přiznání. Ty chvíle, kdy lidi změnili názor nebo se doznali k nějaké své slabosti. Plakala jsem nad Daisy a jásala nad výletem a tím, co se na něm stalo. Usmívala jsem se nad doktorem, který měl rád Hvězdné války (snad jsem to nepopletla, není v tom stejně žádný rozdíl, prostě Hvězdné něco) a skoro se chechtala nad Justinem zabijákem, užívala jsem si bezprostřední Summer a samozřejmě jsem celou dobu fandila Auggiemu, chlapci, který si prošel mnohým a přesto byl vtipný a tak citlivý. Ani mi nevadilo, že byly postavy tak hodně mladičké, vůbec ne, bylo to v pořádku. Ale možná by se mi líbilo vidět je jako středoškoláky. No, asi by to nebylo ono. Nemůžu říct, že bych se hned hrnula do toho si knihu přečíst znovu, ale rozhodně si našla místečko v mém srdci a doporučuju ji každému, kdo má rád příběhy ze života, i ty méně pravděpodobné.

August je Slunce. Já a máma s tátou jsme planety, které kolem toho Slunce obíhají. Zbytek naší rodiny a přátelé jsou jako asteroidy a komety, které se vznášejí kolem planet a také obíhají kolem Slunce. Jediné nebeské těleso, co neobíhá kolem našeho sluníčka Augusta, je Daisy, protože jejím malým psím očkům se August nezdá jiný než ostatní. Daisy nás vidí všechny stejně, máme placaté a bledé obličeje, jako měsíc.

Teď se můžu kamarádit, s kým se mi zachce. Kdybych stál o to, dostat se do té vyvolené party, bez problémů mě tam vezmou.
Já o to ale zaprvé nestojím. A zadruhé, chtěl by se dál kamarádit s Augustem.
Takže je to všechno na pytel! A za všechno může August!

Ani mi předem nezavolal, vpadla do toho matka, která stírala podlahu, ani se nezeptal, jestli mi to nevadí, že přinese domů psa nějakého bezdomovce.
Daisy se v té chvíli podívala na matku, jako by rozuměla všemu, co se tu právě o ní vypráví, ten pes má ale štěstí, Daisy ví, jaké udělala ten den terno, když si našla tuhle rodinu.

Pak už byl hotový blázinec. Někdo mě zatáhl za rukáv a zařval: "Uteč!" A další hlas přes něj řičel: "Na ně!" Ve stejnou dobu mě dva různí lidé tahali za rukávy mikiny, každý jiným směrem. Oba nadávali, a když se mikina rozervala, škubnul se mnou ten první kluk na svou stranu a začal mě vléct za sebou. Utíkali jsme, co jsme mohli. Slyšel jsem přímo za námi kroky, honili nás, ozývaly se hlasy, někdo tam křičel a holky hystericky ječely. Ale byla tma, netušil jsem, kdo to křičí, připadalo mi, že jsme se ocitli pod vodou. Utíkali jsme jak blázni, kolem byla černočerná tma, a kdykoliv jsem zpomalil, tak mě ten kluk zatáhl za ruku a zařval: "Nezastavuj se!"